Nenáviděný 6
Informace:
Tak tady je další díl :3 už se pomalu blížíme ke konci...
Omlouvám se za čekaní :)
Užijte si čtení :D
Běžel jsem potemělým lesem a bedlivě jsme sledoval své okolí. Nebylo mi zrovna dobře, měl jsem špatný pocit, ale udělal jsem tu nejlepší věc jakou jsem mohl.
Pomalu se začínalo rozednívat a já byl čím dál tím víc unavenější. Kalhoty už jsem někde po cestě vytrousil, ani nevím kde, a byl jsem rád, že se ještě držím na nohou. Musel jsem se na chvíli zastavit. Se svěšenou hlavou jsem se snažil zklidnit svůj zrychlený dech. Rozhlédl jsem se kolem sebe a hledal nějakou skrýš.
Nakonec jsem se vydal do hor, kde by mohlo být bezpečno. Moc lidí tam nechodí, protože se povídá, že v horách jsou démoni. V horách jsem byl několikrát a nikdy jsem na žádného démona nenarazil. Legendy však vypráví, že v horách žijí lidé měnící se na vlčí démony, kteří přinášejí zkázu, utrpení a smrt. Takže něco jako já. Nenávidění...
I když to místo vypadá depresivně a nebezpečně, vždy jsem tu našel úkryt před krutou realitou světa. Bohužel poslední dobou mám smůlu a neštěstí, dokonce je to horší než kdy jindy. Musím odejít pryč i když se mi tu nechce nechávat Akiho samotného. Doufám, že mu otec nic neudělá. Aki je silnější než já a otec si na něj tolik nedovoluje. Vlastně Akiho vždycky mlátil kvůli mě...
Když jsem konečně našel nějaké místo na odpočinek byl jsem vážně šťastný. Sotva jsem pletl nohama a nehorázně se mi motala hlava. Pomalu jsem došel do jeskyně a stočil jsem se do klubíčka aby mi nebyla tolik zima. Zase jsem se třásl a před očima se mi dělaly mžitky. Tiše jsem zakňučel a začal jsem se měnit na člověka, protože už jsem neměl sílu se udržet ve vlčí podobě. Proměna byla bolestivá, celé tělo mě pálilo a trvalo skoro čtvrt hodiny než jsem se proměnil. Zůstaly mi akorát uši, oči a ocas.
Bylo mi hrozně, všechno to na mě dolehlo, chtěl jsem umřít! Místy jsem začínal upadat do bezvědomí a mlhavě jsem vnímal okolní svět.
Zrovna jsem měl jednu ze světlejší chvilek, kdy jsem vnímal, a najednou jsem ucítil neznámý pach. I když byl neznámý něco mi připomínal, ale já si nemohl za boha vzpomenout co. S námahou jsem se posadil a pozoroval jsem vchod do jeskyně. Už jsem slyšel blížící se kroky a na hlavě jsem měl nastražené uši. Ve vchodu byla vidět černá silueta přicházejícího muže, který se rychle blížil. Najednou místo muže stál velký vlk. Větší než já. Překvapeně jsem zamrkal jestli se mi náhodou něco nezdálo a snažil jsem se zaostřit svůj zrak na vlka předemnou, který byl skloněný k zemi a větřil. Přikrčil jsem se a přitiskl jsem uši až k hlavě a nervózně jsem si obtočil ocas kolem sebe, i když bylo jasné, že mě najde. Najednou se na mě podíval svýma žlutýma očima a skočil po mě. On je jako já! To není možné!
Ucítil jsem jeho váhu na svém těle a dopadl jsem na záda. Nemá cenu se bránit. Jeho zuby se mi zarývaly do krku a on tiše vrčel. Jen jsem zavřel oči a tiše jsem zakňučel očekávajíc smrt.
Sbohem Aki...
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
