Byla dívka s úsměvem...
Informace:
Uhm... Nic v tom nhledejte ani nic nečekejte po roce asi jsem prostě psala a ani nevím co... Hudba psala za mě... Je to kratké, protože nevím, zda to bude mít vůbec cenu.. :)
Tu je tu hudba: https://www.youtube.com/watch?v=j-DCasAxMqY
Byla dívka... Žijíc ve svém světě, tak daleko od ostatních ale přesto tak blízko. Mohly by ste se jí dotknout, promluvit na ní, cítit ji i vidět. Ale přesto... Jako by zde nepatřila... Když promluvila, slovům šlo rozumět ale významu nikoliv.
Byla malá a milá. Silná přesto slabá... Byla jiná a to je to, čeho se lidé bojí... Neznámého. Vždy na tváři nosila úsměv, přesto, že ji bylo ubližováno. Usmívala se, namísto, aby plaka nebo se rozčilovala. A když už to nevydržela, když na malou chvíli odložila svou masku úsměvu, nikdo neviděl ty třpitivé slzy jež ji stékaly po bilých tvářích. Nikdo nezahlédl její smutek. Proč? Protože byla hloupoučká, přestože věděla jací jsou lidé, pořád se jim snažila pomáht, chránit, být tu pro ně... Ve chvílích, kdy tu pro ně ostatní nejsou a oni trpí. Prostě pouze natáhne ruku, jemně pohladí a setře slzy a s úsměvem si vezme jejich trápení, výměnou za úsměv.
A tak žila... Jenže lidé jsou sobecká stvoření... Nevidí to co by měli ale to co chtějí. Ano... Každý má své sny a chce si je splnit, ale jsou tu i cesty, kde při tom nemusejí trpět i ostatní, ano jsou delší ale život není lehký.... Ta dívka to věděla... Věděla a viděla pravdu ve světě, za její oponou, kterou si udělala úsměvem. Viděly to ale i ostatní? Byla to lež, nebylo to správné ale nikomu neubližovala, nikomu přece její úsměv neubližoval, jen jí samotné ale koho to zajímalo? Nikoho...
Zavřena ve svém světě, využívana lidmy dobrovolně, jí sžírala samota, bolest, strach a žal... Ale... Byly tu lidé, kteří ji ukázly nové věci. Nádech lásky, nádech touhy a vášně. Jenže když už si myslela, že oběvila něco krásneho, ukázalo se, že je za tím stín bolesti ještě větší, než krása toho štěstí. Přesto si zoufale držela svou naději. Často se ptala "Je to tím, že jsem jiná?" že věci vnímá jinak.... Byla jiná ale přesto stejná. Či jen stejná? Chtěla to co mnoho lidí, ale její pohled byl jiný. Nebo jen taky vidí to co chce?
Přesto tu byla... Procházela mezi davy lidí, s úsměvem pro ostatní a pohledem ztraceného ducha pro ty, kteří by jí mohly zachránit. Myslela si, že je to sobecké ale je opravdu tak špatné chtít i něco pro sebe... Třeba... Záchranu? Obvaz, jež zatsaví krvácení její duše. Úsměv, který dá pravdivost tomu jejímu. Pohlazení, které prohřeje její studenou duši... "Existuje něco takového?" ptá se nočního nebe, kde je milion hvězd jako je milion lidí. Možná není sama, jež takhle smýšlí, možná jsou tu i další... A tak má naději, že najde někoho, jež si pomouhou navzájem... Je to hloupé, přesto pravda... Svět se točí kolem lásky... Jenže jak má mít něco v co nevěří? Chápe ale nevěří.
Ale byla to jen dívka... Z mnoha další milionu dívek... Malá, milá, hloupoučká s úsměvem... Co myslíte? Mohla by mít příbeh kde nalezne? Příběh, který má svůj cíl? Nebo jí to patří, nebo prostě je takový život a bude pokračovat hledáním s jediným koncem, který nakonec dostihne všechny? Tak copak myslíte čtenáři? Dívka s příběhem? Nebo... Jen další dívka.... Připomíná vám to něco? Ano? Možna ji tedy znáte...
Povězte chete vědět víc? Chcete znát víc? Chcete cítit víc?
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
