My love is in love with sport - 2. kapitola 2/2
Informace:
Kapitola z pohľadu Yuki a Lawa, napätie sa trocha stupňuje a ja som zvedavá, čo poviete na nasledujúcu kapitolku. :) Vaše hlasy a komentáre potešia. :)
Yuki Kabayoshi:
Mé rty byly přilepeny na těch jeho rtech. Zrudla jsem jak rak a rychle vyskočila na své nohy. Každý to vidět a v hale panovalo ticho. I spadnutí špendlíka bylo slyšet.
,,T...ty….ty….’’ nemohla jsem ze sebe nic dostat. I ten chlap se postavil na nohy.
,,Byla to nehoda.’’ pronesl, jako by se nic nestalo. Tím mě zaskočil ještě víc.
,,Tak hrajem, nebo co?’’ ozvala se Michelle. Naznačila jsem ruku time out. Odešla jsem ze hřiště na záchodky.
Šla jsem k umyvadlu a oplachovala jsem si obličej. Vzpomněla jsem si na jednu vzpomínku, na kterou se mi částečně podařilo zapomenout.
,,Nenávidím je.’’ křikla jsem a rukou dala pěstí do zdi.
,,J...jsi v pohodě?’’ zeptal se dívčí hlas. Otočila jsem se na dívku. Byla z naší školy, ale nepoznávala jsem ji. Musela to být prvajda, jako Shima, ale nepatřila do její třídy.
,,Co chceš?’’ zeptala jsem se zostra dívky, aniž bych ji odpověděla.
,,C...chci vědět jestli seš v pohodě.’’ dostala šeptem ze sebe dívka. Zaskočila mě tím, ale jenom na pár vteřin.
,,Jo jsem.’’ řekla jsem nepříjemně a odešla jsem zpátky na hřiště.
Všichni tam na mě už čekali. Stoupla jsem si do hřiště a začal organizovat naši hru. Byla jsem to zase stará já. Ale dávala jsem si pozor. Nechtěla jsem se znovu s někým takto srazit. Zápas se vyvíjel střídavě. Chvíli vedli chlapi, chvíli mi. Hrálo se na čtyři časy po patnácti minutách, z toho byli pěti minutové přestávky. Byly to většinou přestávky na pití. Já si vždy zašla do umývárny opláchnout obličej. Přesto, že při zápase jsem na to nemyslela, o přestávkách jsem měla stále před sebou tu pusu. Sakra, proč zrovna já? Říkám si pro sebe.
Zápas skončil asi za hodinu a půl. Chtěla jsem jít se podívat na Shimu, jak se jí asi daří, jestli už skončili, nebo ještě hrají. Holky ze třídy, co hrály se mnou odešly. Bylo mi jasné, že něco provedou, a já tomu chtěla zabránit.
,,Hej, počkej.’’ zastavil mě hlas. Otočila jsem se. Byl to on. Ten, který zavinil to, že jsme si dali pusu.
,,Co chceš, úchyle?’’ obořila jsem se na něho zostra.
,,Ú...úchyle?’’ dostal ze sebe překvapeně.
,,Jo, úchyle. Nemám na tebe čas.’’ zvyšovala jsem na něho hlas. Měla jsem vztek.
,,Hele, to byla nehoda.’’ došlo mi co tím úchylem myslím.
,,Jo jasně, a já jsem papež.’’ odsekla jsem mu.
,,Kdy začne modlitba?’’ zeptal se maličko sarkasticky, ale i přidrzle chlap.
,,Ts...Řekni mi co chceš, mám lepší plány na práci.’’ odsekla jsem mu.
,,Chci znát tvé jméno.’’ řekl ten chlap.
,,K čemu ti bude, úchyle.’’ nechápala jsem.
,,Správný soupeř by měl znát svého protivníka.’’ vysvětlil laicky chlap.
,,Ha, já tě už znám. Vím, že jsi úchyl a to mi stačí.’’ ušklíbla jsem se a otočila se zády.
,,Lawe, nech ji být. Nestojí ti za to.’’ slyšela jsem další mužský hlas. Neotočila jsem se. Věděla jsem jeho jméno. Law. Ale k ničemu mi není. Stejně mě nezajímá jako každý mužský. Pomyslela jsem si.
Šla jsem do sprchy. Na Shimu jsem tu nenarazila. Snad se jí nic nestalo. Pomyslela jsem si. Ve sprše jsem zaslechla čísi dívčí hlasy.
,,Viděli jste, jak mu dala tu pusu? Nestyda jedna.’’ slyšela jsem jeden dívčí hlas.
,,Slyšela jsem, že ho balila po zápase, ale on ji odmítl.’’ říkal druhý hlas. Měla jsem co dělat, abych nevylítla z kůže. Rychle jsem se osprchovala a šla do srubu. Holky tu ještě nebyly. Možná to byly ony, nevím, byl tam hluk ze sprch.
Uklidila jsem si věci ve srubu, nebo spíš hodila na postel a šla najít Shimu. Našla jsem ji, když odcházela od hřiště.
,,Shimo počkej na mě.’’ křikla jsem na Shimu a doběhla ji.
,,Ahoj Yuki.’’ odpoví mi a věnuje mi ten nejkrásnější úsměv jaký umí vykouzlit. Povede se mi ji rozcuchat vlasy.
,,Tak jaký byl zápas? Vše v pořádku?’’ zeptám se starostlivě. Shima svraští obočí a zatváří se nespokojeně. Vzádlí se a začne si upravovat vlasy.
,,Ušlo to. I když v noci se nestal zázrak a nenaučila jsem se hrát volejbal.’’ ušklíbne se Shima. ,,Ale děvčata byla v pohodě.’’ dodá spokojeně a mně se uleví. Aspoň něco. Řeknu si pro sebe.
,,Jaký byl tvůj zápas? Máte už nějaký pár? Maria si asi někoho našla.’’ ptá se jednou otázkou za druhou, aby odvrátila pozornost od sebe. Trošku se zarazím při jejich otázkách.
,,V pohodě a jestli někdo s někým randí, to opravdu netuším.’’ řeknu maličko podrážděně. Uf, tak nic neví. Uleví se mi, ale v tom slyším dívčí smích.
,,Viděla si, jak mu dala pusu? Že se nestydí při zápase líbat chlapa.’’ smála se jedna dívka a ukazovala si na mě.
,,Jasně, že jo. Je to děvka. Já to tvrdím pořád.’’ řekla ta druhá dívka. Já dala ruce v pěst a zatla všechny zuby.
,,Stalo se něco? Vidím ti to na očích, že se něco stalo.’’ podívám se na Shimu a chci slyšet pravdu od ní a ty holky se snažím nějak ignorovat. Sice ji dojde, že se něco muselo stát, ale neptá se. Jsem za to nesmírně ráda.
,,Popravdě...Byly za mnou po zápase tvé spolužačky...a...ale nic strašného mi nestačily říct.’’ řekne mi Shima a sklopí zrak a trošku ji zrudnou tváře.
,,Ty mrchy….’’ procedím skrz zuby.
,,Heje Yuki-chan, jaké to je líbat chlapat? Hezký viď?’’ začne se jedna z nich mě přímo dobírat. Stále mám ruce v pěst.
,,Zavřete huby vy nány pitomý.’’ křiknu na ně. ,,Byla to jeho vina, toho úchyla.’’ křičím na ně dál. Ztrácím nad sebou kontrolu.
,,One-chan…’’ chytí mě prudce za rukáv Shima, protože si všimne, že ztrácím nad sebou kontrolu. ,,Je celkem jedno co si myslí ostatní, důležité je, aby sis kvůli nim nezačala myslet, že všechno je tvoje vina a ty jsi zlá. Jsem si jistá, že si ničím neprovinila.’’ snaží se mě uklidnit a stále mě drží za rukáv.
,,Ale jsem zlá a za vše můžu.’’ zašeptám spíš pro sebe a jsem o něco klidnější.
,,Shima-chan!’’ slyším jak někdo sladce volá na mou sestru. Otočím se a mám co dělat, abych nevybuchla znova vzteky. Oikawa, co ten tu dělá? Ptám se sama sebe a zatínám ještě víc ruce v pěst, až mám klouby rudé. ,,A jeje, sestra.’’ konstatuje. Je mi jasné, že Yuki si nic nepamatuje, tak dělám, že ho neznám. Ale mám co dělat, abych mu nevrazila. Ani si nevšimnu, že se k nám připojili další chlapi i děvčata. Mezi nimi i on.
,,Oikawa, zase obtěžuješ děvčata?’’ slyším známý, tentokrát ostrý hlas. Otočím se. Je to Law.
,,A ty si mi tu ještě chyběl.’’ procedím skrz zuby. ,,Nemůžete nám všichni dát pokoj, aby jsme si v klidu mohli promluvit?’’ ptám se zlostně všechny.
,,Zapomněla jsi mikinu.’’ řekne Oikawa a podává Shimě poskládanou mikinu. Shima se na něho usměje.
,,Ď…’’ chce poděkovat Shima.
,,Trafeny Trafy je tu.’’ pronese Oikawa k Lawovi.
,,One-chan.’’ ozve se znovu Shima. Atmosféra tu panuje temná až zlověstná.
,,Ty jedene spratku nevychovaná.’’ křikne Law na Oikawu a jde zlostně k němu.
,,A tady jsi Yuki, všude tě hledáme.’’ procedila zlostně Cath. Ta přiložila poleno na oheň. Hned jsem si vzpomněla, co mi Shima řekla, že si ji zase dobíraly. Ani v té zlosti jsem nezaregistrovala, že Oikawovi řekla, že se uvidí večer. Vytrhnu se Shimě a Cath chytnu pod krkem a odtáhnu ke stromu.
,,To co jste udělaly Shimě, za to si to odpykáte.’’ procedím skrz zuby.Cath jenom kmitá nohama ve vzduchu a popadá dech. V tom mě někdo chytí kolem boku a odtahuje pryč od Cath.
,,Jen klid, nech ji bejt.’’ říká mužský hlas. Cath celá vyděšená popadá dech.
,,Z...za to ještě budeš pykat.’’ řekne a utíká pryč.
,,PUSŤ MĚ.’’ křiknu na Lawa, kterého hned poznávám. Ale pustit mě nechce. Je dost silný a já nemám šanci se vymanit z jeho sevření. Ani mi nejde ho praštit, kopnout nic.
,,Pustím tě, až se uklidníš.’’ zašeptá mi Law do ucha. Stále se zmítám, že ani nepostřehnu, že Oikawa zmizel se Shimou.
,,Pusť mě, ty úchyle.’’ dál křičím. Ale Law mě pustit nechce.
,,Až si uklidníš, maličká.’’ stále mi šeptá do ucha. Okolo nás se shromáždí dav lidí. Všimnu si toho davu a tím se uklidním. Law když zjišťuje, že jsem klidná pustí mě.
,,Shimo, jdeme….’’ řeknu a poté si uvědomím, že je pryč, i Oikawa. ,,Ten bastard.’’ zakleju.
,,Nepromluvíme si?’’ zeptal se mě Law. Nenávistně se na něho podívám.
,,Není o čem.’’ procedí skrz zuby a jdu hledat Shimu po celém kempu.
Law Trafy:
Když ležím na zemi a na mě ta dívka a naše rty jsou k sobě propojeny, tak nevím co dělat. Vím je to nehoda, ale co nadělám. Dívka po chvíli ze mě sleze.
,,T….ty….ty….’’ nedokázala ze sebe víc vypravit. Taky jsem se postavil na nohy.
,,Byla to nehoda.’’ dostal jsem překvapeně ze sebe v klidu.
,,Tak hrajeme, nebo co?’’ ozvala se dívčina z týmu té dívky, co na mě spadla. Rukama naznačila time out a odešla ze hřiště pryč. Šel jsem si sednout.
Sedl jsem si, vzal si pití a napil jsem se. Chtěl jsem jít za ní, ale nechtěl jsem, aby to vypadalo, že ji balím, nebo tak nějak. Tak jsem zůstal na místě.
,,Tak jak líbá?’’ začal se posměvovat Kaname s Mikotem.
,,Držte huby.’’ procedil jsem skrz zuby. Všichni se smáli a já přemýšlel, co s ní asi je. Jestli bude schopna hrát atd...Nepřemýšlel jsem o sobě, ale o ní. Nezajímalo mě, že třeba nebudu schopen hrát já. Po deseti minutách dorazila a hra započala. Nevšiml jsem si na ni, že by se nějak změnila. Ba naopak, byla tvrdá, neústupná. Soustředil jsem se na hru. Do styku jsme spolu přišli, ale ani jeden z nás už nespadl na zem a k žádnému incidentu už nedošlo. Hráli jsme asi hodinu a půl. Nakonec vyhrála děvčata. Na konci hry jsme si podali všichni ruce. Chtěl jsem s tou dívkou mluvit. Zajímalo mě, proč se rvala jako kůň, když šlo jenom o přátelský zápas. Proč to brala tak vážně.
,,Hej, počkej.’’ zařval jsem na tu dívku. Zastavila se a otočila se na mě. I Kaname šel se mnou. Bylo mi to jedno.
,,Co chceš, úchyle?’’ obořila se na mě dívka. Byl jsem vyveden z míry.
,,Ú...úchyle?’’ dostal jsem ze sebe překvapeně.
,,Jo, úchyle. Nemám na tebe čas.’’ skoro na mě křičela. Všiml jsem si, že má vztek. Nerozuměl jsem jí.
,,Hele, byla to nehoda.’’ řekl jsem, když mi docvaklo co tím úchylem myslí.
,,Jo jasně, a já jsem papež.’’ odsekla mi.
,,Kdy začne modlitba?’’ řekl jsem sarkasticky a při drzle.
.,,Ts...Řekni mi co chceš, mám lepší plány na práci.’’ odsekla mi ta dívka. Úplně jsem zapomněl co jsem to vlastně od ní chtěl, tak jsem si rychle něco vymyslet.
,,Znát tvé jméno.’’ řekl jsem co mě hned napadlo. Ty debile, to tě nemohlo napadnou něco lepšího? Nadával jsem si pro sebe.
,,K čemu ti bude, úchyle?’’ nechápala dívka. Došlo mi, že úchyl mi připadne jako přezdívka.
,,Správný soupeř by měl znát svého protivníka.’’ vysvětlil jsem dívce laicky. V duchu jsem se za to proklínal, jak nevím co.
,,Ha, já tě už znám. Vím, že jsi úchyl a to mi stačí.’’ ušklíbla se dívka a otočila se zády. Odcházela pryč.
,,Lawe, nech ji být. Nestojí ti za to.’’ řekl mi Kaname, který u té scény byl a dal mi ruku na rameno. Jenom jsem se díval za odcházející dívkou. Že na ni ještě narazím s tím jsem počítal.
Naše pětice šla do sprch. Každý si šeptal, o naší puse. Každý to dával za vinu té dívce. Nazývali ji škaredkou, děvku a bůh ví čím ještě. Vysprchovali jsme se. Chěl jsem s tou dívku ještě mluvit. Osamotě. Vysvětlil jí, že to nebyl úmysl, jen nehoda. Odložil jsem si ve srubu své věci a v hlavě jsem si rovnal myšlenky, co ji vše řeknu. Co ji vysvětlím. Nevím proč, ale potřeboval jsem jí to nějak vysvětlit. Problém byl, že jsem nevěděl, kde ji najít. Ale osud si přál, abychom se potkali.
Ale koho jsem si jako prv všiml, byl Oikawa. Můj rival, kterého z celého srdce nesnáším.
,,Oikawa, zase obtěžuješ děvčata?’’ řekl jsem ostře. Dívka něco pronesla, ale nebylo jí rozumět. Čekal jsem, jak zareaguje Oikawa.
,,Trafeny Trafy je tu.’’ nazve mě Oikawa. Mám ještě větší vztek.
,,Ty jeden spratku nevychovaná.’’ křiknu na něho a chci ho praštit. Jenže po okamžiku, kdy se na scéně objevila další dívka. ji chytne tato dívka pod krkem a přišpendlí ke stromu. Nechci, aby došlo k nejhoršímu. Rychle čapnu dívku a odtáhnu od škrtící pryč. ,,Jen klid, nech ji bejt.’’ šeptám dívce do ucha.
,,Z...za to ještě budeš pykat.’’ řekne dívka a utíká pryč.
,,PUSŤ MĚ.’’ křikne na mě ta dívka.
,,Pustím tě, až se uklidníš.’’ šeptám té dívce do ucha. Jsem dost silný naštěstí, tak jenom kmitá nohama a ani kopnout, nebo praštit mě nemůže.
,,Pusť mě ty úchyle.’’ dál na mě křičí.
,,Pustím, až se uklidníš, maličká.’’ dál ji šeptám do ucha. Vymyslel jsem si pro ni přezdívku. Maličká. Svou postavou tak vypadá, jako malé děcko, ale přesto je hodně vyspělá. Když vidím, že je už v klidu, pouštím ji na zem.
,,Shimo jdeme….’’ pronese dívka, ale musí si všimnout, že ta Shima tu není, protože zakleje. ,,Ten bastard.’’ dodá.
,,Nepromluvíme si?’’ zeptám se maličké.
,,Není o čem.’’ procedí skrz zuby a odchází.
,,Co se tu děje, Lawe?’’ zeptá se Kaname, který se zbytkem přichází ke mně.
,,Ale nic.’’ mávnu nad tím rukou. Nad maličkou musím stále myslet. Něco se muselo stát a já chci přijít na kloub co. Nerozumím si.
,,Nezajdeme si zaházet na koše na beton? Víš, že Subaru bude mít po našem příjezdu zápas, tak ať nevyjde ze cviku.’’ řekne Kaname. Jenom přikývnu hlavou na souhlas a jdeme na betonové hřiště.
Hrajeme dva na dva. Mikoto je rozhodčí. Kolem nás se motají dívky a lásky plně nás pozorují. Ignoruju je. Hlavu mám plnou té maličké.
,,Už víš její jméno?’’ zeptá se mě Kaname, když se mi snaží sebrat míč.
,,Nevím o čem mluvíš.’’ řeknu a hodím koš.
,,Nedělej ze sebe blbého.’’ posmívá se mi Kaname. ,,Jedno ti řeknu. Tobě se ta maličká líbí.’’ řekne a ve mně to hrkne. On jí řekl maličká? Tak jí budu říkat jenom já. Říkám si pro sebe. Vykolejí mě tím, že mě míč trefí do hlavy. Ztratím balanc a sednu si na zadek. Kaname nastavuje ruku. Já ji přijímám a postavím se na nohy. ,,Jestli ji nezbalíš ty tak to udělám já.’’ zašeptá mi do ucha. Co tím sakra myslí? Mně se nelíbí. je krásná to jo, ale že bych byl zamilovaný to zase ne. Já se jen tak nezamiluju. Ujišťuju se.
Před šestou jdeme do srubu. Maličkou jsem nikde nepotkal a to jsem v to doufal, že ji potkám. Chtěl jsem si s ní promluvit. Cestou do srubu jsem slyšela zvěsti, že se zase s někým porvala, nebo porve. Věděl jsem, že její příjmení je Kabayoshi. Ale křesní jsem stále nevěděl. A Že jsou ještě dvě Kabayoshi to jsem tuplem nevěděl. Chtěl jsem o ni zjistit, proč je tak výbušná, proč se s každým hádá a pere. Bylo tu mnoho otázek, na které jsem chěl znát odpovědi.
Dojdeme do srubu a já si jdu lehnoutna postel. Zavřu oči, ale hned je otevřu. Před sebou mám tu pusu. Že by ta pusa na mě dolehla až teď? Říkám si pro sebe. Ne, to ne. Byla to nehoda. Jenom jsme spadli a naše rty se dotkly. Nic víc, nic míň. Uklidňuju se. Znovu zavřu oči. Tentokrát se mi povede usnout, tak, že na večeři mě musí chlapi probrat násilím. A to tím, že mě shodili dolů z postele. Přistál jsem na tvrdou podlahu.
,,Lawe, nic neříkej a buď rád, že jsme tě nepokropili vodou.’’ směje se Subaru. Vstanu a jenom se na všechny tři ušklíbnu. Všichni odcházíme do jídelny na večeři.