Sen reality II. - 2. Narozeniny
Informace:
Subaru slaví dvacáté narozeniny. Jane s Chi nechávají Juliho doma jdou nakoupit suroviny na dort, který mají vytvořit. Jane dostane nápad na dárek. Chi souhlasí a obě vyberou přívěšek na klíče ve tvaru basketbalisty. Jak bude oslava probíhat? Bude vše OK, nebo nastanou komplikace?
2. Narozeniny
Byli jsme s Chi a Julim už nějakou dobu ve vile a ještě jsme nepoznali Natsumeho, Fuutu a Hikara. Jednou jsme takhle vstali všichni tři a šli na snídani. Byla sobota a do školy se nemuselo. V kuchyni na nás čekalo překvapení. Byla tam žena. Byla moc krásná. Já hned poznala, že se jedná o Hikara, ale stejně jako Chi jsem dělala, že nevím o koho jde.
,,Rád vás poznávám dívky.’’ promluvil hlubokým hlasem. To nás překvapilo. ,,Asi nevíte, kdo jsem. Jsem Hikaru.’’ představil se nám.
,,Nevěděly jsme, že se převlékáš za ženu.’’ řekla jsem a doufala jsem, že jsem tím snad neurazila. Juli prskal o sto šest.
,,Teď to už víte.’’ usmál se Hikaru, tak to bylo v pohodě. Neurazil se. Ulevilo se mi.
,,Já jsem Ema a to je Jane a Juli.’’ představila sama sebe, mě a Juliho Chi.
,,Těší mě, rád vás poznávám.’’ usmál se Hikaru a podal si s námi aspoň ruce. Vzpomněla jsem si, co je za významný den. Subaru slavil narozeniny.
,,Děje se něco významného?’’ zeptala jsem se opatrně.
,,Ano, Subaru slavní narozeniny.’’ odpověděl nám Ukyo. Nebo spíš mně. Ale svým způsobem i Chi.
,,Můžeme s něčím pomoci?’’ zeptala se Chi.
,,Pokud by vám to nevadilo, mohli by jste udělat dort.’’ zamyslel se Ukyo. S Chi jsme přikývly, že jo. Chi vzala ode mne Juliho a zamkla ho ve svém pokoji. Ten moc nadšený nebyl. Ale nic mu nezbývalo, než zůstat v tom pokoji.
Šly jsme do města. Jely jsme metrem do středu města. Když jsme byly v půli cesty otočila jsem se na Chi.
,,Chi, proč si nechala Juliho doma?’’ zeptala jsem se Chi se zájmem.
,,Nechci, aby nás rušil při nákupu. Necháme ho zavřeného, i když se vrátíme. Znáš ho, jak rád ochutnává.’’ vysvětlila mi Chi. Já jsem jenom přikývla na souhlas. ,,Chci se tě zeptat, jak to hodláš udělat, když Law je teď náš bratr?’’ zeptala se mě a mně tím vyrazila dech.
,,J...jak to myslíš?’’ zeptala jsem se Chi.
,,Tak vím, že se ti líbí, svěřila ses mi jednou, ale co hodláš teď dělat, když to bude náš bratr?’’ vysvětlila mi Chi. Na jednu stranu se mi ulevilo, ale na druhou ne. Nevěděla jsem, co mám na to říct.
,,Nevím, abych pravdu řekla.’’ přiznala jsem. ,,Je to těžké rozhodnutí a byl to šok, když jsem zjistila, že bude můj bratr.’’ dodala jsem.
,,Ať se rozhodneš jakkoliv podpořím tě.’’ usmála se na mě Chi.
,,I kdybych jsem se rozhodla, že s ním chci chodit?’’ zeptala jsem se překvapeně.
,,Ano, i tak.’’ přikývla Chi. Hodně mě tím překvapila.
,,Víš, že by to byl Incest?’’ zeptala jsem se Chi, jestli si to uvědomuje.
,,Tak zcela ne. Nejsme pokrevně příbuzní. Ani papírově ne. Jenom nám taťka a jejich mamka se budou brát.’’ nějak se mi to snažila vysvětlit Chi.
,,Chápu. Ještě nevím.’’ řekla jsem a usmála jsem se na Chi. ,,Škoda, že tu není Juli, ten by nám dal, že se bavíme o těch zvířatech.’’ řekla jsem a u slova zvířata jsem rukama udělala uvozovky. Chi se zasmála a já ji hned napodobila.
Vystoupily jsme na zastávce a šly do středu města. Musely jsme koupit ingredience do dortu. Jako bylo máslo, mouka, poleva, šlehačka atd… Sice něco bylo doma, ale na dort jsme chtěly čerstvé suroviny. Šly jsme okolo obchodů, když v tom jsem dostala nápad. Nebyla jsem si jistá, jestli to není blbý nápad, ale přesto jsem se Chi zeptala.
,,Hele Chi, co kdyby jsme Subarovi koupily dárek.’’ zeptala jsem se Chi.
,,Ale peníze jsme dostaly na suroviny.’’ začala protestovat Chi. ,,Ale bylo by to pěkné.’’ dodala hned, že souhlasí.
,,Něco ještě mám našetřené.’’ řekla jsem, když jsem zjistila ještě doma, že nějaké ty peníze mám.
,,Tak dobře.’’ usmála se Chi. Šly jsme teda nejdřív koupit nějaký ten dárek.
Vlezly jsme do jednoho obchodu, kde jsme se rozdělily a každá se šla podívat po nějakém tom dárku. Já byla u klíčenek. Koukala jsem se na klíčenky a jedna mě i docela zaujala. Nebo spíš dokonce dvě. Jedna pro Subara a to ta, člověk s basketbalovým míčem a v dresu školy, do které Subaru chodí, ale ta postava byla podobná Akashimu z anime Kuroko No Basket. A tento druhý bych koupila i pro svou one-chan ze Slovenska, a pak tu byla klíčenka ve tvaru meče, pro Lawa, ale problém tu byl v tom, že jsem neměla tolik peněz. Měla jsem tak akorát na jednu klíčenku.
,,Já nic nenašla.’’ řekla Chi, když si prohlédla celý obchod. ,,Jak si na tom ty?’’ zeptala se mě.
,,Něco jo, ale snad to není blbé.’’ řekla jsem a ukázala Chi, co jsem vybrala. Chi si přívěšek vzala do ruky a podívala se na něho.
,,To není špatné.’’ souhlasila s úsměvem Chi.
,,Vážně?’’ zeptala jsem se Chi maličko překvapeně.
,,Věř si trošku. Vždy si byla taková nerozhodná.’’ šťouchla do mě Chi. Usmála jsem se na ni a šla zaplatit za přívěšek. Paní bla ochotna nám ten přívěšek zabalit i do krabičky, jako dárek. Nemusely jsme ho s Chi už balit. Poté jsem vyrazily na nákup surovin na dort.
Ty jsme všechny sehnaly na trhu, který byl blízko města. Ale přesto pro pár věcí jsem musely do obchoďáku. Šla Chi, já čekala venku s jednou taškou. Chi se po chvíli vrátila a vyrazily jsme na metro.
Cestou jsem si povídaly, jaká asi bude oslava. Nikdy jsme tak velkou oslavu neměly. Většinou jsme narozeniny slavily s tátou, nebo sami my dvě. Záleželo, kde táta zrovna byl. Táta je totiž velice známý cestovatel po světě.
,,Proč tolik tašek?’’ uslyšely jsme hlas. S Chi jsme se otočily, ale nikdy za námi nebyl. Vzpomněla jsem si, že je to Subaru, který šel na trénink basketu a zahlédl nás. Ale jak promluvit, tak se schoval.
,,Taky si to slyšela?’’ zeptala se mě Chi.
,,Jo, ale asi se nám to jenom zdálo. Nikdo tu není.’’ řekla jsem a usmála jsem se. Chi se taky usmála a vyrazily jsme zase na cestu.
Asi po třech hodinách jsme dorazily domů. Chlapi na nás už čekali.
,,Kde jste takovou dobu? Už jsem chtěli jít vás hledat.’’ řekl Kaname a přitom sledoval mě. Já uhnula pohledem na Lawa.
,,Omlouváme se, ale ještě jsme Subarovi koupily dárek.’’ omluvila se za nás obě Chi.
,,A co jste mu koupily?’’ zeptal se zvědavě Wataru.
,,Nebuď tak drzý, Wataru.’’ napomenul malého brášku Masaomi.
,,Omlouvám se.’’ omluvil se hned Wataru.
,,To je překvapení.’’ řekla jsem tajemně Watarovi a tím i všem. ,,A teď nás nechte pracovat na dortu.’’ dodala jsem a všechny chlapi vyhnala pryč. Teď kuchyně patřila mně a Chi.
Obě jsme pracovaly v tichosti. Každá měla svou práci. Jedna dělala korpus a druhá polevu. Já zrovna dělala polevu, a Chi těsto na korpus. Udělaly jsme dvoupatrový dort.
,,Tadá, tak co říkáte?’’ zeptala jsem se chlapů, když to bylo hotové.
,,Úžasné, hned bych jsem si dal.’’ řekl mlsně Wataru. Na dortu byly svíčky a nápis Happy Birthday Subaru. Dort jsme pak schovaly do lednice a s Chi jsme se šly převléci.
Jen co Chi otevřela dveře, tak vyběhl Juli. Nejdřív Chi na rameno a pak na moje. Cítila jsem, jak mi dal pusu na tvář. Zase.
,,Bál jsem se o vás.’’ řekl Juli starostlivě. ,,Proč jste mě nevzaly sebou?’’ vyčítal nám.
,,Jenom by si tentokrát překážel.’’ vysvětlila Julimu Chi.
,,A při dělání dortu by si nám snědl ingredience a nákup by byl zbytečný.’’ dodala jsem.
,,Pche, já bych nic nesnědl.’’ ohradil se Juli.
,,Známe tě Juli.’’ zasmála se Chi. I já jsem se zasmála. ,,Teď se půjdeme převléct.’’ dodala a šla do svého pokoje. I já šla do svého.
Bylo to divné převlékat se před veverkou Julim, ale Juli se nedíval, Byl otočený zády. Byla jsem za to ráda. Když jsem se převlékla, někdo zazvonil. Myslela jsem si, že je to Chi, ale byl to Law.
,,Smím dál?’’ zeptal se a vešel dovnitř. Zavřel za sebou dveře. Juli byl hned na mém rameni a syčel na Lawa. Jen já mu rozuměla, jak říká, že se má ode mne držet co nejdál. Čapla jsem Juliho za mašličku a držela jsem ho dole v ruce. Aby mě mohl Law políbil. A taky tak udělal a já jeho.
,,C...co to děláš?’’ divil se Juli. Já Juliho ignorovala.
,,Promiň Juli, ale musíme si promluvit.’’ řekla jsem Juliho a vyhodila jsem ho na chodbu. Pak jsem se vrátila k Lawovi a zamkla dveře.
,,Bál jsem se o tebe.’’ řekl mi potichu Law.
,,Zdržely jsme se výběrem tím dárkem. Promiň.’’ omluvila jsem se Lawovi.
,,V pohodě hlavní je, že jsi v pořádku.’’ usmál se na mě Law a objal mě. I já jeho. Chtěla jsem se s ním milovat, ale nešlo to. Teď ne. A myslím, že Law na tom byl stejně. Poté jsem mu řekla, co se stane na oslavě.
,,Naštěstí bude jenom opilej.’’ řekla jsem s úsměvem.
,,Ale v opilosti člověk říká pravdu.’’ řekl Law jak to je s opilostí.
,,Vím, ale Subaru bude lhát. Je do Chi zamilovaný.’’ usmála jsem se na Lawa. I Law se usmál.
,,Sice je mi dvacet sedm, ale tady jsem šestnácti letý, takže na alkohol můžu zapomenout co?’’ pronesl Law.
,,Jup, ale neboj aspoň nebudeš říkat pravdu. Já na tom budu stejně.’’ usmála jsem se. Law mě objal a já jeho. Pak mě znovu políbil a odešel. Juli se hned vetřel ke mně do pokoje.
,,Janey, co to mělo znamenat?’’ obořil se na mě Juli.
,,Promiň Juli, mám tě ráda, ale Lawa miluju.’’ přiznala jsem se Julimu.
,,Tak to je ten, o kterém si tak básnila s Chi, ale víš, že je to incest?’’ nedal se odbýt Juli.
,,Není Juli. Nejsme pokrevní sourozenci. Každý má jiné rodiče. Ani papírově nejsme sourozenci. Takže incest to není.’’ usmála jsem se na Juliho. ,,Budu ráda, když mě ochráníš před ostatníma, ale před Lawem nemusíš. Znám ho.’’ snažila jsem se to Julimu vysvětlit.
,,Dobrá, ale jenom ti ublíží, vyškubu mu vlasy.’’ souhlasil na konec smířlivě Juli, i když bylo znát, že je ještě maličko naštvaný. ,,Nepůjdeme ne? To zvíře se každou chvíli může vrátit domů.’’ navrhnul mi. Přikývla jsem s úsměvem na souhlas.
Všichni jsme se sešli dole v obýváku. Subaru stejně musel jít přes obývák, tak jsme tam na něho čekali s dárky i dortem. Subaru asi do čtvrt hodiny dorazil.
,,PŘEKVAPENÍ.’’ vykřikli jsem všichni najednou. Subaru stál překvapeně v obýváku. Toto nečekal.
,,J...jo díky.’’ dostal nakonec ze sebe. Všichni jsme zasedli ke stolu a dali se do dortu.
,,Wow, ten je dobrý.’’ zajásal Yuusuke.
,,Výborný.’’ řekl Wataru. Nakonec každý pochválil náš dort. Cítila jsem, že jsem maličko zrudla. Pak nastal přípitek. My neplnoletí jsme dostali džus a plnoletí dostali šampaňské. Oslavovalo se skoro až do rána. S Chi s Julim jsme šli nastejno spát.
Nechala jsem Juliho spát v pokoji, který už spal na oslavě a čekala jsem na Chi. Po chvíli se otevřely dveře.
,,Jane, na co čekáš?’’ zeptala se Chi.
,,Byla jsem v koupeně a kam jdeš ty?’’ zeptala jsem se Chi.
,,Zapomněla jsem mobila v obýváku.’’ řekla Chi.
,,Půjdu s tebou.’’ řekla jsem a Chi jenom přikývla na souhlas. Obě jsem vyrazily do obýváku.
Zrovna jsme slyšely, jak se Tsubaki ptá Subara, co si o nás myslí. Subaru se ze začátku bránil, ale pak řekl to, co jsem čekala.
,,Jsou tu navíc. Nemám tolik soukromí. Nemohu tu chodit ve spodním prádle, jako dřív. Je to přítěž.’’ řekl opile Subaru. Obě jsem zůstaly zírat s vytřeštěnýma očima. Toto Chi nečekala, ale já jo, ale přesto jsem dělala překvapenou. Tsubaki pak šel nahoru a všiml si nás.
,,Asi jste to slyšely co?’’ řekl Tsubaki. Chi jenom přikývla.
,,Je opilý on to tak nemyslel.’’ usmál se na nás Tsubaki. ,,Něco si zapomněla.’’ řekl a podával Chi telefon.
,,D...díky.’’ poděkovala Chi. Obě jsme šly do svých pokojů.
S Chi jsem šla na chvíli do jejího pokoje. Chtěla jsem si s Chi promluvit.
,,Nic si z toho nedělej. On to tak nemyslel. Jenom se stydí.’’ snažila jsem se Chi uklidit. ,,Berou nás jako součást rodiny.’’ dodala jsem.
,,Jak to můžeš vědět?’’ zeptala se Chi překvapeně. Zarazila jsem se. Málem jsem se podřekla. Ale naštěstí jsem řešení měla.
,,Intuice.’’ usmála jsem se na Chi. Ta mi úsměv oplatila.
,,Šla bych spát.’’ řekl Chi, poté co jsme si chvíli povídaly. Přikývla jsem se. Chi mě objala a já ji. Poté jsem odešla do svého pokoje.
Před mým pokojem stál Kaname. Zarazila jsem se. Co tu jenom dělá? Pomyslela jsem si.
,,Chci ti dát dobrou noc sestřičko.’’ řekl Kaname na vysvětlenou. Jen jsem přikývla. Přiblížil se ke mně. Chtěl mě políbit, ale když viděl, že mám pevně zavřené oči, tak mi dal pusu na čelo se slovy. ,,Nikdo mi tě nevezme.’’ řekl a odešel. Law vše viděl i slyšel. Poté co Kaname odešel mě Law objal a já jeho. Pak jsem se vrátila do svého pokoje, kde jsem se tentokrát opravdu rozbrečela. Naštěstí Juliho jsem neprobudila. Brečela jsem, dokud jsem neusnula.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
