Anime World CZ/SK - Příběhy

5. Dvojité vyznání

Od dne, kdy jsme byli v tom centru dění uplynula nějaká doba. Chi dostala pár her, které měly teprve do oběhu na trh jít. Byla z toho celá nadšená a po nocích nedělala nic jiného než, že hrála hry. Juli z toho byl už na prášky. Nemohl se pořádně vyspat. Proto spával přes den a to většinou u mě na rameni. Bylo mi Juliho líto. Navrhovala jsem mu, že může spát u mě, ale to nechtěl ani slyšet. Že nám dvěma nebude brát soukromí. Snažila jsem se Julimu vysvětlit, že si stejně jenom povídáme, ale nechtěl o tom nic slyšet. Nedivila jsem se Julimu, ale chtěla jsem, aby se konečně Juli vyspal normálně.

 

Tsubaki s Azusou, hlavně Tsubaki, mluvili o nějakém anime, které měli dabovat. Nebo spíš chtěli. Hlavní hrdina a hlavní nepřítel. Věděla jsem, jak to dopadne, ale přesto jsem nedělala nic najevo a podporovala jsem je. Jenže jednou po konkurzu se hoši dozvěděli, že Tsubaki roli nedostal, kdežto Azusa na hlavní roli hrdiny ano. Tsubaki jednou večer vyběhl ven a Azusa se ho vydal hledat. Já a Chi jsem se zrovna vraceli ze školy domů, když jsme narazili na ty dva. Tsubaki totiž vyslechl rozhovor, který Chi říkala Azusovi. Znělo to tak, že mu řekla, aby to přijal a nekoukal na svého bratra. Že tím jenom posílí a zesílí a nejen on, ale i Tsubaki. Něco v tomto smyslu mu řekla. Přetlumočila jsem to takhle jednou Lawovi večer u mě v pokoji.

 

S Chi jsme se vracely, když Tsubaki se vracel domů. Azusa hned svého bratra objal.

,,Bál jsem se o tebe.’’ řekl Azusa Tsubakimu.

,,Promiň, přemýšlel jsem.’’ omluvil se Tsubaki Azusovi. ,,Přijmi tu roli. Aspoň někdo, bude dabovat.’’ řekl Tsubaki Azusovi. Věděla jsem, co bude následovat. ,,Hned zavolej svému agentovi.’ dodal svému bratrovi.

,,Myslíš, to opravdu vážně?’’ zeptal se Azusa nevěřícně Tsubakiho. Ten přikývl hlavou, že jo. Oba se znovu objali. Poté Azusa mě čapl za ruku a odtáhl do jeho pokoje. Chi zůstala venku s Tsubakim. Věděla jsem, co se stane. Oba šli stranou pryč, kde si vylil srdíčko Tsubaki Chi. Poté ji objal a pošeptal jí do ucha, že nikomu ji nedá. Pak ji políbil. Věděla jsem to z toho anime a taky pak od vyprávění Chi, která se mi ještě ten večer svěřila. Já to pak přetlumočila Lawovi.

 

A co se dělo se mnou? Azusa mě vytáhl do jeho pokoje a zavřel dveře. Už jsem se bála, že je zamilovaný do mě a ne do Chi.

,,Počkej momentík.’’ promluvil na mě Azusa a vzal mobila do ruky a zavolal svému agentovi, že tu roli dabéra bere. Pak se otočil na mě. ,,Myslíš, že by byla chyba se vyznat Chi?’’ zeptal se mě náhle. Byla jsem překvapena.

,,Jako, že ji miluješ?’’ zeptala jsem se Azusi.

,,Ano.’’ přikývl Azusa.

,,Tak problém v tom nevidím. Jen nevím jestli tě přijme.’’ řekla jsem opatrně a dávala si pozor, abych jsem neřekla něco, co se teprve má stát a já to řekla dopředu.

,,Nemyslíš si, že by to bylo hrozné? Vždyť sourozenci nemají spolu chodit a založit rodinu.’’ myslel Azusa tím incest.

,,Neboj nebyl by to zločin. Nejste pokrevní sourozenci. Každý máte jiné rodiče. A i když se vzali jste přesto nevlastní sourozenci. A to myslím, že nevadí.’’ snažila jsem se to nějak Azusovi vysvětlit.

,,Díky moc Jane, pomohla si mi.’’ usmál se na mě Azusa.

,,Tak mohu už jít?’’ zeptala jsem se Azusi.

,,Ještě moment. Vím, že to bude troufalé, ale myslíš, že na ni má zálusk i Tsubaki?’’ zeptal se ještě Azusa.

,,To netuším. Bohužel.’’ řekla jsem lež a doufala jsem, že na to nepřijde. Protože jak bych mohla vysvětlit, jak to vím.

,,Díky moc, jestli chceš můžeš jít. Ale jestli chceš zůstat zůstaň.’’ nabídl mi Azusa.

,,Díky, já půjdu. A nemáš zač, moc jsem nepomohla.’’ nesouhlasila jsem s Azusou.

,,Ale jo pomohla a hodně.’’ usmíval se Azusa.

,,Mno, jak myslíš.’’ řekla jsem a pokrčila jsem rameny. ,,Tak já půjdu.’’ řekla jsem a rozloučila jsem se a poté odešla z jeho pokoje do svého.

 

Jakmile jsem vlezla do svého pokoje, podívala jsem se z okna. Nic nebylo vidět. V tom někdo zazvonil. Šla jsem ke dveřím a otevřela jsem dveře. V nich stála Chi. Byla v šoku. Došlo mi, co se stalo a bez řečí ji vtáhla do pokoje a zavřela jsem dveře. Chi si sedla na moji postel.

,,Chi, co se stalo?’’ zeptala jsem se Chi, ale věděla jsem přesně co se stalo.

,,O...on mě políbil.’’ dostala ze sebe Chi.

,,K...kdo?’’ dostala jsem ze sebe překvapeně zase já. Věděla jsem, že to byl Tsubaki, ale musela jsem sehrát překvapenou.

,,Tsubaki.’’ dostala ze sebe Chi a rozbrečela se. Objala jsem ji. Hladila jsem ji po zádech jako tenkrát Law mě utěšoval.

,,To bude dobré, uvidíš.’’ utěšovala jsem Chi. Věděla jsem, že Juli se to nesmí dozvědět. Ten by pěkně jančil. V tom někdo zazvonil. Uvědomila jsem si, že je to Law,který touto dobou chodil mě navštěvovat. ,,Počkej chvilku na mě.’’ řekla jsem Chi, pustila jsem ji a šla jsem otevřít. Opravdu to byl Law a hned mi věnoval ten nejkrásnější úsměv pod sluncem. Když si všiml mého ustaraného tváře, hned mu zmizel úsměv ze rtů.

,,Stalo se něco?’’ zeptal se místo pozdravu.

,,Dneska se to nehodí, je tu Chi.’’ zašeptala jsem Lawovi.

,,Jen ať jde dál.’’ křikla na nás Chi. Podívala jsem se na ni. ,,Myslím to vážně.’’ řekla a pousmála se. Pustila jsem Lawa dál. Law zavřel dveře a sedl si na postel vedle mě.

,,Stalo se něco?’’ zeptal se znovu Law.

,,Tsubaki mě políbil.’’ řekla Chi Lawovi co se stalo. Law to už věděl, ale dělal překvapeného.

,,Nevím co říct, ale jestli mám radši jít, půjdu.’’ promluvil Law po chvíli.

,,Jen zůstaň a říkat nemusíš nic. Bude to dobré, jen nechci být teď sama.’’ přiznala se nám Chi.

,,Jen tu zůstaň jak dlouho budeš chtít.’’ usmála jsem se na Chi a znovu ji objala. Chi se znovu rozplakala a Law nevěděl co má dělat.

,,Díky.’’ poděkovala Chi. Všichni tři jsem celou tu dobu mlčeli. Ani jeden z nás nepromluvil. Bylo by slyšet spadnout špendlík na zem, jaké ticho panovalo. Takhle jsme tu seděli asi do jedenácti. V jedenáct se Law sebral, že půjde spát. Chi se zvedla taky. Oba dva odešli a já byla sama. Vzala jsem si věci a šla jsem se osprchovat. A pak jsem zalehla do postele spala jak špalek až do rána.

 

Po několika dnech přiběhla za mnou Chi s tím, že ji Subaru pozval na basketbalový zápas. Věděla jsem co po zápase bude následovat. Subaru se nepřímo vyzná Chi. A taky, že u toho bude Natsume. Chi se připravila a šla na basket se podívat. Já a Law jsem byli osamotě u mě v pokoji.

,,Ty víš co se stane viď?’’ zeptal se mě Law.

,,Jup, Subaru se nepřímo vyzná Chi a Natsume tak nějak u toho bude.’’ řekla jsem Lawovi. Ten se na mě podíval. ,,Myslím to tak, že Subaru řekne něco ve stylu, aby s ním byla pořád, sledovala ho a podporovala ho a byla mu vždy nablízku. A Natsume to uslyší a Subara pošle pryč a zeptá se Chi, jestli se jí vyznal a Chi řekne, že neví.’’ snažila jsem se to nějak vysvětlit.

,,Už chápu.’’ přikývl Law. ,,Nezávidím Chi. Každý je do ní zamilovaný až na výjimky.’’ řekl a bylo vidět, že s Chi soucítí.

,,Ty a Kaname.’’ souhlasila jsem s Lawem. ,,Teda doufám.’’ dodala jsem.

,,Přesně tak. Sice Ema je pěkná a roztomilá, ale ty jsi víc sexy a roztomilejší.’’ řekl Law. Poté co to řekl mi zrůžověly tváře. I Lawovi. ,,Já půjdu, musím se učit. Ale nejradši bych tu zůstal s tebou.’’ řekl a vstal. Já ho doprovodila ke dveřím a pak jsem je zamkla. Sedla jsem si ke stolu, že se taky budu učit, když jsem si všimla, že tu Law nechal mobila. Vzala jsem ho do ruky, že mu ho vezmu, když někdo zazvonil. Myslela jsem si, že je to Law. Ale byl to Kaname.

,,K...Kaname?’’ dostala jsem ze sebe.

,,Ahoj sestřičko. Chtěl bych ti něco říct.’’ začal mluvit Kaname.

,,Ale já nemám teď čas. Chci se učit.’’ odpověděla jsem Kanamemu.

,,Toto nepočká.’’ řekl a přirazil mě ke zdi. ,,Miluju tě a budeš jedině má.’’ vyznal se mi Kaname. Chvíli jsem byla omámená šokem. Ani jsem si nevšimla, že Law se vrátil pro mobila a vše viděl i slyšel.

,,A...ale já tě nemiluju. Miluju někoho jiného.’’ dostala jsem ze sebe.

,,Je to Law, že?’’ spíš konstatoval, než se ptal Kaname. Já jenom přikývla hlavou na souhlas. ,,Nevzdám se tě. Budu o tebe bojovat.’’ oznámil mi.

,,Doufám, že nebudou žádné bitky.’’ zděsila jsem se.

,,Neboj se, to nehrozí.’’ ujistil mě Kaname a v tomto  ohledu jsem mu chtěla věřit a věřila jsem mu jenom na půl. Věděla jsem, že Law se ubrání, ale nechtěla jsem žádné bitky. ,,Tak se měj krásně sestřičko.’’ řekl a odešel. Já se zhroutila. Klesla jsem na bobek a rozbrečela jsem se. Law ke mně přiběhl. Vzal mi klíče odemkl můj pokoj a odnesl na postel. Poté zavřel dveře. Vše viděl i slyšel.

,,Neboj se, dopadne to dobře.’’ utěšoval mě Law. Vrhla jsem se do jeho náruče a rozbrečela jsem se na plno. Law mě hladil po zádech a utěšoval. Povedlo se mi znovu usnout. Tentokrát se mnou Law zůstal až do rána.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.