Sen Reality - 3. Příchod Mikageho
Informace:
Jaký bude dopad na Jane příchod Mikageho, když zná jeho osud? A ještě k tomu musí mlčet? Je tu jeden člověk, kterému se může svěřit a taky se svěří. Je to Law, a ten Jane obejme, jenže je tu vetřelec, který ty dva vidí v objetí. Kdo to je? Law si ho všimne, ale dělá, jako by nebyl.
Omlouvám se za zpoždění, ale rozhodla jsem se, že se budu věnovat povídce s One-chan a této. :)
3. Příchod Mikageho
Vešla jsem do pokoje, kde Teito ještě spal. Lehla jsem si na postel a přemýšlela jsem. Myslela jsem na ten nejkrásnější úsměv pod sluncem. Lawův úsměv. Po chvíli vedle se něco pohnulo. Podívala jsem se tam. Byl to Teito. Probouzel se.
,,Už jsi vzhůru?’’ zeptal se rozespale Teito. V tom slyšel kostelní zvon. ,,Měli bychom vyrazit.’’ řekl a byl na nohou. Já neměla šanci si odpočinout, ale nevadilo mi to. Postavila jsem se taky na nohy a oba jsme už vycházeli pryč. Tentokrát jsem si sebou vzala svůj meč, i když s ním zacházet neumím.
Došli jsme ke kostelíčku, kde na nás ten stařec už čekal. Byla jsem ostražitá a čekala, kdy se objeví Law s ostatními a zachrání nás. V tomto ohledu mi Teito nevěřil a neposlouchal mě, když jsem říkala, že se mi to nelíbí a sama zaútočit jen tak jsem nedokázala. Sledovala jsem co se bude dít.
,,Jsem rád, že jsi přišel chlapče.’’ řekl stařec. ,,Co by sis přál?’’ zeptal se Teita.
,,Teito nic neříkej. Nelíbí se mi to.’’ snažila jsem se Teita nějak přesvědčit, aby si nic nepřál.
,,Chtěl bych vidět svého přítele Mikageho.’’ přál si Teito nedbaje na mé varování.
,,Toto je tvé přání. Budiš ti splněno.’’ ozval se stařičký hlas. Tasila jsem meč. Byla jsem připravena k boji, ale naštěstí se objevila záchrana.
,,Nikdy nedopusť, aby tě temnota pohltila, Teito Klein.’’ ozval se Frauův hlas. Ulevilo se mi, ale tím, že jsem byla neostražitá, kor přiběhl ke mně a odhodil mě. Letěla jsem, ale do měkkého. Otevřela jsem oči. Law mě zachytil. Ulevilo se mi. Narovnal mě a pak jsme sledovali boj Fraua proti kor. Frau rychle zneškodnil křídla kor a bylo po koru. Ze starce to byl zase starý stařec. Ulevilo se mi. Frau vzal Teita do náruče a odváděl ho pryč. Já šla po svých s Lawem.
Došli jsme do pokoje a Frau odstranil Teitovi značku z hrudi od kor. Bylo mi jasné nad čím Frau dumá. Jak je možné, že ta značka od kor ho nepohltila do depresivní nálady a taky proč viděl jeho kosu, když pro obyčejného člověka není vidět. I já ji viděla. A to žádnou schopnosti nemám, jak ji měl Teito. Zajímalo by mě, čím jsem byla neobyčejná. Teito měl v sobě oko Mikaihla, kdežto já? Já nic. Poté oba dva, jak Frau, tak i Law odešli. Teito se posadil na posteli. Já se na něho podívala.
,,Promiň.’’ omluvil se mi Teito.
,,Za co?’’ zeptala jsem se a posadila jsem se taky.
,,Že jsem tě neposlouchal a šel si za svým tvrzením a málem mi to stálo život.’’ vysvětlil mi Teito.
,,Každý má svou hlavu. Děkovat by si měl Frauovi, ten ti zachránil život.’’ usmála jsem se na Teita. ,,A teď dobrou.’’ popřála jsem a zavřela jsem oči. Ale nespala jsem. Slyšela jsem, jak po chvilku Teito oddychuje. Spal. Já usnout nemohla. Chtěla jsem vidět Lawa. Ta touha ho vidět byla silná. Milovala jsem ho. A teď tu byl skoro vedle mě. Ale říct mu to, to jsem si neodvažovala. Na to jsem neměla odvahu. Měla jsem zavřené oči. V tom jsem měla sen, kdy mám pohlavní styk s Lawem v jeho pokoji. Probudila jsem se a Teito zrovna taky byl vzhůru.
,,Co se děje Jane?’’ zeptal se mě Teito, když mě viděl.
,,Ne nic. Jenom sen.’’ dodala jsem a zatřepala hlavou. Posadila jsem se. ,,Kam jdeme?’’ zeptala jsem se Teita.
,,Jíst, ty nemáš hlad?’’ podivil se Teito. Abych pravdu řekla, hlad jsem měla, ale vidět Lawa jsem nechtěla. Hned bych jsem si připomněla ten sen a to jsem nechtěla.
,,Ale jo mám.’’ přikývla jsem a taky jsem se postavila na nohy. Oba jsme vyrazili na snídani.
U snídaně už seděli všichni čtyři biskupové. Law, Frau, Castor a Labrador. Přivítali nás a uvolnili místo pro nás. Seděla jsem vedle Lawa a Castora. Na všechny jsem se podívala a usmála. I na Lawa, i když sen se mi hned vybavil. Musela jsem zrudnout, nebo aspoň jsem se tak cítila. Všichni jsme se v tichosti najedli.
Po jídle jsme se procházela s Teitem okolo brány. Teito měl v plánu odejít a já to věděla. Když u brány mu ulítl květ bílé růže. Teito se pro něho zvedl. Já zírala před sebe překvapena V kápi stál před námi Mikage.
,,Teito, Jane.’’ zvolal Mikage a objal nás.
,,M...Mikage…’’ dostala jsem s Teitem ze sebe.
,,Tak rád vás vidím.’’ řekl Mikage, když nás pustil. Já si hned vzpomněla, jak to skončí. Chtěla jsem tomu zabránit, ale nevěděla jsem jak. Jediný kdo by mi věřil by byl Law. Ale ostatní by si ťukali na hlavy, že jsem se zbláznila.
,,Kde se tu bereš?’’ zeptal se stále překvapený Teito.
,,Tomu říkám teda přivítání.’’ zasmál se Mikage. ,,Ayanami mě pustil, když zjistil, že nic nevím.’’ řekl vážněji, ale přesto se usmíval. Já jsem věděla, že lže. Že už to není člověk. Ale musela jsem mlčet. Ale už teď se mi chtělo brečet. ,,Jane, ty brečíš?’’ divil se Mikage. Teito se taky na mě podíval. Uvědomila jsem si, že mi fakt tečou slzy.
,,Ne...Ty pitomče.’’ dostala jsem ze sebe a rychle jsem si setřela slzy. V tom mě Mikage objal.
,,To bude dobré. Už vše bude dobré.’’ utěšoval mě. Já věděla, že nebude. Odtrhla jsem se od Mikageho.
,,Nepůjdeme do kostela k ostatním?’’ navrhl jsem oběma.
,,Dobrý nápad.’’ souhlasil Teito. Všichni jsme se vypravili zpátky do kostele.
Přišli jsme do kostela. Spíše do našeho pokoje. Biskupové tam už byli. Když jsem se podívala na Lawa, všimla jsem si, že jeho oči zlostně pozorují Mikageho. Nechápala jsem to, ale nechtěla jsem se ho ptát před ostatními. Ale hezky osamotě.
,,Toto je náš přítel Mikage. Biskupové Castor, Labrador, Law a perverzák Frau.’’ představil Mikageho a biskupy Teito.
,,Kdo je u tebe perverzák usmrkanče?’’ rozčílil se Frau. Já se musela začít smát. Smích byl nakažlivý, že se začal smát i Mikage. ,,Co je tu k smíchu?’’ nechápal to. Castor a Labrador se usmívali. Law měl vážnou tvář, jako v anime One Piece, odkud pochází. Nebyl to ten usměvavý Law, jak se mi ukázal. Nerozuměla jsem tomu. I Teito se usmíval, což u něho bylo speciální.
,,Teď vás necháme. Sejdeme se v jídelně.’’ usmál se Castor. Všichni odešli.
,,Dnes o půlnoci v zahradě.’’ zašeptal mi ještě Law do ucha. Nikdo ho neslyšel. Jenom já. I já si s ním chtěla promluvit. Osamotě. Jen jsem doufala, že to vyjde a budu se moci vytratit. Na sen jsem zcela úplně už zapomněla.
Když jsme Mikagemu ukázali celý komplex šli jsme do zahrady. Tam jsem si sedli a povídali jsme si.
,,Vážně ti Ayanami nic neudělal?’’ vyptával se starostlivě Teito.
,,Ani vlásek mi nevzkřísil. Když zjistil, že opravdu nic nevím, tak mě nechal jít.’’ vysvětlil Mikage.
,,A jak si nás našel?’’ zeptala jsem se Mikageho tentokrát já. Odpověď jsem sice znala, ale i tak jsem se musela nějak zapojit do konverzace.
,,Slyšel jsem, že blízko kostela havaroval wishfire. Došlo mi, že to budete vy.’’ usmíval se Mikage a chytil mě nesměle za ruku. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře. Chtěla jsem, aby mě držel za ruku někdo jiný, ale chtěla jsem zase na jednu stranu užít si Mikageho, jak jen to půjde.
,,Taky máte rádi květiny?’’ zeptal se nějaký muž. Všichni jsme sena něho podívali. Hned jsem věděla, že se jedná o kora. Ale musela jsem držet jazyk za zuby. ,,Já jo. Já je miluju, hlavně, když jsou na hrobech. Jaké máte nejraději? Rád je dám na váš hrob.’’ zasmál se a zasil svá korová křídla.. Všichni jsme ustoupili stranou. Teito a Mikage si připravili zaiphon a já tasila meč. Věděla jsem, že budu k ničemu, ale nějak bránit jsem se chtěla. Chtěla jsem v boji pomoci. Na toto jsem měla velkou odvahu, až jsem se nepoznávala.
,,Vy dva se držte zpátky.’’ přikázal nám Teito. Sám se pustil do může.
,,I já mohu používat zaiphon.’’ řekl muž a zasmál se a zaútočil. Všichni tři jsem uskočili stranou. Teito se vrhl na muže. Oba bojovali. Podívala jsem se na Mikageho. Ten věděl moc dobře, kdo zatím vězím. Stejně i já.
,,Jane, pozor.’’ křikl Mikage a skočil na mě. Málem mě zasáhl zaiphon. Byla jsem maličko v šoku. Toto jsem nečekala. Že by další muž kor? Ptala jsem se sama sebe.
,,D...díky.’’ dostala jsem ze sebe.
,,I na vás přijde řada.’’ zasmál se jiný muž, který se zčista jasna objevil. Ten tu byl navíc. Něco nového. S Mikagem jsme se připravili. Muž zaútočil. Povedlo se mi odrazit jeho útok mečem. Ale odhodilo mě to o nějaký ten kus dál, protože to byla silná rána.
,,Jane, nech to na mě.’’ křikl na mě Mikage a zaútočil na muže.
,,Pomohu ti. Nesmíš ho zasáhnout, jinak zemře. Je to ještě člověk.’’ varovala jsem Mikageho. Ten se na mě překvapeně podíval. ,,Už jsme se s kor setkali a dostali ponaučení. V tom se u nás objevil Teito. A přede mnou Law.
,,Teď to nechte na mně.’’ řekl Law vážně. Pustil se do kora. Zničil mu křídla a muž padl na zem. Já uklidila meč. Mikage mě objal.
,,Bál jsem se o tebe.’’ zašeptal mi do ucha. Law nás zahlédl. Law vzal muže do náruče a odváděl ho pryč.
,,Myslím, že bychom měli taky jít.’’ řekl Teito nejistě. Mikage se ode mne odtrhl.
,,Dobrý nápad. Už mi vyhládlo.’’ přiznal se Mikage a zasmál se. Já i Teito jsme se usmáli a vyrazili jsme do kostela do jídelny.
V jídelně jsme se nakonec sešli se všema biskupama. Teda jenom s Castorem, Labradorem, Frauem a Lawem.
,,Dobrá práce Teito, aspoň už ses rozhodl neutíkat, ale nemáš ještě pravomoce bojovat. Můžeš toho člověka zabít.’’ varoval Frau Teita, ale při tom sledoval mě.
,,Proč sleduješ mě?’’ podivila jsem se a zeptala se Fraua.
,,Protože to platí i o vás dvou.’’ řekl Castor.
,,A to je důvod, proč na mě musí zírat,’’ oponovala jsem.
,,Nech to být Jane. Stalo se. Hlavně že jsme poučeni. Dáme si pozor.’’ řekl Mikage a dal mi ruku na rameno. Byla jsem překvapena, jak mě to hned uklidnilo. Nikdy jsem nebyla taková, že bych vybuchla snadno vzteky. Nebo, že by mě něco rozčílilo.
Ten den jsme už nic nepodnikli a ten den utekl jak voda. Leželi jsme v postelích. Ani jeden z nás nemohl usnout. Já byla myšlenkami u Lawa. Nerozuměla jsem jeho chování. V tom jsem začala poslouchat Teita, jak promluvil.
,,Chci vám něco říct.’’ začal Teito. Mikage se na Teita otočil a já se posadila na posteli. ,,Pomalu si začínám vzpomínat. Jsem synem krále bývalého Raggs království.’’ přiznal se nám. Já to už věděla, ale přesto jsem sehrála překvapenou.
,,Tak to je skvělé Teito. Teď, abych ti říkal princi.’’ zasmál se Mikage.
,,To není sranda Mikage. Je to pravda.’’ zarputile se Teito.
,,Já ti věřím.’’ řekl Mikage tentokrát vážně.
,,I já ti Teito věřím.’’ promluvila jsem a usmála jsem se.
,,Chci vše zjistit o sobě a království. Jak to bylo. Proč začala válka. Proč Ayanami zabil mého otce.’’ říkal Teito co chce všechno zjistit.
,,A my ti pomůžeme, Teito.’’ řekl vážně Mikage. Bohužel pomohu jenom já. Pomyslela jsem si. ,,A teď na kutě.’’ dodal a otočil se a zavřel oči. I Teito je zavřel. Oba po chvíli usnuli. Já si taky lehla a čekala jsem na odbytí kostelních hodin půlnoc. A to se mi taky splnilo po nějaké době.
Kluci spali, což bylo skvělé a já se vytratila do zahrady. Law tam už čekal. Byl otočen zády ke mně. Chtěla jsem promluvit, ale Law byl rychlejší.
,,Jsem rád, že jsi dorazila.’’ řekl Law a otočil se na mě. Věnoval mi ten nejkrásnější úsměv jako předtím. Jako by se nic nestalo.
,,Jak si poznal, že jsem to já?’’ byla jsem překvapena.
,,S nikým jiným jsem tu schůzku neměl. A slyšel jsem kroky.’’ vysvětlil mi Law a přišel ke mně blíž. Až nebezpečně blíž. ,,Chci se zeptat, co cítíš k Mikagemu?’’ zeptal se narovinu Law.
,,Nemiluju ho z lásky, ale miluju ho, jako část své rodiny. Jako Teita. Proč se ptáš?’ nechápala jsem.
,,Ale on tě miluje.’’ zašeptal Law, ale já ho slyšela.
,,Ano, dokonce prý spolu chodíme, ale to jsem ti už říkala, ne?’’ byla jsem čím dál tím víc zmatená.
,,Ano, ale i tak to byl šok, když se tu objevil.’’ přiznal se Law.
,,Je tu něco, co ti musím říct, ale nesmíš jednat. Musíme tomu nechat volný průchod. Bohužel.’’ začala jsem mluvit.
,,Co se děje?’’ zeptal se Law, protože si všiml mých slz. Nebránila jsem se tomu.
,,Mikage není ten starý Mikage, jak ho známe s Teitem. je to kor, ale když se zničí jeho korová křídla, tak sám zemře. Bude proti Teitovi bojovat za pár dní. Frau Teita zachrání, ale Mikage zemře. Je ovládán Ayanamim. Mikage je jako můj bratr, kterého jsem nikdy neměla. I Teita takhle miluju, ale tomu se nic nestane.’’ řekla jsem co jsem věděla. Na co jsem si vzpomněla. Slzám jsem se nebránila. Law mě sledoval a pozorně poslouchal. Poté mě objal. To naše objetí někdo viděl. Law si toho všiml, ale když zjistil, kdo to je, a kdo to utíká pryč, tak nic nepodnikl. Pevně mě objímal. I já jeho. Potřebovala jsem to. Cítila jsem vůni Lawa. Cítila jsem se v bezpečí, než kdy jindy.
,,Neboj, ochráním tě.’’ zašeptal mi Law do ucha. Chtěla jsem říct, tys mě neposlouchal, ale neměla jsem na to sílu. Šlo spíš o to, že jsem Lawa tentokrát nepochopila. Jemu něco došlo. Nebo si spíš něco myslel. Ale mlčel. Nechtěl si to připustit.
,,Myslím, že bychom měli jít.’’ po chvíli jsem se od Lawa odtrhla, i když nerada. Setřela jsem s slzy a podívala jsem se na Lawa. Ten se na mě usmíval, tím nejkrásnějším úsměvem na světě.
,,Pravda, potřebuješ spánek.’’ souhlasil Law. ,,Doprovodím tě.’’ řekl a šel vedle mě.
Doprovodil mě až ke dveřím. Tam jsem se na něho podívala.
,,Dobrou noc.’’ popřála jsem potichu.
,,Dobrou noc a krásné sny.’’ popřál mi Law a usmál se na mě. Já mu úsměv oplatila. Pak jsem potichu otevřela dveře, vešla dovnitř a zavřela jsem dveře. Rychle jsem hupsla do postele. Ještě chvíli jsem zírala do stropu, než jsem usnula, ale nakonec jsem přeci jen usnula.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
