Sen reality - 4. Svět her
Informace:
Natsume pozve Jane a Chi do centra her, aby dívky lépe poznal. Jane se moc nechce, protože hry v lásce nemá a nejdou jí. Ale Chi jí nabídne, aby sebou vzala Lawa. Ten taky není blázen do her, ale s Jane by šel kamkoliv. A společně ve čtyřech si užijí krásný den, který večer Jane pokazí Kaname
4. Svět her
Uběhlo pár dní od svatby. Vše probíhalo hladce. Jednou se takhle ozval Natsume Chi. Věděla jsem to od ní, protože se stavila v mém pokoji. Zrovna zazvonila a já ji otevřela.
,,Chi, co se děje?’’ zeptala jsem se ji.
,,Mohu dál?’’ zeptala se Chi. Ustoupila jsem stranou, aby mohla vejít dovnitř. Zavřela jsem za ní dveře.
,,Tak co se děje Chi?’’ zeptala jsem se znova a posadila se vedle ní na posteli.
,,Pamatuješ Natsumeho?’’ zeptala se mě Chi.
,,Jak bych mohla zapomenout.’’ usmála jsem se a při představě, jak nám vynadal, se zapomenout nedá a zasmála jsem se tomu.
,,Tak nás pozval do centra her.’’ řekla celá natěšená Chi.
,,Já?’’ zeptala jsem se nevěřícně.
,,Ano i ty.’’ usmívala se Chi.
,,Co tam budu dělat?’’ byla jsem v mírném šoku.
,,Hrát hry.’’ smála se Chi.
,,Vždyť víš, že mě hry neberou.’’ řekla jsem a doufala jsem, že je to tady i pravda.
,,Vím, ale jde o to, že nás nejspíš chce poznat.’’ vysvětlila mi Chi. Zamyslela jsem se.
,,Možná máš pravdu.’’ přikývla jsem.
,,Jestli chceš řekni si Lawovi, určitě půjde s tebou.’’ mrkla na mě Chi.
,,Chci ti něco říct.’’ začala jsem se svěřovat.
,,Že spolu chodíte? To vím. Jde to na vás poznat.’’ smála se Chi.
,,V...vážně?’’ divila jsem se. Proč to teda nepoznali ostatní? Nebo mlčí? Ptala jsem se sama sebe.
,,Jup, ale ostatní jsou nejspíš slepí, jsou to chlapi víš.’’ uklidnila mě, jako by mi četla myšlenky. Přikývla jsem na souhlas. ,,Tak co půjdeš?’’ zeptala se mě na dnešek.
,,Jup, půjdu.’’ přikývla jsem na souhlas. Chi mě radostí objala.
,,Skvělé hned mu odepíšu a domluvím to.’’ zajásala Chi. Byla jsem ráda, že je šťastná. Chi hned pádila do svého pokoje odepsat Natsumemu. Já taky vzala mobila do ruky a napsala Lawovi co je v plánu na dnešek a jestli se nechce připojit. Za chvíli mi přišla od Lawa zpráva, že sice hry nemusí, ale že se mnou by šel i na konec světa. Napsala jsem mu, že dám ještě vědět, kdy se vyrazí, a že s hrami jsem na tom úplně stejně. Už neodepsal. Za chvíli na psala Chi, že v deset se jdeme dole. Smsku jsem přeposlala Lawovi. Ten odepsal jenom OK. Hned jsem se šla obléci do pohodlných věcí. Jako byli kraťasy a tílko a botasky. V deset jsem byla připravena a čekala jsem dole venku.
Po chvíli dorazil Law. Usmál se na mě. Mlčky jsme čekali na Chi. Po pěti minutách dorazila i Chi. Čekali jsem, aniž bych jsem věděla na co.
,,Na co čekáme? Vyrazíme ne?’’ zeptala jsem se Chi a podívala jsem se na ni.
,,Natsume mi psal, že se pro nás zastaví autem, abychom nemuseli metrem.’’ odpověděla mi Chi. Čekali jsme půl hodiny.
,,Na jakou hodinu si to domluvila?’’ zeptala jsem se Chi.
,,Na půl jedenáctou.’’ odpověděla pohotově Chi.
,,Co? To jsem v klidu mohli být uvnitř ještě.’’ divila jsem se, proč tak brzo čekáme venku na Natsumeho.
,,Znáš mě, radši brzo, než pozdě.’’ usmála se Chi.
,,Vím, ale i tak jsem mohli čekat uvnitř. A za pět minut půl sejít dolů.’’ dál jsem protestovala.
,,Promiň.’’ omlouvala se mi Chi.
,,Teď už je to jedno.’’ řekla jsem a mávla nad tím rukou. Chi se usmála.
,,Kam pak máte namířeno sestřičky?’’ zeptal se za námi mužský hlas. Otočili jsem se všichni. Byl to Kaname.
,,Jdeme do zábavného parku. S Natsumem.’’ odpověděla Chi. Kaname přešel ke mně.
,,Proč si nevzala sebou mě?’’ zašeptal mi do ucha. ,,Máš štěstí, že mám práci.’’ znovu zašeptal a uculil se na mě. ,,Tak si to užijte sestřičky.’’ usmál se na nás a odešel. V tom přijel Natsume v autě. Všichni jsme si nastoupili. Já a Law dozadu a Chi dopředu a jelo se do středu města, do zábavného parku.
V autě se jelo mlčky. Nikdo nic neříkal. Za pár minut jsme byli na místě a Natsume parkoval na parkovišti.
,,Tak jak se těšíte?’’ zeptal se nás Natsume.
,,Já strašně.’’ odpověděla Chi a usmála se.
,,Ale jo, docela jo. Ale varuju, nejsem přeborník.’’ řekla jsem Natsumemu.
,,Mě hry taky moc neberou.’’ odpověděl Law.
,,Nebojte, užijeme si zábavy.’’ řekl Natsume a usmál se. Úsměv jsme mu oplatili všichni.
Vešli jsme do centra. Všude panoval ruch. Plno dětí s rodiči se bavilo na různých hrách. Hned mě zaujal automat na plyšáky. Law si toho všiml. Určitě rád by mi jednoho vytáhl, ale neměl u sebe tolik peněz, i když jsme patřili mezi boháče. A taky ani jeden z nás si nechtěl dovolit utratit nějaké ty peníze, když vlastně naše nebyli.
,,Vše platím já, tak se neostýchejte. Na co chcete jít první?’’ řekl nám Natsume a zeptal se nás. Chi se na mě podívala.
,,Nekoukej na mě. Víš, že se nevyznám, tak výběr nechám na tobě.’’ řekla jsem Chi. Ta jenom přikývla.
,,Tak půjdeme na střílečku Fantomas?’’ zeptala se Chi. Všichni jsme souhlasili. Šli jsem to najít.
Po chvíli jsme to nakonec našli. Natsume to zaplatil a každý si vzal pistoli. Hráli jsme ve dvojici. Nejdřív Natsume s Chi, aby nám ukázali, jak se to hraje. Musela jsi střílet na fantomy, kteří se tam objevovali a dávat při tom pozor, aby si netrefila civilistu. Chi vyhrála po pěti minutách. Pak nastala řada na mně a Lawovi. Oba jsem se soustředili. Věděla jsem, že by Law bral spíš katanu a svoji moc, ale tady neměl ani jedno. Hra po třech minutách skončila. Zastřelila jsem civilistu a prohrála jsem, protože přišel šerif a zatkl mě.
,,Tak to bylo rychlé.’’ smál se Natsume. ,,Dejte si další partii.’’ vyzval nás a hodil do automatu peníze. Tentokrát jsme hráli deset minut. Oba jsem zvítězili, teda zvítězil znovu Law, protože střelil víc fantomů, než já, ale tentokrát jsem nestřelila žádného civilistu.
,,Vidíš, jak ti to šlo.’’ poplácala mě po zádech Chi. Nastavila jsem ruku.
,,Gratuluju k vítězství.’’ pogratulovala jsem Lawovi. Ten ruku přijal a usmál se.
,,Díky, ale nebyla si špatná.’’ řekl mi s úsměvem. Natsume si všiml, jak to mezi námi jiskří, ale nic neříkal. Dělal, jako by se nic nedělo, za což jsem byla ráda. A myslím, že jsem nebyla jediná.
,,Kam zamíříme teď?’’ zeptala se Chi.
,,Nezajdeme na oběd? Je čas. Pak bychom pokračovali.’’ navrhnul Natsume. Docela jsem hlad už měla. Dokonce jsem cítila, jak mi kručí v žaludku.
,,Já jsem pro.’’ souhlasila jsem.
,,I já.’’ řekla Chi.
,,Hlad mám, ale podřídím se dámám.’’ řekl Law a pokrčil rameny.
,,Tak je rozhodnuto.’’ řekl Natsume a vedl nás do restaurace, co byla v centru.
Byla to restaurace, kde ses obsloužil sám. Já jsem si dala nudle a kung pao s kuřecím masem. Law si dal špíz s hranolky, Chi rýži s čínu a Natsume ramen. K pití jsem si všichni dali colu. Sedli jsme si ke stolu a popřáli si dobrou chuť.
,,Jak se vám tu líbí?’’ zeptal se nás Natsume.
,,Mně moc.’’ řekla Chi a bylo vidět, že je v sedmém nebi.
,,Není to špatné.’’ řekla jsem já pravdu. Docela jsem se bavila a to jsem hráli zatím jenom jednu hru.
,,Natož, že hry nehraju, je tu zábava.’’ souhlasil Law.
,,To jsem rád.’’ řekl Natsume. Pak jsem si různě povídali. Po jídle jsme šli na další hry, ale Chi vybrala, kde byl malý pohyb, kvůli plným břichům, které jsem měli po jídle.
Jako druhá hra byl na konzole bowling. Tentokrát my dívky hráli proti chlapům. Nejdřív Chi a Natsume nám ukázali jak se to hraje. Pak jsem šla na řadu já a pak Law. Bylo to snadné, než jsem si myslela, a než je opravdický bowling. Hned první rána a dala jsem strike.
,,Jsi dobrá.’’ pochválil mě Natsume.
,,Díky, ale jinak mi to nejde.’’ přiznala jsem a usmála jsem se. Nakonec skóre bylo takové, že já a Chi jsem vyhrály. Pak jsem si zahráli další akční hry. Jednou jsem byla s Lawem, pak s Chi a pak s Natsumem. Střídali jsem se. Když jsem byla s Chi, tak jsem vždy byla vítěz, jinak poražená. Ale nevadilo mi to. Hlavní bylo, že jsme se bavili a o to šlo. ,,Mám pro vás překvapení.’’ řekl a začal nás vést dozadu centra, kde nikdo nebyl.
Přišli jsem ke skákacímu hradu, pro dospělé. Nikdo tu nebyl. Což mě překvapovalo.
,,Rezervoval jsem to jenom pro nás.’’ přiznal Natsume. Vyzuli jsme se a šli skákat. Navzájem jsem se snažili toho druhého shodit na zem. Ale dávali jsem si pozor, aby nikdo nepřišel k úrazu. Nejvíc, kdo ležel na zemi jsem byla já. Ale Law se zaměřil hlavně na Natsumeho a Chi. Aby nebylo v podezření, tak i mě shazoval, ale ne tak hodně a ne tak silně. Tak jsem vždy udržela rovnováhu. Jednou se stalo, že jsem i na Lawa spadla. Oba jsem zrudli, ale abychom to zamaskovali, tak jsem hned vstali a skákali dál. Skákali jsem přesně hodinu a půl. Pak jsem šli znovu do restaurace na večeři. Tentokrát ne v centru her, ale v centru města. Po jídle nás Natsume hodil domů.
,,Děkuji za dnešní báječný den.’’ poděkovala jsem Natsumemu.
,,I já se bavil.’’ přiznal Law.
,,Chi, příště ti přinesu zkušební hru.’’ slíbil Natsume.
,,Dobře, díky.’’ poděkovala Chi. ,,Díky za dnešek.’’ taky poděkovala.
,,Není zač. Někdy si to zopakujem.’’ slíbil Natsume. Všichni jsem vystoupili a Natsume odjel. My se vrátili do domu.
Každý šel do svého pokoje. Nikoho jsme neviděli. Každý měl nějakou tu svoji zábavu. Buď venku, nebo doma ve svém pokoji. Když jsem se převlékla do domácího, tak někdo zazvonil. Myslela jsem si, že je to Law, ale byl to Kaname. Vetřel se do mého pokoje.
,,Škoda, že sis nevybrala mě, ale příště jdu místo brášky já.’’ zašeptal mi do ucha, políbil mi ucho a odešel. Já tam stála v šoku. Nečekala jsem toto. Když jsem se vzpamatovala, tak jsem se šla osprchovat a vlezla jsem si do postele, ale v uších mi stále zněla slova od Kanameho. Doufala jsem, že se tak nestane a příště zase půjdu s Lawem, Natsumem a Chi. Asi po třech hodinách jsem nakonec usnula, jak špalek.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
