Stanování 1/2
Informace:
Už je to celkem dlouhá doba, co jsem sem dala 1. povídku. Bude to můj i kamarády 1. horor, takže nevím, zda se budete bát. Budu ráda, když mi napíšete, co si pod těmi zvuky představujete vy. A hlavně se skoro všechno stalo 1.noc, kdy jsem poprvé stanovala u kamarádky. Ano, i ty zvuky.
Sora: kamarádka
Akira : Já
Akira : Konečně jsem se dočkala a konečně s kamarádkou budeme spát ve stanu. Dojdu si domů pro věci, vykoupu se a jdu k ní.
,, Už jsem myslela, že ten den nikdy nenastane." Řeknu, když přijdu zhruba v 6.
Sora : Připravovala jsem nějaké věci do stanu, pak ještě přinesu notebook a vyčkávám Akiru.
Akira : ,, Na co se budeme koukat?" Zeptám se
Sora : ,, Na strašidelné příběhy." Udělám škodolibý výraz.
Akira : ,, Ale já se budu bát… a nebo to pusť." Usměji se nakonec.
Sora : ,, Ale nebudeš, ta ženská je trapná, jak to říká." Odpovím a už hledám strašidelné příběhy.
Akira : ,, Dobrá." Řeknu a zachumlám se do spacáku.
Sora : Skončilo to… Trochu jsem se bála, ale jinak v pohodě.
Akira : ,, Zapnu si anime. Potřebuji se trochu uklidnit." Řeknu.
Sora : ,, Ok. A co kdybychom šli na procházku." Navrhnu a škodolibě se usměji.
Akira : ,, Blázníš!? Vždyť brzy bude půlnoc!" Vykřiknu.
Sora : ,, Ne. Bude sranda." Přemluvím jí.
Akira : ,, No tak dobře." Pípnu a nedobrovolně opustím spacák.
Sora : ,, Ha, tak jdem!" Otevřela jsem stan a vyšla ven.
Akira : ,, Brr.. " Oklepu se. Nečekala jsem, že bude taková zima.
,, Kam půjdem? K vašemu sezení?" Zeptám se.
Sora : ,, Ok. Rovnou půjdu nakrmit kočku." Řeknu, sehnu se k misce a najednou uslyším kroky, ale ne normální, jako když chodíte v gumákách naplněných vodou.
,, Slyšela jsi to taky?" Zeptám se.
Akira : ,, Jo…" Vykoktám strachy
Sora : Okamžitě se rozeběhnu ke stanu a skočím do něj. Akira hned za mnou.
Akira : ,, Zavři, dělej!" Vykřiknu ve strachu.
Sora : ,, Dobře!" Řekla jsem a zavřela jsem stan.
Akira : ,, Co to bylo?!" Řeknu vyplašeně. ,, Myslíš, že mohu v klidu spát?" Zeptám se.
Sora : ,, Co já vím?" Popadala jsem sotva dech.
Akira : ,, Já se bojím…" Načež zalezu do spacáku a rychle zavřu oči. Třeba to bude jako v minecraftu.
Sora : No já jsem ztichla… Problém byl, že já jsem měla deku a Akira měla špatně dobytný spacák.
Akira : ,, Pojď sem taky.." Řeknu a pootevřu spacák
V tom se ozve ještě divnější zvuk. No skoro se nedal popsat. Zhruba… vlak jedoucí strašně rychle, zabrzdí a hned stejnou vysokou rychlostí pokračuje v cestě. Poté zase zabrzdil a zase se rozjel. Takto se to opakovalo asi pět minut. Bylo to jakoby byl čím dál tím blíž.