Sen reality - 5. Smrt Mikageho
Informace:
A zlom nastal. Mikage je ovládán Ayanamim. A útočí na Teita i Jane. Ti utíkají se schovat. Schovají se, ale ne na dlouho. Mikage-Ayanami je najde. Povede se mu zbavit pout u rukou a nohou u Teita, ale dát jak Teitovi, tak i Jane obojek na krk. Jane rychle padá v souboji, ale Teito se nevzdává a probouzí se v něm síla Mikaihla. Frau s Lawem tuší hrozící nebezpečí a vydávají se Jane a Teita najít a pomoci jim.
5. Smrt Mikageho
Proběhl poslední den charity. My tři seděli v zahradě a odpočívali jsme. Různých sladkostí a jídla jsme měli už po krk. Všichni tři jsme byli zticha. Každý si přemýšlel po svém.
,,Jane, kdybych se chtěl vrátit, vrátíš se se mnou?’’ otočil se na mě Mikage. Tím mi vyrazil dech. A nejen mně, ale i Teito.
,,Jak to myslíš?’’ zeptala jsem se Mikageho, jak to myslí.
,,Teito se vrátit nemůže, to by ho čekala okamžitá smrt, ale tebe nechá žít. A jednou se vrátit budu muset.’’ vysvětlil mi Mikage, jak to myslel.
,,Víš...já...nevím…’’ soukala jsem ze sebe. Možná měl pravdu a Ayanami by mi nic neudělal, vždyť jsem jeho sestra, ale o mě nešlo. Šlo o Lawa. Toho bych pak neviděla a stali by se z nás nepřátelé. A to bylo to, co jsem nechtěla.
,,Miluješ ho, viď?’’ náhle se zeptal Mikage. Teito věděl, že dělá křena a chtěl odejít. ,,Teito zůstaň.’’ požádal Teita. Teito si znovu sedl.
,,Nevím co tím myslíš Mikage. Miluju jenom tebe.’’ zalhala jsem. Věděla jsem koho myslí, a že je to pravda.
,,Lhaní ti nikdy nešlo.’’ usmál se Mikage.
,,Mikage má pravdu. Sice nevím o co tu jde, ale lhát neumíš.’’ přidal se k Mikagemu Teito.
,,Promiňte, ale víc se o tom bavit nechci.’’ řekla jsem paličatě. ,,Půjdu na chvíli si lehnout. Jsem nějak unavena.’’ řekla jsem a pokusila jsem se vstát. Ale zatočila se mi hlava. Nechápala jsem, čím to je. Mikage mě zachytil. Měl studené ruce. Tak už to začalo. Pomyslela jsem si.
,,Půjdu s tebou. Taky si chci odpočinout.’’ řekl Mikage, což jsem nadšena nebyla.
,,Já půjdu do knihovny.’’ ozval se Teito. Mikage stál na nohou, mě držel stále za ruku a nastavil ruku Teitovi, že i jemu pomůže. Teito jeho ruku přijal. Vstal a v tom si to uvědomil. Jeho ruka byla studená.
,,M...Mikage?’’ dostal ze sebe překvapeně Teito, stále držíc ruku Mikageho.
,,Jak dlouho mě chcete držet za tu ruku?’’ vyjel po nás Mikage a okamžitě nás pustil. Já sotva se udržela na nohou. Málem jsem spadla na zem. Teito mě naštěstí zachytil. ,,Promiň, Jane, to jsem nechtěl.’’ hned se mi omluvil. Podívala jsem se na Teita a pak na Mikageho. ,,Teito, zab mě, než bude pozdě.’’ požádal náhle Mikage Teita. Já i Teito jsme vytřeštili oči. Já to čekala, přesto to bylo šokující.
,,C….cože?’’ dostal ze sebe Teito. Já na Mikageho jenom zírala.
,,Oba víte, co se se mnou děje. Tak dělej Teito, zab mě.’’ znovu požádal Mikage. ,,Dřív, než bude pozdě. Nechci tě Teito zabít.’’ dodal na vysvětlenou. Mikage měl co dělat, aby bojoval sám se sebou. Nechtěl nám ublížit, ale věděl, že je pouhá loutka Ayanamiho.
,,Ayanami.’’ pošeptala jsem jenom zlostně. Měla jsem na něho vztek ještě větší než jsem ho měla, když jsem toto anime viděla. V tom Mikage na Teita zaútočil. Skočila jsem po Teitovi a oba jsem dopadli na zem. Mikage naštěstí minul, nebo spíš já jsem stačila včas zareagovat. Oba jsme vstali a začali jsem utíkat pryč.
Oba jsme běželi co nejdál od lidí. Mikage-kor byl nám v patách. Teito mě držel za ruku. Sotva jsem už popadala dech, ale věděla jsem, že je to nutné. Doběhli jsme do místnosti, kde byla různá poschodí. Dveře se za námi zavřely. Zůstali jsem jenom já, Teito a Mikage-kor.
Mezitím Frau i Law pospíchali na mši. Když oba ucítili blížící se nebezpečí. Oba se otočili a vydali se nás hledat. Castor i Labrador to vycítili a řekli to arcibiskupovi, aby ze mše omluvil Fraua a Lawa.
Teito si stoupl přede mne, aby mne chránil. Přesto jsem tasila meč. Byla jsem odhodlaná a připravena k boji. I když jsem to neuměla.
,,Co se to děje Mikage?’’ zeptal se překvapený a šokovaný Teito.
,,Není to Mikage, jak jsem ho znali. Je z něho napůl kor. To Ayanami to z něho udělal.’’ řekla jsem a sotva jsem potlačovala slzy. U Mikageho-kora se objevilo jedno křídlo.
,,Je na čase dát vám řemínek.’’ ozval se hluboký hlas. Mikagemu nepatřil.
,,Ayanami.’’ vyhrkli jsme s Teitem najednou.
,,Díky Teito, že si mi řekl o tom království, ale jedno ti řeknu. Král neměl syna.’’ zasmál se Ayanami. Poté nás napadl. S Teitem jsem se snažili uhýbat. Jenže mě chytil snadno, protože jsem byla slabý článek. Na krk mi dal obojek, který nešel sundat. Věděla jsem, co to znamená.
,,A teď ti Teito Klein.’’ řekl Ayanami. Teito se bránil, ale přesto Ayanami, který ovládal tělo Mikageho byl silnější. Sice dokázal zbavit Teita jeho pout na rukách i nohách, ale ten náramek taky dostal. Poté se vrhl na Teita. Já vstala, když jsem se vzpamatovala a s mečem v ruce jsem odrazila útok na Teita, jenže rána byla dost silná, až mě to odhodilo, na druhou stranu.
,,JANE.’’ křikl Teito. Cítila jsem bolest žeber, která se mi zcela ještě nezahojila. Věděla jsem, že je to se mnou špatný. Pokusila jsem se postavit. Ale nešlo mi to. Nohy mě nechtěly poslouchat. Ayanami se jenom zasmál. ,,Ty hajzle.’’ křikl a vrhl se na Ayanamiho. V tom se z jeho pravé ruky objevil Mikaihl. Začal Teita chránit a útočit na Ayanamiho.
,,Konečně se v tobě probouzí síla, kterou chci vidět, Teito Klein.’’ smál se Ayanami. Já se dokázala postavit a chtěla jsem se do boje připojit, ale znovu jsem klesla na zem. Byla jsem slabá a vyčerpaná. Žebra bolela a hlava třeštila. Byla jsem na tom hodně zle. Zmohla jsem se jenom na to, sledovat boj Teita proti Ayanamimu, v těle Mikageho. Boj trval jenom pár minut, protože se poté objevil Frau a Law. Frau zachránil Teita a Mikaihl se stáhl. Law byl hned u mě.
,,Jane, jsi pořádku?’’ zeptal se starostlivě Law.
,,Snad jo.’’ dostala jsem ze sebe stěží. Pak jsme oba sledovali dění mezi Ayanamim-Mikagem, Teitem a Frauem.
,,Fraue, nezabíjej ho. Přesto je to Mikage.’’ prosil Teito. Frau zaútočil. Poznal, že je to loutka ovládaná někým. Že to není obyčejný kor, jak ho znají. Je to loutka, která zemře.
,,Teito, je mi to líto, ale už to není Mikage, jak si ho znal.’’ promluvil Frau k Teitovi v těle ghosta. Já i Teito jsem věděli, že Law, Frau, Castor i Labrador jsou jedni ze Seven Ghostu. Frau zaútočil na Mikageho, nebo spíš Ayanamiho. Zničil svou kosou jeho křídlo kora, ale než se tak stalo, že na Teita dopadaly kapky slzy. Mikage přesto ještě trochu dokázal ovládnout své tělo a rozbrečel se. Věděl co nastane. Poté co Frau zničil křídlo, tak Teito vstal a běžel obejmout Mikageho.
,,Teito, vždy budeš můj nejlepší přítel. Budu vždy s tebou.’’ řekl Mikage Teitovi s úsměvem. Pak jsem si všimla, že se otočil na mě a Lawa. ,,A ty ji neubliž. A tebe Jane miluju a vždy milovat budu.’’ řekl i mně a Lawovi. Po tvářích mi tekly slzy. I Teitovi. Mikage úplně zmizel. Zbyl po něm jenom armádní kabát. Frau vzal Teita do náruče, Law zase mě a odváděli nás pryč. Do našeho pokoje.
Cestou jsem jenom brečela a víc se přitiskla k Lawovi. Oba jsem věděli, že Mikage umře, ale že u toho budu i já, to jsem netušili ani jeden z nás.
,,Proč zrovna Mikage. Proč on? Komu co udělal?’’ ptal se Teito a taky mu tekly slzy.
,,Nevím Teito.’’ promluvil tiše Frau, ale já i Law jsem ho slyšeli. Došli jsme do našeho pokoje, kde nás uložili do našich postelí.
Chtěla jsem Lawovi říct, aby zůstal, ale nedokázala jsem to. Jenom jsem brečela.
,,Podívám se na vaše zranění.’’ řekl Law. Nejdřív prohlídl mě. Zjistil, že žebro žádné zlomené není, ale je to na krajíčku. Znovu mi žebra stáhl. Podíval se mi na hlavu. Měla jsem menší otřes mozku. Teito nebyl vůbec zraněný, kromě na duši, stejně jako já. Přesto i Teita tak prohlídl. Nechtěl nic zanedbat. Poté oba potichu odešli. Šli podat hlášení arcibiskupovi, Castorovi a Labradorovi.
Já i Teito jsme usnuli, ale nespali jsme klidným spánkem. Oba jsem sebou házeli Občas jsem cítila, že nás někdo sleduje, nebo aspoň mě, ale bylo to jenom zdání. Nebo ne? Nikdy jsem neotevřela oči. Chtěla jsem vše prospat. Nebo nejlíp probudit se doma ve své posteli, i za tu cenu, že neuvidím Lawa. Protože toto bylo hrozní. Bylo to ještě horší, než když jsem to sledovala na počítači. Zažívala jsem to na vlastní kůži. I ze spánku mi tekly slzy. Ale nebyla jsem jediná. Teito na tom byl stejně. Jednou takhle někdo vyrazil dveře.
,,Jídlo, vstávejte.’’ křikl Frau. Já i Teito jsme se posadili na postelích. ,,Sice nevím, jak vám je, ale i když to bolí, tak se to bude jenom zlepšovat. Nebude to tak bolet hodně, jako teď. Ale musíte oba žít. Svou smrtí nic nezískáte. A Mikage by si to určitě přál.’’ byl milý a vlídný. Já to věděla, že se takhle zachová, ale Teito toto nečekal. V tom z pod Mikageho kabátu, vylezl růžový dráček.
,,Co to je?’’ zeptal se překvapený Teito.
,,Určitě reinkarnace Mikageho. Přál si být stále s vámi. Sice si svůj předešlý život nepamatuje, ale chce vás chránit. A bůh mu to splnil.’’ vysvětil nám Frau. I když mně to vysvětlovat nemusel, přesto jsem pozorně dávala pozor. Teito vzal malého dráčka do ruky. Ten mu hned olízl tvář. Přidala jsem se k nim. Dráček mi vlezl na hlavu a rozcuchal mi vlasy.
,,Je to Mikage. Vzpomínáš, jak mi rád rozcuchával vlasy?’’ řekla jsem Teitovi a se slzami v očích jsem se pousmála. I Teito se pousmál.
,,Jo, pamatuju.’’ přikývl Teito.
,,Hned ti sundám ten obojek.’’ řekl Frau a Teito se začal bránit. Frau totiž vyndal obrovské nůžky. Jenže obojek se aktivoval a kousl Fraua do prstu.
,,Ty vždycky vše děláš bez rozmyšlení.’’ řekl Castor. Já věděla co se tím stalo. Castor vyndal knihu a začal číst. ,,Kdo se dotkne obojku a ten ho kousne, sepsal svou krví smlouvu a stává se pánem majitele obojku. Pokud se ty dva dvacet čtyři hodin neuvidí, obojek exploduje.’’ přečetl nahlas. Frau a Teito se tak zvláštně na sebe podívali. Musela jsem se při tom pohledu začít smát. Když v tom Law se dotkl mého obojku, který se aktivoval a kousl i Lawa do prstu.
,,Lawe, co si to udělal? Vždyť víš, co se tím stalo.’’ byla jsem v šoku.
,,Vím a jednou to i ty pochopíš.’’ zašeptal mi do ucha Law. Ničemu jsem nerozuměla. Ale ostatní ano. Všimli si toho totiž už od úplného začátku. Teda jen ti tři biskupové. Teitovi to došlo až teď. Pochopil, co tím Mikage myslel, když se mě v zahradě, než se vše odehrálo zeptal, ty ho miluješ. Ale věděl, že na to musím přijít sama. A věřil, že určitě přijdu.
,,Teď si odpočiňte. Musíte nabrat sílu. Pozítří se bude konat Mikageho pohřeb.’’ promluvil Castor.
,,A taky se najezte.’’ doporučil nám Labrador. Poté se všichni sebrali a odešli. Já se podívala na Teita a ten zase na mě. Přikývli jsme a oba jsem se pustili do jídla. Oba jsem měli už hlad. Dráčka, kterého jsem pojmenovali po Mikagem, jsme taky krmili spolu. Po jídle jsme si šli lehnout. A aby nám nebylo smutno, lehla jsem si k Teitovi do postele a Mikage-dráček mezi nás. Tentokrát jsem oba usnuli tvrdým ničím nerušovaným spánkem.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
