Sayuriho Osud
Informace:
je to smyšlený příběh o hlavní postavě jménem Sayuri.
je to moje první povídka, tak budu rád za vše co k tomu napíšete :3
a ještě, bude to na kapitoly... :D
Sayuriho osud
Byl jsem ještě batole a můj osud už byl předepsaný podle osnov, které určil náš nejvyšší. I když jsem se podle toho většinou neřídil a poté jsem byl potrestán. Vždy jsem se snažil o převrat těch osnov, které mi byly předurčeny. Chtěl jsem žít svůj vlastní život podle svého uvážení a ne podle toho jak mi to určí. Žil jsem celý život v utrpení dokud jsem v 18 letech neutekl od svého klanu.
Potřeboval jsem se nějak uživit, takže jsem se snažil najít nějakou práci a ubytování se stravou a po dlouhé době se mi podařilo něco najít, nebylo to příliš hodné mne, ale bez práce bych asi brzo zemřel. Za svou práci jsem se velmi styděl a vždy budu, i když v ní stále pokračuji.
Mou prací bylo prodat své tělo za co nejvíc to šlo a i když jsem byl dříve nováček v téhle práci , byl
jsem velmi oblíbený u zákazníků a platili za mě nejvíc, protože jsem podle nich vypadal nejvíc roztomile.
Ta práce je odporná , ale po čase jsem si zvykl žít s tím , že se prodávám , jen abych měl peníze.
Po nějaké době střádání jsem si koupil byt, který byl dost velký na to , aby u mě mohli bydlet další 4 lidi.
Po nějakém čase jsem si snažil najít přítelkyni, jenže s přítelkyní to nebylo ono , už jsem si hold zvykl na muže a být nimi i týrán, ale to z daleka nebylo tak hrozný jako moje minulost.
Mou minulost, kdyby to bylo možné, bych si radši vyrval z hlavy.
Z mé minulosti se asi nejvíc bojím toho netvora, svého táty, který mě každý den týral, i když jsem nic neudělal, týral mě také za to, že jsem neměl žádnou schopnost jako všichni ostatní. Mou matku utýral k smrti a u mě se o to pokoušel také.
Dále jsem se snažil vymazat z paměti smrt svého nejlepšího kamaráda, který zemřel při boji s nejvyšším. Už tehdy mi bylo jasné, že Shuyi umře, protože nejvyšší měl nadpřirozené schopnosti, proto se také našeho klanu všichni báli.
Do mých 18 let jsem měl velmi tvrdý život a vlastně i dál tvrdý život mít budu , jen při pomyšlení že bych se měl vrátit v čase zpět, radši bych se zabil. Ta krutá cesta mým životem mi zanechala pár šrámů jak na srdci, tak i na těle.
Když jsem měl 19. narozeniny poprvé se objevila má schopnost, spoutal jsem duši svého nejlepšího přítele a přivedl ho zpět k životu. Vůbec jsem nevěděl jak se to stalo, natož abych věděl co se vůbec stalo. Když na mě promluvil, opravdu jsem se lekl , myslel jsem že to je jen iluze od nejvyššího, ale nakonec nebyla. Snažil jsem se zjistit co se to vůbec stalo a po chvíli přemýšlení i s Shuyim jsme došli k závěru, získal jsem schopnost oživování mrtvých, jen jsme nevěděli kolik jich oživit můžu.
Všechny schopnosti byly napsány v lexikonu určený jen nejmocnějším z našeho klanu, takže jsem se k němu musel probojovat, Ale na to byl čas, prvně se musel zotavit Shuyi, byl vyčerpaný a bez sil se vůbec hnout, tak jsem ho vzal do koupelny a pomohl se mu svléknout, aby si mohl dát horkou vanu a odpočinout si v ní, já zatím připravil jídlo a oblečení na spaní , nebo spíš jen trenýrky a kraťasy, miloval jsem pohled na jeho tělo, v ten moment jsem se rozplynul v myšlenkách nad tím, že bych byl s ním ve vaně a relaxoval tak jako on , jenže to nebylo možné , protože vždy musel jeden hlídat, kdyby náhodou někdo nepřišel. Pořád byla dost velká hrozba nejvyšší, který dokázal vystopovat člověka bez bariéry během jedné hodiny a zlikvidovat ho.
Po asi půl hodině relaxování ve vaně přišel Shuyi k jídelnímu stolu a sedl si na židli , s tím že má velký hlad. Připravil jsem jeho nejoblíbenější jídlo a tím byly lasagne, během chvíle to všechno bylo pryč a já šel umýt nádobí , Shuyi se nabídl, že mi půjde pomoct, ale já nechtěl , řekl jsem mu , ať si jde odpočinout.
Při mytí nádobí jsem si představoval Shuyiho jak leží na posteli a volá mě k sobě, což bylo v podstatě i pravdou, jen co jsem domyl nádobí , tak jsem utíkal do pokoje kde byl Shuyi, zrovna se svlékal a já zůstal jen stát s otevřenou pusou a ztuhl jsem.
Shuyi se na mě podíval přes rameno a řekl mi ať jdu blíž, že mi potřebuje něco říct, neotálel jsem a šel blíž, Shuyi mě shodil na postel a začal mi rozepínat košili, snažil jsem se ho zastavil , ale chytl mi jednou rukou mé ruce a přidržoval je za hlavou, druhou rukou se mi snažil rozepnout kalhoty, snažil jsem se mu vyvléknout, ale moc dobře to nešlo , když jsem se konečně vyvlékl , tak mě zase stáhl zpět k sobě a začal být čím dál tím víc drsnější . Když jsem se konečně poddal tak mě svlékl do naha začal mě obdělávat svými rty a svou druhou rukou se mi snažil nejspíš rozdrtit koule, sice to dost bolelo , ale takovou bolest jsem si začal užívat. Po chvíli jsem ho svalil pod sebe a začal jsem si hrát já, jelikož mě už unavovalo být tím co se nechává.
Po dlouhém sexu jsem se šel znova osprchovat, asi po půl hodině jsem si šel lehnout, ale tentokrát k sobě do pokoje, kde na mě čekal můj milovaný huňatý medvídek. Šel jsem si ještě pro pyžamo, které se skládalo z tílka a kraťas. Když jsem si lehl a zakryl se s mým medvídkem pod deku, začal jsem fantazírovat o Shuyim jak tu je se mnou a objímá mě. Ale to asi nebude možné , protože tenhle vztah nebude na dlouho, jakmile splní svůj úkol, zase zmizí a já zase budu sám. Při tomto přemýšlení jsem usnul a ráno mě vzbudilo zaklepání na dveře a věta „snídaně je na stole, tak se oblíkni a přijď.“ Rychle jsem si ustlal a šel ke stolu , zajímalo mě co udělal k jídlu a byl jsem mile překvapen. Bylo tam všechno možný na co jsem k snídani mohl pomyslet, tenhle den jsem si začal užívat jako by byl můj poslední a daleko k pravdě nebylo. Po snídani jsem si šel umýt obličej a nějak se zvelebit, abych mohl do společnosti a to samé udělal i Shuyi, pak jsme se oblékli a vyrazili.
TO BE CONTINUED ...
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
