Sen reality - 6. Hakuren
Informace:
Jak se věci budou vyvíjet dál bez Mikageho? Budou oba prahnout po pomstě? Castor Teitovi nabídne nabídku, kterou Teito neodmítne. Zúčastní se biskupských zkoušek, které se mají konat za měsíc. Zvládne všechno Teito se doučit? A co Jane? Co s tou bude?
6. Hakuren
Byl druhý den od smrti Mikageho a my se stále utápěli v hrozné náladě. Mikage nám hodně chyběl. Dostali jsme černý obleky, abychom mohli jít na pohřeb Mikageho, kterého pohřbili na blízkém hřbitově v kostele. Všude panoval klid a mír. Nikdo nic neříkal, nikdo si nic nešeptal. I špendlík by bylo slyšet spadnout na zem. Ani hudba nešla z kostela. Naprostý ticho. Já a Teito jsem stáli nad hrobem a vzpomínali jsme na Mikageho. Na jeho usměvavou tvář. Kdy si dělal z nás dvou legraci. Jak mě neustále rozcuchával vlasy. Náš daný slib, že vždy zůstaneme spolu, že spolu i zemřeme. Po tvářích mi tekly slzy. Teito se držel. Když to skončilo, odebrali jsme se k fontáně. Tam sídlila ve vodě Razetta, vodní panna, která měla nejblíže ke Castorovi. Ten ji na mše vždy zhmotnil na jeptišku a hrála na varhany. Hrála nádherně.
Seděla vedle nás a netvářila se vesele, jako vždycky. Jako by věděla, co se stalo. Jen občas vydala smutný zvuk. Podívala jsem se na ni.
,,Neboj, to nás přejde.’’ usmála jsme se na Razettu. Ta se na mě taky usmála.
,,Tady jste.’’ ozvalo se před námi. Oba jsme se podívali. Šel Castor, Frau a Law. ,,Vím, že se chcete pomstít a jedno řešení bych tu měl.’’ začal nám vysvětlovat. Teito i já jsme zpozorněli. Ale já už věděla, o jakou nabídku půjde.
,,Hele, nepodporuj je v tom.’’ napomenul Frau Castora šeptem, ale já je slyšela. Nevím jestli Teito, ale já jo.
,,Neboj se.’’ zašeptal Castor Frauovi a poté se podíval na nás. Teda spíš na Teita. ,,Když Teito složíš zkoušku na biskupa, dostaneš oprávnění se pohybovat po celém světě.’’ navrhl spíše Teitovi. Došlo mi, že ženy jsou spíše jeptiškami, nebo sestrami a ne biskupy.
,,T...to vážně jde?’’ dostal ze sebe Teito ohromeně.
,,Jistěže, ale problém je, že se konají zkoušky už za měsíc.’’ usmíval se Castor.
,,Beru to.’’ řekl Teito rozhodně. Byla jsem ráda, že to přijal. Ještě měsíc budeme v bezpečí. ,,Ale co Jane?’’ zeptal se náhle, když si uvědomil, že mně to nenabídl.
,,To je v pohodě Teito. Ta zkouška se týká chlapců a než dívek. Já tě budu sledovat a ve všem pomáhat.’’ slíbila jsem Teitovi.
,,Já tě budu učit bojovat s mečem.’’ promluvil Law. Podívala jsem se na něho. ,,I mečem se dá zničit korova křídla.’’ vysvětlil mi. Přikývla jsem na souhlas.
,,Tak teď pojďte s námi. Je toho tolik Teito co se musíš naučit.’’ řekl Castor a vedl nás do knihovny.
Všichni, i já s Lawem jsme šli do knihovny. Sedli jsme si ke stolu a Castor vytahal snad tisíc knížek, kde se skrývali části bible, kterou se Teito musel naučit. Nezáviděla jsem mu, ale věděla jsem, že to zvládne.
,,To jsem už někde viděl.’’ promluvil Teito. V tom jsem si vzpomněla, že otec-biskup Frea Kreuz se chvíli staral o Teita a pomocí písničky mu vštěpoval do hlavy tato biblická přikázání.
,,Ooo, tak to si tě vyzkoušíme.’’ podivil se Castor. Vzal jednu knihu a řekl úryvek. Teito se zamyslel a po chvíli odpověděl. A správě. Frau se mohl zbláznit. Já se jenom usmívala a Lawovi došlo, že jsem to věděla, že je tu něco, co vím, na co si vzpomínám. Castor vzal jinou knihu a přečetl další úryvek. Teito zase odpověděl správně. Fraua to dohánělo k šílenství. Je mu to dost trvalo, než se to všechno naučil. A takový usmrkanec to umí jak básničku. Určitě si pomyslel Frau. ,,Teď přejdeme k praktické zkoušce.’’ promluvil po chvíli a odváděl nás pryč z knihovny.
Došli jsme ven, kam přinesl Castor bednu a z ní vyndal bascul. Teito si ho převzal. Pozoroval ho. Já věděla, jak se používá, ale mlčela jsem.
,,To je bascul. Do toho musíš dát svoji sílu zaiphonu, aby se aktivoval a vydal patřičnou sílu. Zkus si to Teito.’’ poradil Castor Teitovi. Ten sledoval Castora a bascul. Začal se soustředit a svoji sílu zaiphonu soustředil do basculu. Bascul zasvítil, ale hned byla síla pryč. ,,To chce cvik. Za chvilku to budeš umět ovládat.’’ usmál se na Teita. ,,Jestli chceš, budu tě po večerech trénovat.’’ nabídl Teitovi. Ten přikývl na souhlas. Poté jsem oba dva dostali volno.
Procházeli jsme se po chodbách kostela. Chvíli jsme oba dva mlčeli. Po chvíli promluvil do ticha Teito.
,,To asi nebudeme spolu na pokoji co?’’ zeptal se Teito po chvíli.
,,Pravdě podobně ne. Ty určitě budeš na pokoji s nějakým hochem a já s nějakou to jeptiškou.’’ řekla jsem Teitovi.
,,Je to škoda, ale tu zkoušku chci složit.’’ řekl mi Teito rozhodným hlasem. ,,Ale jak se postaráme o Mikageho?’’ zeptal se po chvíli a pohladil dráčka na hlavičce.
,,Bude u tebe.’’ rozhodla jsem okamžitě.
,,Proč? Tobě nechybí?’’ nechápal Teito.
,,Chybí a moc, ale hodně času, nebo spíš ve volných chvílích budeme spolu a s Mikagem společně, jako teď. A budeš ho mít ty, když se rozdělíme a každý bude dělat svoji práci, protože ti bude nosit štěstí.’’ vysvětlila jsem Teitovi, jak to vidím já.
,,Dobře, ale kdyby si ho potřebovala, nebo chtěla, stačí říct. Hned ti ho dám.’’ souhlasil na konec Teito. Přikývla jsem na souhlas. V tom jsem prošli kolem kluka, který se podobal Mikagemu. ,,Mikage…’’ vyhrkl Teito a rozeběhl se za chlapcem. I když i já viděla Mikageho, došlo mi, že je to Hakuren. Vyběhla jsem za Teitem.
Teito zastavil hocha tím, že mu šáhl na rameno.
,,Mikage…’’ zvolal Teito. Hoch se otočil. Mikage to nebyl. Já je mezitím doběhla celá udýchaná.
,,Co chceš dítě?’’ zeptal se Teita hoch.
,,Kdo je u tebe dítě.’’ rozzlobil se Teito. ,,Promiň spletl jsem si tě s někým.’’ omluvil se zároveň.
,,Ty jenom hledáš přítele, viď. A oslnila tě má krása.’’ zasnil se hoch. Teito se tvářil, že ničemu nerozumí a Hakuren pychl nad svou krásou. Já se musela začít smát. ,,Co je tu k smíchu? a Jeptišky bez civilu tu nemají co dělat.’’ obořil se na mě Hakuren.
,,Ji vynech. Není to jeptiška, ale má nejlepší přítelkyně Jane.’’ obořil se Teito na Hakurena.
,,Jo a pohybovat se tu můžeme, jak se nám zlíbí.’’ dodala jsem.
,,Ty jsi z rodiny Oak, že? Vaše rodina je buď v armádě, nebo politice.’’ usadil Hakurena Teito.
,,To není žádná moje rodina.’’ obořil se tentokrát Hakuren. ,,S děckami si nehraju.’’ dodal a začal odcházet.
,,Náfuka jeden.’’ procedil skrz zuby Teito. Já se musela smát. ,,Co je tu k smíchu?’’ zeptal se nechápavě.
,,Ale nic, jen mi to přišlo komické. Sám nás nazývá děckami, a sám je ještě dítě.’’ smála jsem se. I Teito se začal smát. V tom Mikage-dráček zmizel. S Teitem jsme se vyděsili, i když já věděla, kde bude a šli jsme ho hledat.
Hledali jsme po chodbách, ale nikde nic. Hakurena jsme párkrát minuli, kde mu na hlavě seděl Mikage-dráček. Nakonec jsme ho zahlédli. I já přesně nevěděla, kde Hakuren bude, ale věděla jsem, že tam přesně bude.
Dohnali jsme Hakurena a Teito mu z hlavy sundal Mikageho-dráčka. Hakuren se na nás obrátil.
,,Vy se chcete jenom spřátelit děcka, co?’’ ušklíbl se Hakuren.
,,Ani nás nehne. Jenom jsme si vzali, co nám patří.’’ obořil se na Hakurena Teito.
,,Pojď bude vymítat kora z těla.’’ řekl jeden kluk druhému klukovi. My tři se na sebe podívali a běželi do první řady se podívat.
Byl to zástupce arcibiskupa Bastien. Jak jsem ho viděla, vzpomněla jsem si, že je to zrádce, pracující pro Ayanamiho, a že ho Frau zabije. Bude muset. Dala jsem ruce v pěst a sledovala jsem dění. Po vymáhání kora z těla ženy Bastien ukončil hodinu. Všichni se rozešli. I Hakuren si šel po svých. U nás se zastavili biskupové.
,,Trénink vás čeká.’’ řekl Castor. Já i Teito jsme se rozdělili.
U Teita:
Teito dostal za úkol ovládat svůj bascul. Zkoušel to, ale nešlo mu to. Po nějaké době dostal Castor nápad a na chvíli se vytratil. Po chvíli se vrátil s figurínou, připomínající Fraua. Dokud Frau a Castor nezmizeli, tak se panák choval slušně, ale jakmile zmizeli začal otravovat jeptišky, co šly kolem. Teito se rozzuřil a aktivoval svůj bascul a panáka trefil do černého. Jeptišky zmizely a loutka se vrhla na Teita. Teito začal utíkat. V tom ho zachránil Labrador. Oba poté šli do zahrady na šálek čaje, kde jsem byla i já.
U Jane:
Já a Law jsem šli na zahradu. Law zasil svůj meč. I já tasila svůj. Law mě začal poučovat, jak mám stát, jak držet meč v ruce a vše kolem postoje. Pak mě učil, jak se mám bránit. Šlo mi to docela dobře, i když chyby jsem dělala. Ale člověk se z chyb učí. Jak říkává moje maminka. Ruce mě začínaly bolet, ale zatla jsem zuby a trénovala jsem dál. Celý den jsme trénovali jenom obranu. Odpoledne jsme si dali menší přestávku a s Teitem a Labradorem jsme se sešli v altánku.
Labrador nám nalil čaj. Mně a Teitovi. I sám sobě i Lawovi, ale nám jeden speciální čaj. S Teitem jsem se na sebe podívali a oba jsme ochutnali. Bylo to moc dobré a sladké.
,,To je sladké.’’ žasl Teito.
,,Sladce chutná tomu, kdo byl na srdci raněn.’’ vysvětlil nám Labrador. Oba jsme přikývli a upíjeli z čaje. Po vypití čaje, jsme se odebrali zase trénovat až do večeře.
Po večeři Teita a mě vzali jeptišky, ukázat nám pokoje. Jedna z jeptišek zaklepala na dveře a jeden kluk otevřel dveře. K našemu, i když já to věděla, tam byl Hakuren.
,,TY? Chci jiný pokoj.’’ vykřikli oba dva naráz.
,,Zamítá se.’’ řekla jedna z jeptišek.
,,Tak zlom vas Teito. To určitě zvládneš.’’ usmála jsem se na Teita, pohladila Mikageho-dráčka a šla za jeptiškami, které mě mlčky vedli do dalších pater.
Přišly jsme k jedním dveřím. Ani jedna z jeptišek nezaklepala na dveře. Prostě ty dveře otevřely.
,,Tady je tvůj pokoj.’’ řekla zostra, jedna z jeptišek. Vešla jsem do pokoje a ony zavřely dveře a já zůstala stát u dveře. Takže mám nějakou spolu bydlící. Všimla jsem si rozházené pravé postele, tak jsem usoudila, že budu spát na té levé. Odložila jsem si tam svůj meč a seděla jsem si na postel. Byla tvrdá, jako všechny ostatní. Ale nevadilo mi to. Já ráda mám tvrdou postel. V tom přestala téct voda a někdo vyšel z koupelny. Postava byla jenom v ručníku. Byl to Law.
,,L...Lawe?’’ dostala jsem ze sebe. Cítila jsem, jak rudnu, ale odtrhnout zrak od Lawa jsem nedokázala.
,,Vítej v mém příbytku. Buď by si byla se mnou,nebo s Frauem, ale nakonec kvůli tomu obojku jsi zůstala u mě ty. Jinak tě nebylo kam dát.’’ vysvětlil mi Law. Vzal si trencle a šel zpátky do koupelny. Já byla stále v šoku. Po chvíli se vrátil. Byl jenom v trenclých. Po těle samé tetování, svalnaté tělo. Prostě senzace se podívat. ,,Taky nejsem moc nadšen, že jsi tu, protože jsem chlap.’’ dodal a posadil se na posteli. Tuto narážku jsem moc nepochopila.
,,Jak to myslíš?’’ zeptala jsem se Lawa.
,,Mno, já jsem chlap a ty žena.’’ snažil se mi to Law vysvětlit a při tom mu maličko zrudly tváře. Pomalu jsem začínala chápat.
,,A co když řeknu, že je to oboustranné?’’ zeptala jsem se Lawa. Ten se na mě podíval. ,,Ano, je tomu tak.’’ přikývla jsem.
,,Takže, ty mě...miluješ?’’ zeptal se překvapený Law.
,,Ano a strašně moc. Jsem tak šťastná, že tu jsi se mnou zrovna ty.’’ přiznala jsem se.
,,I já tebe miluju.’’ přiznal se mi Law. Přešel ke mně. Chytl mě něžně za bradu, sklonil se ke mně, zavřel oči a něžně mě políbil. I já jsem zavřela oči a políbila jsem Lawa. Naše jazyky se protly. Law dal stranou můj meč a položil mě na postel. Rukou zajel pod mé tílko a začal si hrát s mým prsem. Začala jsem vzdychat. Rukama jsem objala Lawa po zádech a začala ho hladit po zádech. Law mi svlékl tílko, a pokračoval u mých prs. Lízal je, s rukama je mačkal. Užíval si to, a já s ním. Po chvíli přešel na moje kraťasy. Rozepl zip i knoflík a už jsem byla jenom v kalhotkách. I já nezůstávala pozadu a svlékla jsem Lawovi trencle a on mně kalhotky. Pomalu do mě vnikl. Bolelo to, ale bylo to rozkošné. I Law začal vzdychat. Oba jsme vydávali steny a užívali si každého přiražení. Postupně se intervaly zrychlovaly, dokud jsme se neudělali navzájem. Law si lehl vedle mě a přitulil si mě blíž k sobě. Já se přilepila na Lawovu hruď. ,,Miluju tě.’’ zašeptal mi do ucha. Podívala jsem se na něho.
,,A já tebe taky miluju.’’ řekla jsem Lawovi. Pak oba k sobě přitisknutí a unavení a vyčerpaní jsem usnuli s úsměvy na tvářích.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
