Anime World CZ/SK - Příběhy

Milki

Ležel jsem na zemi vedle toho divocha a díval se na tu krásnou hru barev přímo nad námi. Nemůžu ho opustit, i kdybych chtěl. To, co mi dává, je všechno, co mám. Nemohl bych dýchat a nikdy nebyl volný. Jen s ním jsem to opravdu já. Chytil jsem ho za ruku a pevně ji sevřel.

„Jestli nás ještě někdo bude otravovat, osobně ho roztrhám. A s tím ohňostrojem souhlasím.“

Díval jsem se na tu nádheru, dokud jsem neusnul. Zvláštní bylo, že jsem se probudil v posteli. Podíval jsem se vedle sebe a uviděl toho mého blázínka.

„To jsi mě nesl celou cestu až sem?“

Makoto

Ohňostroj byl opravdu krásný i Milki spokojeně spící v mém náručí. Usmál jsem se a políbil ho na čelo, pohladil jsem ho něžně po tváři.

“Samozřejmě, nenechám tě spát na takovém prostranství a k tomu když už začíná být zima. Sice jsem tam byl s tebou, ale nic se nemá podceňovat,” řekl jsem s úsměvem. Sedl jsem si a protáhl se až mi zakřupaly klouby. Podíval jsem se na něj. “Co máš dneska v plánu dělat?”

Milki

„Vymyslet, kde seženeme různobarevné dělobuchy. Tohle je skvělá odměna naší smečce za to, že při nás stáli. Zaslouží si něco hezkého, nemyslíš? A moc děkuji, musel jsem být těžký.“

Makoto

“Hah, no určitě si to zaslouží, všechny tyhle věci seženeme ve městě, mohli bychom tam vzít i něco na ozdobu, nebo dobré jídlo či sladké. A ty nejsi těžký… Opravdu ne,” usmál jsem se pobaveně.

Milki

„ Haaa…Mám nápad. Sežene to všechno zadarmo a ještě k tomu naštveme někoho, komu na mně vůbec nezáleželo. Jsi pro? Nebojíš se loupežné akce? Ale musíme jít jen ve dvou a nesmíš se proměnit. Zvládneš to?“

Makoto

“Hmm? To mi připomíná moje návštěvy v hlavním rodu. Tam jsem dělal to, co popisuješ, proto na mě nikdy nezapomněli,” zašklebil jsem se nad těmi vzpomínkami. Ale je pravda, že naposledy jsem tam byl v den, kdy sem Milki přišel. Jak nostalgické…

Milki

„Tak co? Půjdeme? Souhlasíš?“ Choval jsem se jako malé dítě, které právě dostalo hračku. Oči mi jiskřily adrenalinem a cítil jsem se plný energie. Chtěl jsem své smečce dopřát radost a zábavu, ale zároveň se alespoň trochu pomstít. Teď, když bylo mé město stále poničené, se dal můj plán uskutečnit.

„Věříš mi?“ šibalsky jsem se usmál.

Makoto

Zasmál jsem se a rozcuchal Milkimu vlasy. “To víš, že jo, ty můj uličníku,” řekl jsem pobaveně.

“Ale jestli tě chytí, nebo ti něco provedou…. Nerad bych to tam úplně zdemoloval, ještě by se to jmenovalo Krvavé město,” říkal jsem s naprostým klidem a nebezpečným úsměvem.

Milki

Radostně jsem ho políbil a ještě se na něj usmál.

„Potřebujeme něco černého na sebe. U mě musí být kapuce, protože mám světlé vlasy.Makoto ukázal na skříňku a já z ní vytáhl oblečení pro oba. Oblékl jsem se do černé a schoval své vlasy do kapuce. „Mám ještě hlad, je tu něco?“

Makoto

Musel jsem se smát, jak byl do toho zapálený. Byl jak malý… Zvedl jsem se a udělal jsem mu houby na slanině a vedle omeletu. Položil jsem mu to na stůl a jemně se uklonil. “Dobrou chuť,” řekl jsem pobaveně a šel se obléknout, rovnou jsem si vzal dýku. Když nesmí být žádná proměna, luk a dýka byla nejlepší volba…

Milki

Tohle bude velmi zajímavé. Dojedl jsem své jídlo a ještě velmi časně ráno vyrazil s Makotou do města. Vše spalo a opuštění vesnice bylo tak snadné. Prošli jsme hlubokým lesem přímo k hlavní bráně. Město bylo ještě stále v hrozném stavu. Nebyl problém se nepozorovaně dostat do jeho útrob. Nikde žádné stráže, vlastně už neměli, co hlídat. I přesto bylo lepší pomalu se plížit stíny. Chytil jsem Makotu za ruku a vedl ho k malému domku na konci města. Ten jediný stále stál zcela nezničen. Pobaveně jsem se usmál a podíval se na Makotu.

„Podívej, vše jste nezničili. Tohle je hlavní sklad surovin. Jdeme.“

Věděl jsem, že to má tajný vchod. No, tajný… Zkoušel jsem se tamtudy dostat ven a prohrabal si malou cestu. Dalo se jí dostat do skladu nepozorovaně. Odkryl jsem kus látky, která byla již skoro rozpadlá a plazil se do skladu, Makoto hned za mnou. Uviděl jsem světlo na konci tunelu a plazil se za ním. Odhodil jsem druhou plachtu a obratně se vysoukal ven. Pomohl jsem i Makotovi.

„Tak, co tomu říkáš? Dělobuchy by měly být támhle.“

Ukázal jsem do rohu místnosti. Vzal jsem pytel a házel do něj vše potřebné. Jídlo, ale i stuhy a různé ozdoby. Tohle se mi opravdu líbilo. Uslyšel jsem hluk a chňapl po Makotovi. Přidřepl jsem si s ním za plachtu a poslouchal příchozí hlídku. Rukou jsem mu zakrýval ústa, jen pro bezpečnost.

Makoto

Musel jsem říct, že jsem si to užíval víc, než normálně. Milki mohl dělat špióna, opravdu byl do toho tak zapálený.

Rozhodně jsem tady nebyl poprvé, už tolikrát jsem sem šel pro věci do naší vesnice, navíc jsem tu kdysi žil…

Když šla hlídka, usmál jsem se a co nejvíc zklidnil své srdce. Pomocí toho se i můj pach zmenšil na minimum. A tak nás nemohli vycítit po případě uslyšel naše tlukoucí srdce… Když odcházeli a já poznal, že nás v této vzdálenosti nemohou slyšet, jsem mu olízl prsty, jenž mi zakrývaly ústa a kousl ho do jednoho z nich. Pak jsem se začal tiše smát. “Hehe, Milki víš, že jsi jak kotě, které zjistilo, že už může lozit na linku a krást?! Taková škodolibá radost, hehe. Věřím, že kdyby tě viděli, tak jen budeš dělat obličeje a k tomu je provokovat,” smál jsem se.

Milki

Zákeřný Makoto mi oblízl prsty, kterými jsem mu zakrýval ústa. Tak tohle bylo silně vzrušující. Vzrušující byl také fakt, že jsme na nebezpečném místě a u mě ve městě, na které nemám hezké vzpomínky. Šibalsky jsem se usmál a poslouchal, jestli nikdo není v dosahu. Zjistil jsem čistý vzduch a vytáhl Makotu na nohy. Opřel jsem ho o stěnu a jazykem mu olízl rty. Pomalu jsem mu prsty sjížděl po jeho mužném krku, dál k jeho bradavkám a přes tričko je drápky dráždil. Líbal jsem ho chtivě a vášnivě, potom jsem se oddálil. Uličnicky a zároveň svůdně jsem se na něj podíval.

„Tak co Makoto, zbavíš mně těch špatných vzpomínek na tohle město a vezmeš si mě hned tady a teď?“

Makoto

Tiše jsem se opět zasmál. To je mi ale rebel. Prstem jsem mu přejel přes rty a políbil ho. “Kdybych si tě vzal, mohlo by se stát, že bychom nedošli domů. Ale znám další způsob jak přepsat tvé vzpomínky,” šeptal jsem a já se ďábelsky usmál.

Otočil jsem ho k sobě zády a přitiskl na své tělo. Sundal jsem mu kapuci a začal rty přejíždět po jeho krku. Jedna ruka mu vklouzla pod mikinu a lehce jsem přejížděl po jeho těle. Druhá zase vklouzla do kalhot. Dostal jsem se k jeho bradavkám a začal si s nimi hrát a dráždit. Přejížděl jsem přes ně palcem a štípal je. Mezitím jsem ho hladil po celé délce jeho vzrušení, masíroval jsem jeho špičku, nakonec jsem ho obemkl prsty a začal pumpovat. Můj jazyk dorazil k jeho uchu a začal jsem si také i s ním pohrávat, pak už jsem jen kousl. Tichounce jsem zavrčel, když zasténal.

“Musíš být tiše! Jinak nás chytí a snad by si nechtěl, aby tě vyrušili přímo před tím, než dosáhneš vrcholu,” škádlil jsem ho.

Milki

Tak tohle bylo silně vzrušující. Myslel jsem, že projdu Makotem, jak silně jsem se držel, abych nesténal. Musel jsem se silně kousnout do rtu a krev mi z něj stékala po krku. Nejraději bych ho tu znásilnil, ale on byl tak…A hlavně o tolik silnější než já. Ale když mi to zašeptal, nemohl jsem to vydržet.

„Ne nechci. Ale mnohem víc bych chtěl, abys do mě vnikl svým penisem a vzal si mě pěkně rychle. Abychom mohli rychle vypadnout domů. Ale samozřejmě chápu, že máš z toho strach. Jaká škoda.“

Vystrčil jsem růžky, tak jakpak se zachová moje psisko.

Makoto

Projelo mnou zavrčení a já stiskl Milkimu penis. Palcem jsem jen přejížděl přes jeho špičku. Druhou rukou jsem vyklouzl z jeho mikiny a vzal jsem ho za bradu, natočil jsem jeho tvář ke mně, aby mi musel koukat do očí.

“Samozřejmě, že se bojím. Víš, mám jen dvě ruce, i když jsem silný tak ty věci a tebe bych opravdu neunesl. Tím chci říct, že nemohu riskovat tvou neschopnost chůze,” poškádlil jsem ho. Olízl jsem mu krev ze rtu a jemně jej kousl. Prsty jsem mu vklouzl do úst. Cítil jsem, jak se jeho jazyk o ně otírá. Při tom jsem olízl jeho vrchní ret a pohrával si s ním.

Pak jsem sjel rukou dolů a zamířil k jeho dírce, kroužil jsem okolo a pak vnikl hned dvěma prsty.

Po celou dobu jsem neuhnul pohledem z jeho očí.

“Navíc, kdybych takhle do tebe pronikal,” názorně jsem mu to ukázal prsty.

“Už bych déle nemohl držet svůj pach. Jelikož ten můj si tady v okolí dobře pamatují, tak by určitě nevzbudil zrovna dobrou náladu,” říkal jsem s úsměvem a já si ho dál bral prsty, rukou jsem ho víc a víc dráždil a moje rty si pohrávaly s jeho.

Milki

„Hmmmmmmm…..Víš, že je to celkem veliký problém? Protože, jestli mě uděláš, tak nejen že ucítí tvůj pach, ale dokonce i můj tygří. Což znamená, že si pro mě přijdou. Tak copak s tím uděláme?“

Mlsně jsem si olízl ústa a potom i jeho horké rty.

Makoto

“Hmm? Copak uděláme…. Hmm…” zašeptal jsem sladce. No, většinu věci už máme takže…

Ďábelsky jsem se usmál a stáhl mu kalhoty. Nejen proto, abych měl lepší přístup, ale proto, aby se nezašpinil. Moje pohyby začaly být intenzívnější. Hluboko jsem vjížděl svými prsty a silněji jsem dráždil jeho penis. Rty jsem putoval od jeho úst po čelisti až k jeho uchu a nakonec na krk. Nakonec jsem cítil, jak se napjal a pokropil zem před sebou svou bílou tekutinou. Tichounce jsem se zasmál. “Obleč se..” řekl jsem mu a políbil ho. Vzal jsem jedenu z těch věciček, co jsme si “vypůjčili” a zapálil jsem ji o svíčku, které zde byly. Hodil jsem to před sklad a na záda si dal pytel s věcmi. Zakřenil jsem se na Milkiho a těsně před výbuchem řekl. “Půjdem?”

Milki

Blbeček jeden, hezky si mě tu udělá a pak spěchá a dokonce mě málem nechá vybuchnout s tímto skladem?! Tak to mě pěkně vytočilo. Pobral jsem ještě pár věcí na ozdobení a vyskočil ven dveřmi. Zrovna to bouchlo a mně se docela pěkný kousek dřeva zapíchl do lopatky. Super… Zabiju ho….

„Mohl jsi mě třeba dřív varovat, blbečku….“

Prudce jsem vyškubl dřevíčko z lopatky. Naštvaně jsem spěchal před Makotem. Za bránou jsem se proměnil v tygra a vytrhl Makotovi pytel s věcmi u rukou. Utíkal jsem do vesnice. Naštvaně jsem vběhl do našeho domu a hodil pytel na zem. Změnil jsem se zpět do lidské podoby a snažil se tu ránu zahojit, bohužel jsem přímo na to místo nedosáhl.

„Sakra… Au… Blbeček jeden… Hňup a ještě k tomu můj. Sakra….“

Nadával jsem značně hlasitě a hodil přes zranění alespoň kus mokrého hadru.

Makoto

To je tak, když je někdo do něčeho hrrr… Ne, že bych měl v úmyslu mu ublížit… Ale nečekal jsem, že bude tak pomalý… Povzdechl jsem si a došel k němu. Musel jsem se držet, abych se neusmíval nad jeho nadávkami. Sice jsem byl trochu mrzutý z toho, že má zranění, ale opravdu… Nenapadlo mě, že by ho to trefilo. Někdo by od tygra čekal, že bude bystřejší a rychlejší…

Strhl jsem mu ten hadr a chytl ho za ramena, aby sebou necukal. Sklonil jsem se ke zraněnému místu a olízl jsem ho, pak jsem ho posadil na židli. Došel jsem si pro malou krabičku, kde byly bylinky. Vložil jsem si je do úst a pak jsem se sklonil k Milkimu a políbil ho. Nedovolil jsem mu ucuknout, když ucítil hořkou a trpkou chuť bylinek, ale uleví mu od bolesti a zrychlují regeneraci…

Pak jsem zavrtěl hlavou. “Aaah, promiň, čekal jsem, že jako tygr budeš rychlejší… Ale pro příště už to vím…” poškádlil jsem ho…

Milki

„Blbečku jeden… Samozřejmě, že bych byl rychlejší, ale zkus si v té rychlosti nandat spodní prádlo a kalhoty. K tomu v rychlosti sebrat pár věcí a ještě včas vyběhnout ven. No to bych tě chtěl vidět. Hlavně, když jsi ještě vzrušený a právě tě někdo…. Udělal….“

Naštvaně jsem se od něj odstrčil a odešel k pytli. Vytahoval jsem z něj věci a třídil je všude po místnosti, aby v tom byl přehled. Došel jsem k dělobuchům a podíval se na toho tyrana.

„Máš potuchy, jak to funguje?“

Makoto

Dobře, nebylo by vhodné se teď smát… A tak jsem se jen mírně usmíval…

Podíval jsem se na ty věci a pokýval hlavou. “Jednoduše, nastavíš, zapálíš, utečeš dostatečně daleko a pak se koukáš… Jen opravdu se to musí zapalovat tam, kde nikdo nebydlí a musíš rychle pryč od toho…” vysvětlil jsem a to opravdu jsem nechtěl naznačovat to, co se mu stalo…

“Co se týká těch ozdůbek… Nemám ponětí, to budou vědět ženy, ale ty ohňostroje jsem už viděl… ”

Milki

„Mohl by ses přestat tak blbě křenit? Opravdu to není vtipné. Chtěl bych ho vidět….“ Poslední slova jsem si jen špitl pro sebe.

Dostal jsem chuť mu to všechno hezky vrátit, když on mi tak hezky pomohl… Přistoupil jsem k jednomu podlouhlému dělobuchu a vzal ho do ruky. Pomalu jsem po celé jeho délce sjel rukou. Olízl si jemně tesáky a podíval se na Makota.

„Jsou tak jemné a velké… Takže ho nejspíš takhle postavíš a jeho špičku zapálíš, co? A nepotřebuješ k tomu nějakou pevnou nádobu? To aby to nepadalo dolů, potom by to mohlo nebezpečně vyklouznout a špatně vystřelit, nemyslíš?“

Makoto

Jeho slova a chování mi něco připomnělo a já se rozesmál. “Hele, hele Milki, před chvíli jsem se tě dotýkal a to na dost intimních místech, pokud budeš tímhle stylem pokračovat, víš, co tě čeká. A jen tak mimochodem stojan na tyhle druhy je támhle, strčíš to tam a pak zapálíš… Hah,” super, už s tím začínám i já, ale tentokrát jsem věděl, že nebudu mít tolik trpělivosti a hlavně sebeovládání…

Milki

„ Jako bych se tě bál… Myslíš, že mě psisko jako ty může vystrašit? Hahahaha…. To určitě.“

Došel jsem pro ty stojany a do jednoho to postavil. Pořád to padalo a nedrželo to.

„Tak nevím, buď špatná velikost, nebo to není vyplněné.“

Makoto

Povzdechl jsem si a zavrtěl hlavou. “Neříkám ti to proto, aby ses bál. Sakra já vím, že se mě nebojíš, protože já ti nikdy neublížím. Znáš také, čeho jsem schopný. Jen tak úplně nevíš, jak moc, ale to už je vedlejší. Říkal jsem ti to, aby sis pak ještě nestěžoval, že jsem ti nic neřekl nebo neupozornil tě.” Došel jsem k němu. Ze stojanu jsem vytáhl malé cvočky, pak nožičky. Postavil jsem to šikmo a pak jsem dělobuch dal knotem dolů a zastrčil ho tam. Pak jsem se podíval s úsměvem na Milkiho. “Některé stojany musíš připravit, víš…”

Milki

Nečekaně… Chová se jako nadřazený samec.

„Ach promiň, jsem tak neznalý. Aha… Takže to zpevníš těmi cvočky a ty se pevně zaryjí do toho předmětu. Nemůže se stát, že tou tvrdostí, kterou se zaryjí, poškodí obal a tím vypustí střelný prach dříve? Mohlo by to potom bouchnout předčasně, ne?“

Makoto

Opět jsem si povzdechl. Proč se mi zdál Milki podrážděn? Promnul jsem si oči. Tak to se stane, když tygra neuspokojíte podle jeho představ, hm? Na tohle opravdu nemám nervy. Cítil jsem, jak se ve mne vlk probouzí. No jo, je fakt, že jsem se ho dotýkal a sám jsem nebyl uspokojen a to z opravdu bezpečnostních důvodů. Pak k tomu byl opět zraněn… Navíc vlk ve mě je dominantní a někdy až moc…

Propaloval jsem ho vlčím pohledem a na tváří se mi rozlil nebezpečný úsměv. Jen tak dál Milki…

“Ne, nemůže, tento je totiž dělaný přímo na to. A pokud se poškodí obal, bouchne to hned… a ne zrovna pěkný způsobem.”

Milki

Copak, copak? Podráždili jsme vlčátko? Doufám, že si nemyslí, že hned vyhraje?

„Oh, tak bouchne? Tak to pak roztrhá vše okolo, co? To potom ten ochranný obal, co chrání bezpečný náklad uvnitř, moc nevydrží, co?“ Podíval jsem se na něj tygřím pohledem a velmi smyslně si olízl rty.

Makoto

Ah… Klid Makoto, hlavně klid. Usmál jsem se a při tom se objevily i moje tesáky.

“Máš pravdu, bouchne, ale jenom proto, že někdo s tím neumí zacházet. Nebo se k tomu chová, jak by neměl. Pak to ale skončí špatně a odskáče si to ten, co je většinou nejblíže.” Cítil jsem, jak se z mé hrudi tiše line jemné vrčení.

Milki

„Takže spíše únava materiálu? No to je jasné, starší, málo používaný. Nic to nevydrží, když hned bouchne, že?“

Šibalsky jsem se usmíval a pomalu si prsty přejížděl po tváři. Knoflíček po knoflíčku jsem si rozepnul košili a obnažil svou hruď.

„Je tu hrozné horko…“ dodal jsem vábivým hlasem.

Makoto

Sakra… Cítil jsem, jak se mé ruce zarývají do dřevěné podlahy. Teď už šlo vrčení zřetelně slyšet. Zavřel jsem oči.

“Milki….” výhružně jsem zavrčel.

“Starší, málo používaný, huh… Nic nevydrží…” opakoval jsem vrčivě jeho slova.

Znovu jsem otevřel oči, teď byl vlk rozhodně aktivní. “Jsi nějaký znalec přes materiál a to jsi ani nevěděl, jak se to používá… ”

Milki

Mé nitro řvalo smíchy nad tím, jak moc ho trápím. No dobrá, pokračujeme.

„Hmmm… Já mluvil snad o tobě? Cítíš se být starý opotřebovaný materiál? No tenhle materiál snad opotřebovaný nebude a hned nebouchne, mohlo by to někoho zranit.“

Znovu jsem uchopil dělobuch a přejížděl pomalu po jeho délce. Přitom jsem jemně vrněl.

„Jo a mimochodem, to ty jsi mě to naučil.“

Makoto

“Kdo říká, že mluvíš o mně? Já teda ne…” zavrčel jsem a sledoval jeho pohyby rukou. Toho vlka je čím dál těžší udržet… Obzvlášť při tom vrnění…

“Opravdu… V tom případě jsem tě nenaučil, kdy s tím je potřeba přestat…”

Milki

„Tak to opravdu nenaučil… Ale ty jsi mě toho nenaučil víc, třeba jak se ovládat… Ale to nezvládáš ani ty sám….“

Přiložil jsem si prsty ke rtům a jemně je olízl. Pomalu jsem si přejížděl po celé odhalené pokožce a zvyšoval hlasitost vrnění.

Makoto

Dobře, právě křuplo dřevo pod mýma rukama. “Oh, tak je třeba přestat teď, a co se týká ovládání, ty máš rozhodně co mluvit. Taky každý má svůj limit…” říkal jsem nebezpečně.

Milki

Ten proradný tygr ve mně se náramně bavil. Tak zkusíme, kam až je schopen zajít a kde má tu svou hranici.

„ Aha… Takže bych měl přestat? A pročpak? Mně se nějak nechce…“

Pokračoval jsem svými prsty níž ke svým kalhotám a pomalu si rozepnul knoflík. Tím jsem víc obnažil své břicho. Znovu jsem jemnými tahy hladil svou pokožku a přitom si představoval jeho doteky. O to víc bylo výrazné mé vrnění.

Makoto

Tak tohle, trochu přehnal. Zvedl jsem se a z rukou mi odpadaly třísky dřeva. Došel jsem k Milkimu,popadl jsem ho a přehodil přes rameno. “Pročpak? No já ti nevím, třeba proto, aby jsi se pak postavil,” zavrčel jsem a hodil ho do postele. Sám jsem se začal svlékat, moje oči ho propichovaly a moje vrčení se změnilo na temné.

Milki

Hah…. Nevydržel to. Hodil mě do postele a sám se svlékl. Jeho tělo bylo tak dokonalé. Toužil jsem po jeho blízkosti, ale ještě jsem si musel rýpnout. Všiml jsem si tříšek na jeho rukou.

„Ale, ale…. Od kohopak jsem měl přednášku, že nesmím demolovat tento dům a sám ho demoluje? Nemyslím si, že bych se nedokázal postavit, jen aby se postavil tobě?“

Makoto

Zarazil jsem se. Tohle teď opravdu nemyslel vážně, že ne?! Moje ruka putovala do rozkroku, stačil jeden dotek a už byl v plném pozoru. Prohrábl jsem si druhou rukou vlasy.

“Tak teď je tvůj zadek mrtvý Milki…” řekl jsem temně. Ani jsem si nedal tu námahu si ho připravit. To, co řekl, si pěkně odskáče. Popadl jsem ho za nohu a přitáhl si ho. Jedním tahem, jsem z něj serval kalhoty. Jeho nohy jsem si dal na ramena. Drsně jsem přejel přes jeho penis. Pak už jsem ho jen popadl za boky a prudce jsem do něj vnikl. Jeho zadek narazil do mých boků, jak jsem si ho přirazil. Přesto jsem to udělal tak, abych mu fyzicky neublížil, nejsem úplně zvíře, ale rozhodně to nebude procházka rájem…

Začal jsem si ho za boky přisouvat a sám jsem mu vycházel vstříc. Dokonce i postel sténala. Pustil jsem jeho boky a popadl jeho penis do ruky. Přirážel jsem a pumpoval rukou. Sklonil jsem se k jeho bradavkám a kousl do nich. Rty jsem putoval výš a zakousl se do krku. Olízl jsem krev. Udělal jsem pár dalších pohybů, nakonec se jeho tekutina rozprskla na jeho břicho. Ale já nepřestával, vášnivě jsem ho políbil, přirážel a dál ho dráždil, dokud opět nebyl vzrušený. Pak jsem opět rty dráždil jeho bradavky, jazykem, ale i zuby. Zase jsem se narovnal a použil obě ruce na jeho vzrušení. Jedna pumpovala nahoru a dolů, ta druhá kroužila dlaní na jeho špičce. Cítil jsem v ní, jak opět dosáhl vrcholu. Ale já nepřestával, dál jsem pokračoval, dokud se po třetí nevzrušil. Hmmm, uvidíme, kolikrát se bude muset udělat, aby si tohle dokonale zapamatoval.

Milki

Tak tohle jsem si pěkně pohnojil a celkem hodně. Zjistil jsem, že vlk se tímto způsobem nedráždí a že příště mám radši polknout hrdost a kousnout se do jazyka, než řeknu něco takového.

Waaah… Po třetí se mi postavil penis… Je něco takového vůbec možné? Chce mě zabít? Už jsem dokonce ztratil možnost ovládat své tělo. Naprosto jsem mu patřil a byl jeho. Jeho pach mě svíral, jak jeho hračku a jeho tělo mě značkovalo. Nevím, jak ho alespoň přibrzdit, ale on byl takové zvíře. Už jsem se nedokázal ovládat a poraženě poprosil. Natáhl jsem k němu své ruce a jemně pohladil jeho tvář.

„Miluji tě Makoto… Prosím, vezmi si mě… Chci tě uvnitř mě… Je jedno kolikrát mě uděláš, pokud se neuděláš ty, nic to neznamená…“

Makoto

Projelo mnou zavrčení. Vklouzl jsem rukou za jeho krk a přitáhl si ho do sedu. Jeho ruce jsem si obmotal okolo krku. Vášnivě jsem ho políbil, objal ho okolo zad a více k sobě natiskl. Mohl cítit mou práci svalů, když jsem do něj narážel boky.

“Takže tě ještě jednou udělám, pak si zajdu někam vedle a tam se dodělám… Něco takového si myslel?” zašeptal jsem. Chtěl jsem ho ještě potrápit. Viděl jsem, jak je mnou spoutaný. Věděl jsem, že se asi opravdu nepostaví a bude nejspíše dlouho spát. Kdyby mě ale takhle nedráždil, nestalo by se to. Varoval jsem ho… Přejížděl jsem rukama po jeho zádech a hladil ho. Rty zas putovaly po jeho krku.

Milki

Zavrčel jsem velmi nahlas a zadíval se na Makota.

„Huh? Tak ty se chceš pak někde vedle dodělávat? A s kým pak? Je to jako trest? Tak pokračuj, ono se ti to nehezky vymstí. Jen si mě nauč na tolika rozkoše, až mi nebudeš stačit, tak co potom?“ S naštvaným pohledem jsem ho propaloval. Dokonce jsem zastavil svou erekci a můj penis klesl k zemi. Nebudu se mu neustále podvolovat, když se mnou zachází tímto způsobem. Odvrátil jsem hlavu a díval se na dveře.

„Občas by sis měl dávat pozor na pusu,“ po tváři mi stékaly slzy na krk a já se cítil jako jeho hračka.

„Jako kdybych tě nepoprosil, a to prosit neumím. Dokonce ti pořád říkám, že tě miluji, ale nejspíš se to pod tvou vlčí kůži nedostává. To ty si ze mě udělal tohohle věčně nadrženého tygra. Super…“

Makoto

“Hmmm, ale, ale… Kdopak by si tu měl dávat pozor na pusu? Teď jsme si milý tygře kvit.” zavrčel jsem. Otočil jsem jeho tvář ke mně a díval se mu do očí. Můj pach natolik zesílil, že byl naprosto všude. Ze mě vycházelo majetnické vrčení.

“Už zase říkáš podobné bláboly, ve stylu, že se mi tvoje slova nedostávají pod kůži? Opět pochybuješ o mé lásce k tobě? Jsi tak nepoučitelný…” zavrčel jsem a přirazil. Může se bránit vzrušení jak chce… Stejně si ho podmaním, je můj…

Olízl jsem mu slzy a políbil ho. Políbil jsem ho jemně a něžně s láskou, kterou jsem k němu cítil. Pak jsem se zas upřeně podíval, do jeho očí. “Oh, tak já z tebe udělal nadrženého tygra? No jo, já tě věčně svádím a provokuji, co? A to, i když jsi mě varoval, hmm?”

Opět jsem ho s citem políbil. Moje pohyby byly všechny jemně podmaňující, něžné, jako by se staraly o něco velmi cenného. Znovu jsem upřel pohled do jeho očí, nedovolil jsem mu uhnout. Můj pohled zněžněl a byl pln lásky. “S kým? Samozřejmě, že nejspíš s mou rukou, tu nemůžeš zabít. Taky je to druhá jediná věc, se kterou bych se mohl udělat. Bohužel první místo obsazuješ ty. Jak špatné vid? Ale zřejmě jsi naprosto natvrdlý, nebo trpíš zatraceně málo sebevědomím, či ztrácíš paměť… A tak, ti to budu opakovat a vpalovat do tvé mysli a těla, dokud si to nezapamatuješ Milki…” Přiblížil jsem se k jeho rtům a s upřeným pohledem jsem zašeptal tím nejvíc podmanivým hlasem: “Miluju tě… Miluju tě… Miluju tě…” šeptal jsem s úsměvem pořád a pořád…

Milki

Blbeček, takhle mě znovu dostat ze dna do nebe. Takhle mi jednou exploduje srdce.

„Samozřejmě, že mám málo sebevědomí. Za tu dobu, co jsme spolu, se toho stalo až moc. Jsem k tobě tak pevně přivázán, že kdyby se ti něco stalo, nedokázal bych bez tebe žít. Nejspíš mi to vyrve ještě tepající srdce z hrudi. Jo, jsi zlý, měl bych ti stačit jen já a ne i tvá ruka, s takovouhle budu žárlit i na ní.“

Jeho slova lásky mnou projížděla a donutila mě, abych se znovu vzrušil. Pevně jsem stiskl jeho zadek a víc Makotu do sebe natlačil. Moje drápy udělaly znatelné stopy na jeho kůži na zadku.

„Nejhorší je to, že já už si to pamatuji. Miluji tě… Protivné psisko.“

Makoto

“Oh, opravdu? No já nevím, nerad bych, abys to zase zapomněl.” řekl jsem uličnicky a začal ho líbat. Rychleji jsem přirážel a dráždil jeho penis. Pohrával jsem si s jeho jazykem.

Projelo mnou zavrčení a já explodoval v jeho nitru. Bylo to nesmírně uvolňující. Takhle dlouho jsem se ještě nedržel. Udělal jsem pár kroužků dlaní na jeho špičce a opět jsem ucítil vlhko na mé ruce.

Vydechl jsem a svalil se na postel spolu s ním.

Pak jsem se tiše zasmál. “Žárlit na ruku jo? Hahah… Jen tak mimochodem, to že jsme toho tolik prožili, jen upevňuje naše pouto,” přitáhl jsem si ho k sobě do náruče a políbil ho do vlasů.

Milki

Usínal jsem na jeho horké hrudi. Probudil jsem se ráno a pomalu – vlastně to jinak nešlo – jsem se vyplazil z postele. Doplazil jsem se k oblečení a navléknul si ho. Cítil jsem se, jako kdyby mi někdo pořádně nabouchal na holou přinejmenším železnou tyčí. Velmi opatrně jsem sebral pytel s věcmi a odvláčel ho po zemi k ženám. Tohle jsem si opravdu zasloužil, jako trest to bylo dostačující. Předal jsem ženám věci a rozdělil všem práci. Bylo hezké, jak se snažili vše připravit potichu, tak aby Makotu nevzbudili. Děti věšely ozdoby po celé vesnici. Ženy připravovaly lahodné pokrmy. Muži připravovali stanoviště a věci na odpalování dělobuchů. Byl už skoro večer. Ten pes prospal celý den, no teda… Byli jsme skoro u konce a já náhle ucítil něčí pevné objetí, které svíralo moje boky.

„Konečně vzhůru?“

Makoto

“Ano… Probudila mě vůně, prázdné místo vedle mě a podezřelý hluk,” zamumlal jsem a sevřel ho. Rozhlédl jsem se po okolí. Páni… Tolik barev, bylo to krásné, všichni vypadali, že se určitě dobře baví. Mohl jsem vidět jejich nadšené tváře. “Hah…Ale měl jsi mě vzbudit, pomohl bych…” pak jsem ho jemně políbil a uličnicky mu zašeptal do ucha: “Co zadek? Chodí se ti dobře?”

Milki

„Huh? No… Samozřejmě, že jsem rád, že chodím. Myslím, že si příště dám pozor, i když…“ uličnicky jsem se teď smál já.

„Copak bych tě mohl vzbudit? To pro tebe nemůžu někdy udělat něco hezkého?“

Cítil jsem, jak mě ještě pevněji sevřel.

„Pojď, za chvíli to začne,“ chytil jsem ho za ruku a dovedl za vesnici na malý palouček.

„Čekají na tvůj povel, pane,“ poprvé za svůj život jsem se poklonil a to zrovna jemu. Na důkaz pokory a mé lásky k němu.

Makoto

Ohromeně jsem se díval na něj. No… Páni… Narovnal jsem ho a odvrátil svou červenající se tvář. Sakra, kdo by kdy čekal, že tenhle vzpurný tygřík udělá něco takového?!

“Už se prosím tě nikdy neukláněj… ” zamumlal jsem… Takhle mě uvést do rozpaků.. To se dělá?

Lehce jsem se usmál a chytl ho za ruku, propletl jsem si s ním prsty a zvedl naše spojené ruce do vzduchu.

“Oslava může začít! Oslava tohoto nikdy nekončícího spojení. Oslava naší smečky…” řekl jsem a přitáhl si ho.

“Teď i nebe bude vědět, že jsme spojeni… navěky…” zašeptal jsem do jeho rtů.

Milki

Po jeho slovech se nebe rozzářilo všemi barvami a mnou se rozlil naprostý pocit lásky k Makotovi. Jsem a vždycky budu jeho. Naklonil jsem se k němu a díval se s ním na barevně hrající oblohu nad našimi hlavami. Jen tiše jsem zašeptal: „Miluji tě a jsem jen tvůj.“

A tímto už nebyl tygr, který se stal vlkem, ale jenom vlk. Tygr odešel s minulým životem.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.