Anime World CZ/SK - Příběhy

Yuki Kabayoshi

 

Všude jsem hledala Shimu. Na záchodcích, v koupelně, u jejího srubu, na hřišti, i u srubu Oikawi, ale nikde nebyla. Šla jsem to zkusit do jídelny, jestli tam už nebude. Nebyla. Chtěla jsem odejít a jít hledat dál, když jsem ji v tom zahlédla.

,,Shimo kd…’’ nedořekla jsem, protože jsem si všimla, že je s Oikawou. ,,Ty...ty….bastarde.’’ křiknu na Oikawu a blížím se k němu.

 

Po incidentu s Oikawou se tu objevila postava, kterou ze srdce nesnáším nejvíce. Náš otec.

,,Ty…’’ řeknu a vrhnu se po otci. Učiteli chlapecké školy. Ale Law mě zastaví tentokrát znova.

,,Klid maličká.’’ snaží se mě upokojit. Tentokrát mě chytne za obě ruce. Drží dost silně, že s nimi nedokážu ani hnout.

,,PUSŤ MĚ.’’ křičela jsem z plného hrdla.

,,Ne, až se uklidníš.’’ nesouhlasil se mnou Law.

,,PUSŤ MĚ.’’ dál křičím na celou jídelnu. Law mě vezme do náruče a odnáší mě pryč. Mlátím sebou hlava nehlava, ale nepomáhá to.

 

Odtáhne mě na hřiště. Tam mě pustí. Ale zatarasí mi cestu tak, že nemohu nikam utéct. Podívám se na něho.

,,O co ti jde?’’ křiknu na něho.

,,O nic, jen nechci, aby si měla problémy. A uhodit učitele není dobrý nápad.’’ vysvětlí mi Law.

,,Do toho ti nic není a jestli bud mít problémy je to moje věc.’’ odseknu Lawovi. Pak se na něho zadívám. ,,Tak dělej svlékni mě.’’ křiknu na něho. Ten na mě zírá jak z jara.

,,C...co?’’ dostane ze sebe Law.

,,Jde vám jenom o to jedno ne? Tak dělej.’’ vyzývám ho, že se poddám, že se bránit nebudu.

,,Tak to si myslíš?’’ dostane ze sebe Law.

,,To nemyslím, ale vím. Jste všichni stejní.’’ řeknu stroze. Dokonce čapnu jeho ruku a dotknu se jeho rukou mého prsu. ,,Rajcuje tě to co?’’ provokuju Lawa. Law odtrhne ruku.

,,Jsem chlap, ale nejsem takový, jak si myslíš.’’ dostane ze sebe a je vidět, že je stále překvapen.

,,Jo jasně. A já jsem anděl.’’ řeknu posměšně.

,,To jsi.’’ řekne Law a je znát že to nemyslí zle a ani ironicky. Jako po tom zápase.

,,Jo jasně, jasně.’’ nevěřím Lawovi ani slovo.  ,,Jste všichni stejní.’’ dodám a sednu si na zem.

,,Něco se stalo?’’ zeptal se Law opatrně.

,,Ne co by se dělo?’’ zeptám se zhurta. Snažím se to skrýt, jak nejlíp dovedu. Všichni chlapi jsou stejní. Říkám si pro sebe. Law se posadí opatrně vedle mě. Chci na něho zakřičet, aby šel pryč, ale nechci nic dát najevo.

,,Tak proč jsi tak agresivní?’’ zeptal

,,Jsem prostě taková.’’ odpověděla jsem stroze. Nechtěla jsem mu nic říkat. Nikomu, natož chlapovi. Seděli jsme vedle sebe chvilku mlčky. Nikdo nic neříkal. Přemýšlela jsem kde asi je Shima a ten bastard. Nic jiného než bastard si nezaslouží být oslovován. Jak já chlapi nesnáším. Po chvíli jsem se zvedla.

,,Kam jdeš?’’ zeptal se mě Law.

,,To tě nemusí zajímat.’’ odsekla jsem mu.

,,Ale  zajímá.’’ nedal se odbýt.

,,Proč?’’ zeptala jsem se ho ne se zájmem, ale opovržením.

,,Nevím, ale nechci, aby si udělala nějakou blbost.’’ řekne mi Law.

,,Do toho ti nic není, jestli udělám blbost, nebo ne.’’ odsekla jsem Lawovi.

,,Pravda, ale přesto se o tebe postarám.’’ nedal si pokoj Law. Podívala jsem se na něho. Pak jsem se podívala před sebe.

,,Už se vrátím.’’ řekla jsem a vstala jsem. Pomalým krokem jsem se začala vracet. Law vstal a šel za mnou. ,,Kam jdeš? Umím jít sama.’’ odsekla jsem Lawovi.

,,Doprovodím tě, aby si neudělala nějakou blbost.’’ nedal se Law.

,,Neboj, jdu do svého srubu.’’ snažila jsem se setřást Lawa ze sebe. Byla jsem po dnešku unavena, tak jsem vážně šla do srubu. Law mě z větší vzdálenosti pozoroval.

 

Došla jsem do srubu, kde panovala tma. Holky asi spí. Nevadí zítra si to s nimi vyříkám. Pomyslela jsem si. Jak já se mýlila. Vešla jsem do pokoje se svou postelí a někdo na mě seskočil zezadu. Byla to asi Mei, nevím.

,,Co...co to kruci děláte?’’ vyjela jsem a snažila jsem se vymanit ze sevření.

,,Pomsta.’’ procedila skrz zuby Michelle a Cath mě taky chytla,takže mě držely obě dvě a Michelle měla možnost útočit. Jednu mi vrazila do obličeje. Ze rtu se mi spustil pramínek krve.

,,Sraby, dovolovat si na mě všechny najednou.’’ řekla jsem zlostně a snažila jsem se nějak bránit, ale ty dvě držely pevně. Mary se jenom dívala a všechny se smály. Poté mi Michelle dala pěstí do břicha, až jsem se prohnula. Bolelo to, ale nedala jsem nic najevo. Nebudu slabá před takovýma mrchami, jako jsou ony.

,,Bolí co?’’ pošklebovala se Michelle. Já jsem nevydala ani hlásku. V tom se otevřely dveře.

,,To by stačilo.’’ ozvalo se u dveří. Všechny jsme se tam podívaly. Teda já ne, protože jsem se nedokázala hnout, ale ten hlas bych poznala asi všude. Byl to Law.

,,Jsem chlapi nesmí.’’ ohradila se Michelle.

,,Ale mlátit jiné spolužáky taky ne.’’ nedal se odbýt Law. Přešel k Mei a Cath, které mě držely a donutil je, aby mě pustily. Já se schoulila na zem. Ze rtu jsem si setřela pramínek krve.

,,Pojďte, pomstíme se jindy.’’ řekla Michelle a všechny odešly.

,,Jsi v pořádku?’’ zeptal se mě Law a objal mě. Jestli čekal, že mu padnu kolem ramen, tak se zmýlil.

,,Jo, a teď jdi. Nemáš co tu dělat.’’ odstrčila jsem Lawa od sebe. Pomalu jsem se postavila na nohy. Bolela mě žebra a to jsem dostala jenom jednu ránu. Naštěstí na další den mě čekal ping pong, co tolik pohybu není zapotřebí.

,,Měla by sis odpočinout.’’ poradil mi Law.

,,A na co se asi chystám.’’ odsekla jsem mu.

,,Budu tu.’’ oznámil mi Law.

,,To teda nebudeš. Nechci mít problémy a nechci, aby si každý něco myslel, že my dva spolu něco máme.’’ nesouhlasila jsem s Lawem.

,,To je mi jedno. My dva víme pravdu, že tomu tak není.’’ nedal se odbýt Law.

,,Ale já tě tu nechci.’’ ohradila jsem se.

,,Ale já tu chci být. Někdo na tebe musí dohlídnout.’’ nedal se stále odbýt Law.

,,Já se umím o sebe postarat sama.’’ odsekla jsem mu.

,,Vím, ale jen odejdu hned se do tebe znovu pustí. A to nechci, jsou v přesile.’’ vysvětlil mi Law.

,,Dělej jak chceš, ale jestli bude průšvih je to na tvou hlavu. A jdu spát.’’ neurčitě jsem souhlasila. Lehla jsem si v oblečení do postele a zavřela jsem oči. Ale usnou jsem nemohla. Ani jsem si nevšimla, že Law si uvelebil na zemi.

 

Law Trafy

 

Po incidentu s Oikawou se tu objevila postava.

,,Ty…’’ řekla Jane a vrhla se na našeho učitele. Ale já ji stačil znova zastavit.

,,Klid maličká.’’snažil jsem se ji upokojit. Tentokrát jsem ji chytl za obě ruce. Naštěstí jsem měl větší sílu a nemohla se ani pohnout. Nerozuměl jsem tu ničemu.

,,PUSŤ MĚ.’’ křičela Jane z plného hrdla.

,,Ne, až se uklidníš.’’ nesouhlasil jsem s Jane.

,,PUSŤ MĚ.’’ dál křičela na celou jídelnu. Vzal jsem ji do náruče a odnesl radši pryč, než aby se něco stalo. Mlátila sebou hlava nehlava, ale nepomáhalo to. Byl jsem prostě silnější a odolnější. I když rány měla dost silné..

 

Odtáhl jsem Jane na hřiště. Tam jsem Jane pustil. Ale zatarasil jsem ji cestu, aby nemohla utéct. Podívala se na mě.

,,O co ti jde?’’ křikla na mě Jane.

,,O nic, jen nechci, aby si měla problémy. A uhodit učitele není dobrý nápad.’’ vysvětlil jsem Jane.

,,Do toho ti nic není a jestli bud mít problémy je to moje věc.’’ odsekla mi. Pak se na mě zadívala. ,,Tak dělej svlékni mě.’’ křikla na mě. Vytřeštil jsem oči, co to má jako znamenat.

,,C...co?’’ dostal jsem ze sebe.

,,Jde vám jenom o to jedno ne? Tak dělej.’’ vyzvala mě, abych ji svlékl. Nechápal jsem o co tu jde. Ale pak mi to nejspíš došlo. Teda aspoň myslím.

,,Tak to si myslíš?’’ dostal jsem ze sebe..

,,To nemyslím, ale vím. Jste všichni stejní.’’ řekla stroze Jane. Dokonce vzala moji ruku a přiložila ji na své prso. ,,Rajcuje tě to co?’’ provokovala mě Neříkám, že mě to nerajcovalo, to zase ne, ale nejsem takový úchyl, abych se s ní hned vyspal. Nerozuměl jsem tomu.. Hned jsem ruku odtrhnul pryč..

,,Jsem chlap, ale nejsem takový, jak si myslíš.’’ dostal jsem ze sebe stále překvapeně.

,,Jo jasně. A já jsem anděl.’’ řekla Jane posměšně.

,,To jsi.’’ řekl jsem a myslel jsem to vážně. Opravdu to byl anděl. Teda aspoň pro mě jo.

,,Jo jasně, jasně.’’ nevěřila mi Jane..  ,,Jste všichni stejní.’’ dodala a sedla si na zem.

,,Něco se stalo?’’ zeptal jsem se Jane opatrně. Něco tu nesedělo.

,,Ne co by se dělo?’’ zeptala se Jane zhurta. Snažila se něco skrýt. Jen by mě zajímalo co to je, ale nutit ji o tom mluvit jsem nechtěl.Posadil jsem se opatrně vedle Jane.

,,Tak proč jsi tak agresivní?’’ zeptal jsem se Jane a podíval jsem se na ni.

,,Jsem prostě taková.’’ odpověděla mi Jane stroze.Pochopil jsem, že o tom nechce mluvit. Možná kdyby to byla nějaká dívka, se kterou by si rozuměla, tak by se jí svěřila. Třeba. Seděli jsme vedle sebe chvilku mlčky. Nikdo nic neříkal. Přemýšlel jsem, co se asi mohlo stát takového vážného, že nás chlapi nenávidí a dává do jednoho pytle. Po chvíli Jane se zvedla.

,,Kam jdeš?’’ zeptal jsem se Jane.

,,To tě nemusí zajímat.’’ odsekla mi Jane.

,,Ale  zajímá.’’ nedal jsem se jen tak odbýt

,,Proč?’’ zeptala se mě Jane ne ze zájmu, ale opovržením..

,,Nevím, ale nechci, aby si udělala nějakou blbost.’’ řekl jsem Jane.

,,Do toho ti nic není, jestli udělám blbost, nebo ne.’’ odsekla mi Jane.

,,Pravda, ale přesto se o tebe postarám.’’ nedal jsem si pokoj. Podívala se na mě. Pak se podívala před sebe.

,,Už se vrátím.’’ řekla Jane a  vstala. Pomalým krokem se začala vracet. Vstal jsem a šel za Jane. ,,Kam jdeš? Umím jít sama.’’ odsekla mi Jane..

,,Doprovodím tě, aby si neudělala nějakou blbost.’’ nedal jsem se.

,,Neboj, jdu do svého srubu.’’ snažila se mě setřást. Vážně šla do srubu, protože jsem ji z povzdálí sledoval.

 

Chvíli jsem stál před srubem, kde se rozsvítilo světlo. Čekal jsem, že odtrhnu zrak, aby se mohla převléct, když jsem zahlédl siluety, jak někdo někoho čapl a uhodil do obličeje a pak do břicha. Došlo mi, že to děvčata si počkala na Jane, aby ji mohly zmlátit. Hned jsem se vrhl do srubu. Bál jsem se o Jane. Vpadl jsem tam a řekl děvčatům.

,,To by stačilo.’’ ozvalo jsem se u dveří.. Všechny se na mně podívaly. Teda Jane ne, protože se nedokázala hnout.

,,Jsem chlapi nesmí.’’ ohradila se dívka. Jméno neznám.

,,Ale mlátit jiné spolužáky taky ne.’’ nedal jsem se odbýt. Přišel ke dvěma dívkám, které Jane držely a donutil jsem je, aby Jane pustily. Ta se schoulila na zem. Ze rtu si setřela pramínek krve.

,,Pojďte, pomstíme se jindy.’’ řekla dívka a všechny odešly.

,,Jsi v pořádku?’’ zeptal jsem se Jane a objal jsem ji.. Trochu jsem čekal, že se rozbrečí, ale mýlil jsem se.

,,Jo, a teď jdi. Nemáš co tu dělat.’’ odstrčila mě Jane.. Pomalu se postavila na nohy. Ta rána do břicha ji musela bolet, ale nedala nic najevo.

,,Měla by sis odpočinout.’’ poradil jsem Jane

,,A na co se asi chystám.’’ odsekla mi Jane.

,,Budu tu.’’ oznámil jsem Jane.

,,To teda nebudeš. Nechci mít problémy a nechci, aby si každý něco myslel, že my dva spolu něco máme.’’ nesouhlasila se mnou Jane.

,,To je mi jedno. My dva víme pravdu, že tomu tak není.’’ nedal jsem se odbýt.

,,Ale já tě tu nechci.’’ ohradila se Jane.

,,Ale já tu chci být. Někdo na tebe musí dohlídnout.’’ nedal jsem se odbýt.

,,Já se umím o sebe postarat sama.’’ odsekla mi Jane.

,,Vím, ale jen odejdu hned se do tebe znovu pustí. A to nechci, jsou v přesile.’’ vysvětlil jsem Jane.

,,Dělej jak chceš, ale jestli bude průšvih je to na tvou hlavu. A jdu spát.’’ neurčitě dala Jane souhlas k tomu, abych zůstal.. Lehla si v oblečení do postele a otočila se ke zdi. Jestli spala to nevím. Neviděl jsem na ni. Já si lehl na zem. Taky oblečen. Bylo mi jedno jestli bude průšvih nebo ne. Chtěl jsem Jane ochránit. Zamiloval jsem se do ní.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.