Byla dívka s úsměvem...3
Informace:
Oki... další čast, zase něčeho... pomotaného asi :D ^^
I MALIČKOST MŮŽE BÝT VELKÁ VĚC
Dívko, dívko... Koho pak jsi to uvítala, kdo ti dal světlo do tvých očí? Tenhle maličky?
Běžela dívka lesem, aby utekla před světem. Věděla, že neuteče, ale aspoň na chvíli chtěla pocítit ten pocit volnosti a být bezstarostný. Bosé nohy se jí zarývaly do spadlého jehličí, všude byla cítit ta vůně dřeva a hlíny. Běžela dál, dokud nezaslechla nářek. Tak jemný, bolestný a.... osamělý. Dívka se zastavila v běhu a automaticky šla za nářkem, jako omámená. Došla ke kraji lesa, kde z pod křoví na ní vykoukly žluté oči orámované černýmy chloupky.
"Copak tu děláš psíčku maličky?" zašeptala jemně. Opatrně natáhla ruku ke psíčkovy s něžnými slovy. Cítila jeho horký dech na svých konečkách prstů. Psíček ji chvilku zkoumal a pak lehce zavrtěl ocáskem, jako by říkal.
"Ztratil jsem se." Dívka si k němu poklekla a prsty se jěmně prodírat jeho jemnou srstí. Byl to ještě maličký psíček. Ale zdál se, že někomu patřil... Teď jen dívka prsty narazila lano, jež se vázalo okolo psíčkova krku společně k mohutnému stromu. Tělem dívce projela bolest a chlad. Jak? Proč... Kdo? Vzala psíčka do náruče, když si uvědomila, že je to ještě mládě. V očích ji štípaly slzy a jemně dopadaly psíčkovy do srsti. Poprvé ukázala někomu svou jinou stránku. Bylo to... Uvolňující. Cítila jak psíček v jejim náručí hřeje, jak se pomalu uklidňuje a jak jí jmně slízává slzy. Tak uklidňující... Ale... Proč? Proč někdo udělal něco takového? Donutily ho do toho? Ten psíček není zlý, nic neprovedl, a jestli je hřích být tím kym jsme, pak jsme všichni hříšnici.
Divka vstala se psíkem v náručí a na zem s jemným zvukem dopadlo lanko.
"Pojď psíčku... Už ti nikdo neublíží..." zašeptala do jeho srsti, ve které si schovávala svůj obličej poznamenaný slzamy. Psíček pozvedl svůj pohled a upřel je do dívčiných.
"Už se nebojím... Ty se také neboj. Pověz mi své trápení. Nikomu ho nepovím. Budu tě milovat tak, jako nikdo jiný. Svěřím ti svůj život, protože ty jsi tomu mému právě dala smysl." jakoby říkaly jeho oči... Na dívčiných tvářích se objěvil úsměv zářivější než slunce, ktere prokukovalo skrz větve stromů.
Někdo odložil, malého psíčka, proto, že býl psem. Proč lidé vidí ty špatné stránky ale ne ty dobré? Proč nekoukají na city i těch, kteří vypadají jako bez citu. Každý vnímá, každý cítí. I malá věc, může být velkou... Pro dívku tohle byla věc, jež se díky ní, jí otevřel svět o kousek víc. Bylo to přátelství, práve, bez zrady. I maličký psík, může dát někomu naději. Ale lidé jí umějí tak snadno zašlapat. Měli bychom si vážit i maličkostí...
Nyní dívka kráčela a její úsměv byl o tolik léčivější, když po jejím boku, jí doprovázel černý pes, děsivého vzhledu, ale laskavého srdce. I po té co tam nebyl, ji psíček doprovázel po nebesách. Neustále tu pro ní byl, hlídal ji v jejích myšlenkách.
Další dívčina část, která jí pozměnila... Něco špatného, pro něco dobrého... Tak co čtenáři? Máte taky svého psíčka?
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
