Láska ve chvilce.... 1
Informace:
Takže povídka vypráví o tom jak se zamilují dva lidé během chvilky.Je to inspirované skutečnou událostí...
Seděla jsem jako vždy vzadu v rohu.Četla si knížku,kterou jsem křečovitě svírala v rukou a autobus zastavil jako vždycky přesně v 14:00 v onom městě,kteréhož jméno jsem si nemohla vybavit.Začetla jsem se opět do knihy,když tu do autobusu vstoupil ,on, , onen dredatý,vysoký,modrooký kluk,který měl přes rameno hozený batoh.Vybavili se mi vzpomínky z předešlých týdnů,kdy pokaždé nastoupil ale já jsem mu nepřikládala žádný význam.Až teď jsem si uvědomila,že se mi opravdu líbí. Sedl si na pravou stranu autobusu (já seděla na levé) asi tak tři sedadla přede mne.Vyndal si z batohu sešit a začal se něco učit.Vzpamatovala jsem a opět se věnovala své knize.Když jsme projeli asi dalšími dvěma vesnicemi zmocnil se mě pocit,pocit který říká:,,Někdo se na tebe dívá.“ A opravdu tomu bylo tak,díval se na mě svýma modrýma zářícíma očima a já se jen usmála a čekala na jeho reakci.Taky se usmál….Byl to ten nejhezčí a nejroztomilejší úsměv na světě.Malé dolíčky se nevinně zarývali do jeho narůžovělých tváří,bělostné zuby se leskli na slunci a malinkaté vrásky obklopovaly jeho dokonalé oči.Poté jsem si uvědomila,že na něj zírám až moc dlouho,a tak jsem sklopila oči zpět ke své knize ale nečetla jsem.Jen jsem ho nenápadně periferně pozorovala.Když jsme dorazili na konečnou,všichni se začali hrnout ven a já stála za ,ním, a čekala až bude volná cesta.Když odcházel otočil se na mně a ještě jednou se usmál,já mu úsměv opětovala. Odcházela jsem směrem k podchodu,když jsem uslyšela hlas,hlas který byl sametově hladký,hlas který nepatřil nikomu jinému než onomu neznámému… ,,Jak se jmenuješ?“ Zeptal se mne a já odpověděla:,,Jess a ty ?“ ,,James.“ Odpověděl,když už odcházel. ,,James…“ Řekla jsem si pro sebe. Stála jsem uprostřed silnice a najednou se z rohu vyřítilo auto,čekala jsem poklidně na smrt,už se to nedalo zvrátit…..
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
