Sen reality - 4. Klidné dny před bouří
Informace:
Dny ubíhají rychle. Osudný den Mikageho se blíží. Jane i Law si to uvědomují. Mikage vyhlašuje boj Lawovi, který tento boj přijímá. I když je jasné, kdo vyhraje. Jane se z toho celá zmatená. Ničemu nerozumí. Na charitě, která je uspořádaná pro děti ze sirotčince postupně se vyvíjí a tři hrdinové poznávají chlapce, který nemá matku a otec se vydal do světa vydělat peníze.
4. Klidné dny před bouří
Uběhlo pár dní, co Mikage dorazil. Od toho co jsem mluvila s Lawem večer, jsme spolu nemluvili osamotě. Nebyli jsme domluveni, ale Law se v přítomnosti Mikageho choval odměřeně a vážně. Ani jeden úsměv na tváři neměl. Nerozuměla jsem tomu. Ale nebyla možnost to zjistit. Law se mi nevyhýbal to zase ne. Jak jen to šlo, byl tam, kde jsem byla i já. A nejen Law, ale i Mikage se změnil. Snažil se být co nejvíce být u mě. Držel mě za ruku, nebo kolem ramen. Vadilo mi to, ale nemohla jsem protestovat. Nedokázala jsem mu ublížit, když jsem znala jeho osud.
Nastal den bazaru, kdy vydělané peníze, šli do sirotčince. Každý biskup, každá jeptiška, měli svůj stánek, se svými výrobky, které prodávali. Law měl stánek zbraní, ale tupých, aby se nikdo nezranil. Naštěstí to měl povolené od arcibiskupa. Castor prodával své oblečení, které vytvářel pro své loutky. Labrador prodávala sladké bonbony a sladkostí z rostlin. A Frau? Tak ten podivné jídlo.
,,Jen pojďte dál. Ochutnejte. Je to dobré.’’ lákal nás Frau. Mně se do toho nechtělo, když jsem si vzpomněla, z čeho to vyrábí.
,,Ale není tu maso zakázané?’’ divil se Teito.
,,Jen ochutnej.’’ pobízel nás Frau. Všichni jsme teda ochutnali. Nebylo to zlé, ale představa, z čeho to je, se mi zvedal kufr. V tom přišla jeptiška a přinesla přísadu k tomu jídlu. Když jsme to všichni viděli, zbledli jsme. Mně se hodně zvedal kufr. Už jsem si myslela, že hodím šavli, přede všema. Naštěstí jsem rychle zmizeli, ale Teito stačil ještě něco zašeptat.
,,Chce nás otrávit.’’ řekl Teito a Mikage jenom přikývl. Všichni jsem se vzdálili, jak jen to šlo.
Čerstvý vzduch mi dělal dobře.
,,Jane, jsi v pořádku?’’ zeptal se mě starostlivě Mikage a objal mě okolo ramen.
,,Už jo.’’ přikývla jsem a usmála jsem se.
,,Vrátíme se, ale Frauovi se budeme vyhýbat.’’ navrhl Teito. Mikage se na mě podíval a jeho očí říkali. Chceš to tak?
,,Dobrá.’’ souhlasila jsem. Mikage mě chytl za ruku a všichni jsem se vrátili na bazar.
Došli jsme ke stanu Labradora. Chvíli jsem ho sledovali mlčky, jak dětem prodával cukrovinky.
,,Nechcete taky?’’ nabídl nám, když si nás všiml. Zarazili jsem se. ,,Je to dobré.’’ řekl klidným hlasem. Při vzpomínce, jak Frau říkal, že je to dobré a dal nám to jídlo jsem zase zbledla. Ale věděla jsem, že Labradorovi se věřit dá.
,,Já to ochutnám.’’ promluvila jsem po chvíli. Labrador mi podal něco, jako lízátko. Hned jsem všechno měla v puse. ,,ťo je ďobré.’’ zašišlala jsem s plnou pusou.
,,I já si dám.’’ ozval se Mikage. Labrador nejen Mikagemu, ale i Teito dal po lízátku.
,,Vážně dobré.’’ žasl Teito. Hned jsem to vycucali a usmívali jsem se.
,,To si říkáš přítel? Nechat nejdřív ochutnat nejdřív dívku a pak si vzít sám, pokud není otrávená?’’ promluvil nepříjemně Law za námi. Všichni jsem se lekli. Otočili jsem se.
,,Jen klid Lawe, já bych je neotrávil.’’ usmíval se Labrador.
,,Vím, ale i tak.’’ trval na svém Law.
,,Do toho ti nic není.’’ řekl přísně Mikage, čapl mě za ruku a odvedl mě pryč.
Došli jsme do zahrady. Nechápala jsem, co se tu děje. Podívala jsem se na Mikageho. Chystala jsem se ho zeptat, co se to s ním děje, ale Mikage mě předběhl.
,,Co je mezi tebou a ním.’’ vyhrkl Mikage stále naštvaný. Došlo mi, koho tím ním myslí.
,,Nic. Opravdu nic. Jsme jenom přátele.’’ přiznala jsem pravdu. Opravdu jsem byli přátelé, ale přiznat se, že ho miluju jsem nechtěla.
,,Tak proč jsi ho objala?’’ vyhrkl na mě Mikage. Zůstala jsem na něho překvapeně zírat. ,,Viděl jsem vás. Všiml jsem si, že nejsi v posteli, tak jsem se vydal tě najít. Našel jsem tě v zahradě s ním, jak se objímáte.’’ přiznal se Mikage. Chtěla jsem mu to nějak vysvětlit, nebo se spíš z toho nějak vykroutit, ale Mikage pokračoval. ,,Nevzdám se tě. Patříš jenom mně.’’ řekl tvrdě a objal mě. Už jsem se lekla, že mě políbí, ale to neudělal naštěstí.
,,Mikage, nepatřím nikomu a koho miluju, jsi...jsi...jenom ty.’’ dostala jsem ze sebe. Při vzpomínce, jak dopadne, jsem to musela říct. Law to zrovna slyšel. Ale všiml si mých slz.
,,Koukám, že ses vyznal.’’ promluvil Law. Odtáhla jsem se od Mikageho a podívala jsem se na Lawa. Z jeho očí sršeli jiskry. ,,Ale já se nevzdám. A i když není majetek, bude má.’’ řekl a otočil se a odešel. Já tam stála celá zmatená. Nerozuměla jsem tomu, co tím Law myslel. O kom to mluvil? Ptala jsem se sama sebe. Ani jsem si nevšimla, že Mikage dal ruce v pěst. Rychle jsem se vzpamatovala a slzy jsem si setřela, aby si jich nevšiml Mikage.
,,Vrať mě se k Teitovi.’’ navrhla jsem.
,,Dobrá.’’ souhlasil Mikage a chytl mě za ruku a odváděl mě k bazaru.
Když jsme se zase všichni tři sešli, tak jsem se procházeli. Všimli jsme si malého kluka stranou. Byl celý smutný. Při jeho vzhledu jsem si vzpomněla, kdo to je a co se stane. když si nás všiml, tak zdrhnul.
,,Víte, koho mi připomněl?’’ promluvil už v klidu Mikage. Já i Teito jsem se na Mikageho podívali. ,,Tebe Teito, když si začal chodit do akademie.’’ zasmál se Mikage. Já se pousmála, protože měl pravdu.
,,To není pravda.’’ ohradil se Teito. Já se rozesmála a Mikage taky. Poté jsem šli se projít. V tom jsme viděli, jak utíká před prodejcem pečiva. Ale kluk upadl a ztratil chleba. Mikageho ho hned čapl. Já sledovala toho prodavače. Ležel na zemi.
,,Frau.’’ pošeptala jsem potichu a pousmála jsem se. Poté jsem si všimla Lawa. Věnoval mi další krásný úsměv. I já se na něho usmála. Pak jsem cítila, jak mě někdo chytil za ruku. Byl to Mikage. Odcházeli jsem i s Teitem. Takže jsme neslyšeli, co říkal Castor tomu pekaři. Ale já to věděla. Nebo na co jsem si zhruba vzpomněla. Něco ve stylu, aby tomu chlapci odpustit.
My našli toho kluka. Byl opřen o zeď a vydýchával.
,,Opravdu jsem byl takový?’’ zeptal se Teito z chlapcovi pravé strany. Chlapec se lekl a chtěl utéct, ale po levici mu cestu zatarasil Mikage a zepředu zase já. Neměl kam utéct.
,,Tady máš, ale krást se nemá.’’ podával Mikage chlapci chleba. Ten si ho rychle vzal a dal se do jídla.
,,Jak se jmenuješ?’’ zeptala jsem se chlapce na jméno, i když jsem ho znala.
,,Chiyo.’’ představil se s plnou pusou.
,,Já jsem Jane, to je Teito a Mikage.’’ představila jsem se a představila jsem i ty dva.
,,To se dělá představit přítele, jako posledního?’’ dobíral si mě Mikage.
,,Oh, promiň, zapomněla jsem.’’ ušklíbla jsem se na Mikageho.
,,Jste, jako manželé.’’ promluvil Chiyo. Mikage i já jsme se zarazili. Oba jsme i zrudli. Mikage maličko, já hodně. Teito se rozesmál. Byla jsem ráda, že Teito se baví, tak jsem se začala taky smál. I Mikage se rozesmál.
,,V podstatě máš pravdu, ale svoji ještě nejsme.’’ smál se Mikage. A nikdy svoji nebudeme. Pomyslela jsem si.
,,Kde máš rodiče?’’ zeptal se Teito Chiya.
,,Maminka už nežije a otec šel do světa vydělat peníze.’’ přiznal Chiyo smutně. Všichni tři jsme se na sebe podívali.
,,To je nám líto.’’ promluvil Mikage.
,,Nepůjdeme se projít?’’ navrhla jsem spíš, aby jsme nemuseli myslet na ty horší věci. Všichni tři přikývli na souhlas. Vyrazili jsme.
Došli jsme k divadlu, kde jeptišky hrály divadelní představení pro děti. Zrovna měla jedna jeptiška být popravena. Chiyo se rozeběhl a snažil se tomu zabránit. Já se začala smát. Teito a Mikage se vrhli na jeviště a snažili se tomu zabránit. Všichni tři jsem začali prchat pryč.
Doběhli jsme do chodby. Nikdo tu nebyl. Vydýchávali jsme.
,,Proč jste mě zastavili? Mohl se někdo zranit.’’ zlobil se Chiyo.
,,Ty neznáš divadlo?’’ divil se Mikage. ,,Dívej není opravdový.’’ a nůž bodl do Teita.
,,Proč zrovna já?’’ na oko se zlobil Teito.
,,A kdo jiný. Snad nechceš, abych to zkoušel na dítěti, nebo dívce.’’ bránil se Mikage.
,,A co třeba ty?’’ řekl Teito. Chiyo byl celý zmatený. Mezitím, co ty dva se dohadovali, tak jsem Chiyovi vysvětlovala, co je to divadlo.
,,Divadelní hra je taková, kde jsou lidé a hrají podle určitého textu. Zbraně jsou falešné. Krev je jenom jako. Většinou to bývá červená barva, nebo kečup.’’ vysvětlovala jsem Chiyovi.
,,Aha…’’ přikývl Chiyo, že rozumí.
,,Chiyo….’ ozval se mužský hlas. Všichni jsem se za tím hlasem otočili. Byl to muž. Chiyovi se rozzářili oči, štěstím i překvapením. I já věděla o koho jde.
,,Tati…’’ vykřikl Chiyo a rozeběhl se za svým otcem.
,,Dívej, kolik peněz jsem vydělal.’’ ukázal otec Chiya Chiyovi ranec peněz. Pak se obrátil na nás. ,,Díky biskupové, že jste se o něho postarali.’’ poděkoval nám muž. Chytil Chiya za ruku a odváděl ho pryč. Já chtěla tasit meč a vrhnout se na muže. Jednalo se o kora. Ale nemohla jsem nic udělat. Protože by se kluci divili, jak to vím. Ale všimli jsem se, jak se Chiyo začal bránit.
,,To je kor.’’ vyhrkl Teito. ,,Jděte pro pomoc.’’ poručil nám Teito a vrhl se pomoci Chiyovi.
,,Zůstanu tu s tebou.’’ řekla jsem rozhodně. A šla jsem Teitovi pomoci. Sice jsem s mečem neuměla zacházet, ale nechtěla jsem zůstat pozadu. Mikage začal běžet pro pomoc. Věděl, že někdo musí.
,,Já i Teito jsme chytili Chiya a běželi s ním do skrýše, ale kor na nás zaútočil. Jeho útok jsem odrazila svým mečem, ale spadla jsem na zem, jak to byla silná rána. Teito ulehl na zem i s Chiyem. V tom z jeho ruky vylezlo oko Mikaihla. Věděla jsem co to je, ale dělala jsem překvapenou. Toto nebyl Teito. Byl ovládnut Mikaihlem. V tom se objevil Frau i Law. Oba nás zachránili. Mikage přiběhl k nám. Teito byl zase sám sebou. Byl i při vědomí. Sledovali jsme, jak pravý otec Chiya odchází s Chiyem. Mikage mě držel za ruku. Mně tekly slzy. Ale štěstím, že to dopadlo dobře. Ale i smutkem, protože jsem věděla, co v posledních dnech Teita čeká. Smrt jeh nejlepšího přítele. A mého přítele, kterého jsem brala, jako bratra a ne svého milostného přítele. Nakonec nastal poslední den charity. A to nastal zlom.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.