Sen reality II. - 3. Svatba
Informace:
Nastává den D, kdy se koná svatba rodičů Jane a Chi a bratrů. Jak se bude vyvíjet vztah mezi sourozenci? Dívky poznávají zbytek rodiny. Natsume navrhne, že ji bude posílat prototypy her, které budou chtít vydat. Chi je z toho unesená.
3. Svatba
Blížil se den D. Svatba našeho otce a matky chlapců. Já a Chi jsem se vracely ze školy, když někdo ležel na pohovce. Šly jsem se podívat kdo to je. Já věděla, že je to Fuuto. Obě jsme se naklonily, abychom lépe viděly. V tom Fuuto otevřel oči.
,,Vy musíme být nové sestřičky.’’ řekl ironicky Fuuto. Nechoval se mile jako ke svým fanouškům. ,,Asi mě neznáte, ale jsem Fuuto.’’ představil se nám. Já to věděla a Chi to určitě taky došlo, přesto jsem byly překvapené
,,Já jsem Ema.’’ představila se po chvíli Chi.
,,Já Jane.’’ taky jsem se představila.
,,Koukám, že vás představovat nemusíme.’’ promluvil Azusa.
,,Tss, vše zkazíte.’’ odfrknul si Fuuto a vstal. Odešel nejspíš do svého pokoje.
,,Tak zítra je den D.’’ řekl Tsubaki.
,,To jo.’’ řekla jsem a usmála jsem se.
,,Tady vám naše mamka něco posílá.’’ ozval se Ukyo z chodby, který k nám přicházel. Oběma podal balíček. Obě s Chi jsme si ho převzaly a podívaly se co to je. Byly to šaty na svatbu i s dopisem.
,,Milá děvčata,
budu ráda, když si to oblečete na naši svatbu.
S pozdravem
Mamka
Když jsem viděla ty šaty myslela jsem, že omdlím. Já a šaty? Nikdy. Ale nic mi nezbývalo, než si je vzít. Nic jiného jsem na sebe neměla. S Chi jsem si je šly zkusit do pokojů.
Byly nádherné to ano,ale nelíbilo se mi, že je musím mít na sobě. Když jsem je měla na sobě, tak se Juli otočil a podíval se na mě.
,,Šaty ti opravdu sluší Janey.’’ promluvil po chvíli.
,,Díky, ale budu je mít poprvé a naposledy.’’ řekla jsem razantně. V tom někdo zazvonil. Šla jsem i v těch šatech otevřít. Byl tam Law. Chvíli na mě zíral v úžasu. Až jsem ho musela sama dotlačit do pokoje a zavřít dveře.
,,S...sluší ti to.’’ dostal ze sebe Law.
,,Díky, ale je to naposledy co je mám.’’ řekla jsem pevně.
,,Proč, sluší ti to.’’ nechápal Law.
,,Nesnáším šaty.’’ podotkla jsem.
,,Dobrá dobrá, nutit tě nebudu.’’ usmál se Law a políbil mě. A já Lawa. Juli to sledoval z mé postele.
,,Jak jen můžeš Janey.’’ zlobil se Juli. Otočila jsem sena Juliho.
,,Law takový není, jak si myslíš.’’ usmála jsem se na Juliho. Juli si odfrknul a dělal uraženého. Já i Law jsme se museli usmát, nad tímto jeho gestem.
,,To není k smíchu.’’ řekl Juli naštvaně. V tom Law přešel k mé posteli a sedl si k Julimu.
,,Sice ti nerozumím, ale slibuju ti, že na Jane dám pozor, aby se jí nic nestalo. Buďme přátelé.’’ navrhl Law Julimu. Čekala jsem na reakci Juliho. Juli se chvíli díval na Lawa. Law se na něho usmívat.
,,Dobrá, ale jenom jí ublížíš a nepřej si mě.’’ souhlasil Juli a potřásl si tlapkou s Lawem. Lawovi jsem přetlumočila co mu Juli řekl.
,,Neboj, té bych nikdy nemohl ublížit.’’ usmíval se Law. ,,Tak já půjdu, ať se v klidu můžeš svléknout.’’ usmál se na mě. Otevřel dveře, když v tom narazil u dveří na Kanameho, který chtěl zazvonit.
,,Co tu děláš Lawe?’’ zeptal se ostře Kaname.
,,To bych se měl ptát já tebe.’’ odpověděl taky ostře Law.
,,Vy dva toho nechte. Kaname co by si rád?’’ byla jsem hned u dveří, aby se nestal nějaký malér. Law to pochopil a vyklidil pole.
,,Chtěl jsem tě vidět v těch šatech.’’ přiznal Kaname, když Law odešel.
,,Tak zítra mě uvidíš.’’ řekla jsem Kanamemu, abych jsem dala najevo, že o jeho návštěvu nestojím.
,,Ale já chtěl v soukromí.’’ vysvětlil mi Kaname.
,,Tak si mě viděl a teď jdi. Chci se převléct.’’ přiznala jsem se Kanamemu.
,,Dobrá půjdu, ale jedno ti řeknu. Nikomu tě nedám, ani Lawovi ne.’’ zašeptal mi do ucha, když přišel blíž ke mně a pak odešel. Já zavřela dveře a převlékla jsem se. Chtělo se mi brečet ale potlačila jsem slzy.
,,Neboj, nikdo ti neublíží, dokud jsem tu já.’’ řekl mi Juli, když jsem byla převlečená do normálního oblečení.
,,Vím, ale i tak je to na mě moc.’’ přiznala jsem a setřela jsem si slzu, která mi tekla po tváři.
,,Nebreč. Oni ti za to nestojí.’’ přiskočil ke mně Juli a lísal se ke mně.
,,Nebrečím a lísat by se mohl ke mně někdo jiný.’’ přiznala jsem, že konejšit, bych chtěla od někoho jiného.
,,Mám pro něho skočit?’’ zeptal se Juli.
,,Ne, nechoď, nechci před ním brečet.’’ přiznala jsem se Julimu. Juli si povzdychl. Snažila jsem si setřít všechny slzy, které mi tekly proudem po tváři. Nechtěla jsem brečet. Oproti seven ghostu jsem tu byla slabá. Brečela jsem jenom kvůli tomu, že mě si chce přivlastnit Kaname. A to přesto miluju jiného, který je ochotný za mě bojovat. Nevěděla jsem si rady. Juli přišel ke mně a stíral mi taky slzy. Utěšoval mě. Sice nic neříkal, ale věděla jsem, jako by říkal, že to bude dobré. Lehla jsem si na postel a povedlo se mi v těch šatech usnout.
Probudilo mě to, že někdo zazvonil. Probrala jsem se a šla se rychle ještě převléct do normálního oblečení. Podívala jsem se pak, kdo to je. Byla to Chi. Otevřela jsem dveře.
,,Jane, stalo se něco?’’ zeptala se mě Chi.
,,Ne nic, jenom jsem usnula.’’ usmála jsem se na Chi. Ta se taky na mě usmála.
,,Pomůžeš mi s večeří?’’ zeptala se mě Chi.
,,Ráda.’’ souhlasila jsem. Zavřela jsem dveře a obě jsme šly do kuchyně i s Julim.
V kuchyni naštěstí nikdo nebyl. V tom přišla Chi smska. víc smsk, mně přišla jenom jedna. Psali mi Kaname, že se omlouvá, že ale se nestaví na večeři. Že má práci v klubu. Ostatní napsali Chi, že taky nemůžou se stavit na večeři. Takže jsme zbyli jenom já, Chi, Juli, Subaru a Law. Udělaly jsme kari s rýží. Já se starala o kari a Chi o rýži. Za půl hodiny jsme měly hotovo. Law sešel ze svého pokoje podívat se, co bude k večeři, když jsme s Chi prostíraly a Subaru přišel z tréninku basketu. Všichni jsme zasedli ke stolu a dali jsem se do jídla. Všichni jsem jedli v tichosti. Nikdo nic neříkal. Bylo nám nejspíš tak trošku trapně. Mně maličko jo. Věděla jsem, co Subaru plánuje a já a Law jsem tajně spolu chodili. O našem vztahu věděl jenom Juli. Věděla jsem, že bude mlčet. Chi jsem to zatím říkat nechtěla. I když jsem věděla, že mě podpoří. Po jídle šel Subaru do svého pokoje, ale nejdřív poděkoval za jídlo. Law ještě nešel a pomohl nám s nádobím.
,,Půjdu si lehnout, pojď Juli.’’ řekla Chi, jako by věděla, že chceme být sami. Podívala jsem sena Chi a ta na mě jenom mrkla. Ví to? Ptala jsem se sama sebe. Snad nic neví, nebo snad ano? Honily se mi otázky v hlavě. Podívala jsem se na Lawa, Ten se na Chi usmíval. Snad jí nic neřekl. Musím se ho na to zeptat. Rozhodla jsem se.
,,Půjdeme do obýváku?’’ zeptal se Law. Přikývla jsem, že jo. Vyrazili jsme do obýváku na pohovku.
Seděli jsem vedle sebe a chvíli jsme mlčeli. Nikdo nic neříkal.
,,Mohu….’’ promluvili jsme oba na stejno. Zasmáli jsme se.
,,Ty první.’’ vyzval mě Law.
,,Dobře.’’ souhlasila jsem. ,,Ty si něco o nás řekl Chi?’’ zeptala jsem se narovinu. Dívala jsem se do očí Lawa.
,,Jenom jsem s ní dneska mluvil a řekl jí, že se ti chci vyznat. O tom, že spolu chodíme jsem nic neřekl.’’ vysvětlil mi Law. ,,Snad se nezlobíš.’’ dodal omluvným hlasem. ,,Chtěl jsem se tě zeptat, jestli souhlasíš, že bychom spolu chodili veřejně.’’ řekl to, co chtěl sám mi navrhnout, nebo-li říct. Chvíli jsem na něho zírala s otevřenou pusou, nejspíš.
,,Já ti nevím. Možná by to bylo dobré, že by Kaname dal pokoj, ale nevím, jak by se tvářili naši. Teda můj táta a tvá máma.’’ při vyslovení táta a máma jsem udělala uvozovky, protože každý má jiné rodiče.
,,To je fakt, na to jsem nepomyslel.’’ přiznal se Law. ,,Tak to budeme nadále tajit. S Kanamem si nějak poradím.’’ usmál se Law. Přikývla jsem na souhlas.
,,Promiň.’’ omluvila jsem se Lawovi.
,,Za co?’’ zeptal se nechápavě Law.
,,Že vztah náš chci tajit.’’ vysvětlila jsem Lawovi.
,,V pohodě. Nechci tě dostat do problémů. Mně je to jedno jestli budu, nebo ne, ale u tebe mi to jedno není.’’ usmál se Law Nejradši bych ho objala, ale byli jsme v obýváku a kdokoliv mohl přijít.
,,U mě je to samé. Taky nechci, aby si měl problémy. Na sebe nehledím.’’ přiznala jsem jak to cítím. ,,Nepůjdeme ke mně, na chvíli?’’ zeptala jsem se Lawa.
,,Dobře.’’ souhlasil s úsměvem Law. Oba jsme vstali a šli do výtahu a jeli do pátého patra, kde jsem měla pokoj.
Odemkla jsem a oba jsme vešli dovnitř. Zavřela jsem dveře. Hned u dveří jsem objala Lawa. Potřebovala jsem to jako sůl. I Law objal mě.
,,Neboj neopustím tě.’’ zašeptal mi do ucha. Po tvářích mi začaly téct slzy. ,,Jen se vyplač.’’ řekl a začal mě hladit po zádech. Já si ho víc přimáčkla k sobě. Cítila jsem jeho vůni a to mě uklidňovalo.
,,Promiň, nechtěla jsem brečet.’’ omlouvala jsem se.
,,V pohodě. Jen se vybreč, jestli ti to pomůže.’’ řekl Law klidným hlasem a nepřestával mě hladit po zádech. Law mě po chvíli vzal do náruče a odnesl do postele. Lehl si vedle mě a já brečela na jeho hruď. Byl u mě dokud jsem neusnula. Ani nevím kdy odešel. Ráno mě vzbudil budík, ani jsem nevěděla, že mi ho Law nařídil, abych jsem nezaspala. Šla jsem pod sprchu a pak se oblékla do těch šatů.
Snídaně byla malá tentokrát. Ukyo nechtěl, aby jsme se nadlábli a pak to nepřehnali na svatbě a nebylo nám zle. Proto byla jenom míchaná vajíčka. Pak jsme nasedli do několika taxíků a jeli na obřad.
S Chi a Julim jsem se stavily za otcem a mamkou. Oba byli přichystáni na obřad, který se měl konat za hodinu.
,,Páni vám to sluší. A od teď mi říkejte mami, prosím.’’ řekla nám mamka. Obě jsem se nejistě usmály.
,,Dobře.’’ souhlasila Chi. Já jsem jenom přikývla na souhlas.
,,Opravdu vám to sluší.’’ řekl náš otec.
,,Ale mám je poprvé a naposledy.’’ pronesla jsem spíš k otci.
,,To je mi jasné.’’ zasmál se otec i mamka se usmála s Chi. Po chvíli jsem se rozloučily a šly jsme se podívat, do místnosti, kde se bude obřad konat.
Byla to krásná místnost. Všimli jsem si jednoho chlapa jak byl u oltáře. Po chvíli se otočil a podíval se na nás.
,,Co tu děláte? To je soukromý obřad. Jsem může jenom rodinní příslušníci.’’ ozval se muž a vyhnal nás ven z obřadové místnosti. Tam čekali ostatní bratři.
,,To je Natsume, Teď znáte nás všechny.’’ promluvil Tsubaki.
,,Vy...jste…’’ dostával ze sebe Natsume.
,,Jsou to naše sestřičky Ema a Jane.’’ dořekl za Natsumeho Azusa. Pak po seznámení se konal obřad. Byl moc nádherný. Po obřadu se konalo focení. Byla jsem ráda, že vedle mě je Chi, Juli na mém rameni a Law. Po focení se na krájel dort a oslava započala. Law se snažil být v mé blískosti, ale i Kaname. Naštěstí Juli byl u mě a Kanameno se snažil jakkoliv odradit. Subaru si pozval Chi stranou do altánku. Všimla jsem si těch dvou i Law si toho všiml.
,,Teď se Subaru Chi bude omlouvat za to, co o nás řekl.’’ vysvětlila jsem Lawovi.
,,Neměla by si tam být i ty? Urazil i tebe.’’ byl překvapený Law.
,,Mně to nevadí. A ani mě neurazil.’’ vysvětlila jsem Lawovi. ,,A svým způsobem se pokouší ji vyznat lásku, ale to udělá později.’’ řekla jsem, na co jsem si ještě vzpomněla. Pak jsme se šli bavit. Natsume se u mě i Chi stavil a dal nám vizitky, že kdybychom něco potřebovaly máme se mu ozvat. Bydlel totiž sám.
,,Ty pracuješ pro tu společnost co vydává videohry?’’ podivila se Chi.
,,Ano, proč?’’ nechápal Natsume.
,,Ráda je hraju.’’ přiznala Chi.
,,Je přímo magor do těch her. Závislák.’’ přidala jsem se.
,,Vážně?’’ podivil se Natsume. Chi jenom přikývla na souhlas. ,,Dám ti na zkoušku videohry, které teprve půjdou do oběhu, pokud budeš mít zájem.’’ nabídl Chi.
,,Vážně?’’ řekla s údivem Chi.
,,Vážně.’’ přikývl Natsume.
,,Děkuji.’’ poděkovala Chi.
,,Není zač.’’ usmál se Natsume. Pak jsem šli všichni slavit svatbu našich rodičů.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
