Chci tě - 5. Pravda
Informace:
A je tu poslední kapitola této povídky. Jane zjišťuje pravdu o sobě i o Lawovi. Jak oba budou reagovat? Vezmou to dobře, nebo to nedopadne dobře ani pro jednoho z nich? A jak bude reagovat okolí na jejich vztah, až se dozví pravdu? Budou muset oba do vězení? Nebo svolí s rozchodem a nikdo se nic nedozví?
5. Pravda
Zůstala jsem tam sedět, třást se a brečet zároveň, dokud nepřišel domů bratr. Mno ani bych ho bratrem nenazvala, jako svým milencem.
,,Miláčku jsem doma.’’ ozvalo se z chodby. Nevnímala jsem. Byla jsem schoulena do klubíčka, třásla jsem se a brečela. Můj milenec přišel do obýváku, kde mě tak našel.
,,J...Janey, co se ti stalo?’’ byl můj milenec zděšen. Bál se o mě. Mlčela jsem. Jenom jsem svého milence objala a rozbrečela jsem se ještě víc. Můj milenec byl zmaten. Ničemu nerozuměl. ,,N...někdo na nás přišel?’’ dostal ze sebe překvapeně. Jinak si to neuměl představit. Zavrtěla jsem hlavou, že ne. ,,Tak co se stalo? Někdo ti ublížil?’’ snažil se ze mě dostat. Odtrhla jsem se od svého milence a zašramotila jsem papíry. Našla jsem ten správný a ukázala ho svému milenci. Ten si dopis vzal do ruky a začetl se. Byl překvapený stejně jako já. ,,Ale...to...znamená…’’ soukal ze sebe.
,,Nejsme sourozenci.’’ konečně jsem dostala ze sebe.
,,Vím, je to šok, ale na jednu stranu je to dobře. Nemusíme tajit náš vztah….Eh promiň. To vyznělo blbě.’’ omluvil se mi hned můj milenec.
,,V pohodě. V podstatě máš pravdu. Náš vztah není nezákonný.’’ souhlasila jsem se svým milence. I když teď bych ho mohla jmenovat jeho jménem Law.
,,Půjdeme se napít.’’ navrhl Law. Přikývla jsem hlavou na souhlas. ,,A vlastně proč si hledala svůj rodný list?’’ zeptal se překvapeně.
,,Kvůli rodokmenu do práce. Říkala jsem ti, že jsem v tom projektu zapojena. Projekt Rodina.’’ připomněla jsem Lawovi. Ten jen přikývl.
,,Jen se jenom převlíknu a vyrazíme.’’ řekl Law a šel odložit své věci do našeho pokoje a převléci se. Do deseti minut byl hotový. Vyrazili jsme do místní putyky, blízko bytu.
Sedli jsem si k volnému stolu. Nechtěli jsem být nikým rušeni. Law objednal panáky. Hned jsme ho do sebe kopli. Dali jsme si takhle asi čtyři panáky. Byli jsme oba opilí, ale ne zas tolik, abychom měli okno.
,,Jsem rád, že nejsi moje sestra.’’ začal mi říkal Law. Podívala jsem se na něho. ,,A víš proč?’’ zeptal se. Zakývala jsem hlavou, že nevím. ,,Můžeme spolu založit rodinu. Vždy jsem si dával pozor, aby si neotěhotněla. Samosebou, že dítě bychom si nechali, kdyby se to stalo, ale jenom nevím, jak by se to vysvětlilo, čí to dítě je. A kdyby bylo mně podobné, řeklo by se, jsme sourozenci. Ale takhle si dávat pozor nemusím. Mohu si tě vzít a založit s tebou rodinu, bez problémů. Nemusíme ani jeden z nás do vězení, že máme spolu poměr.’’ vysvětlil mi opilecky. Musela jsem uznat, že má pravdu.
,,Pravda. Vždycky jsem si přála mít velkou rodinu s mužem, kterého budu z celého srdce milovat. A tím jsi ty. V tu chvíli to byl pro mě šok. Ale teď jsem i já moc ráda, že tomu tak je.’’ přikývla jsem taky opilecky. Law objednal pátého panáka a zaplatil. Kopli jsem ho do sebe a vypotáceli jsme se z putyky.
Vraceli jsem se domů. Trošku jsem se oba motali, ale nebylo to nic strašné. Law otevřel domovní dveře a já šla zavolat výtah. Vystoupili jsme a přitom mě Law políbil. Dveře se otevřely od výtahu a na nás se dívala Mary. Když jsem otevřela oči, tak jsem je vytřeštila.
,,M….Mary?’’ dostala jsem ze sebe.
,,V...vy?’’ dostala ze sebe Mary překvapeně. Poté nastoupila do výtahu, ze kterého jsem oba vylezli a odjela dolů. Chtěla jsem jít za ní a vysvětlit jí to, ale na to jsem byla moc opilá, abych to zvládla po schodech dolů. A Law by mě stejně nepustil. Otevřel dveře a já vstoupila dovnitř.
Law za námi dveře zavřel. Vzuli jsme se. Law mě val do náruče a přenesl do ložnice. Tam jsme se svlékli, líbali jsme se a milovali jsem se. Zcela nazí do mě vnikl. Sténala jsem. I Law sténal. Přirážel víc a víc. Užíval jsem si to vzrušení ten slast. Líbal mě na prsou, na pupíku, na krku. Všude jsem měla husí kůži. Lawa jsem líbala na krku a hladila po zádech. Nohama jsem ho objala za zadek. Sténali jsme. Řvali jsme naše jména do našich uší. Dokud jsme se neudělali. Pak jsme to asi třikrát ještě zopakovali. Prožili jsem noc plný vášně, erotiky a sexu. Celou celičkou noc. Až k ránu jsme usnuli.
Probudila jsem se až k poledni. Law v posteli už nebyl. Vstala jsme z postele a šla se obléci. Hodila jsem na sebe triko a tepláky. Blížil se podzim. Vyšla jsem z pokoje ven.
Z kuchyně byla cítit vůně jídla. Takže Law se vytratit do kuchyně. V kuchyni se choval jako nějaký profík. Byl lepší kuchař než já. I když stále tvrdil opak. Ale přihlásit ho na soutěž jsem se neodvažovala. V tomto ohledu jsem byla srab.
,,Dobré ráno.’’ pozdravím ospale Lawa. Ten se na mě podívá a usměje.
,,Kdyby si ještě chvilku vydržela, tak bych ti jídlo přinesl do postele.’’ usmál se Law a s konstatoval.
,,Žádné jídlo do postele.’’ pronesu trošku na oko pohoršeně.
,,Mno dobrá.’’ souhlasí nakonec Law. V tom zazní zvonek.
,,Jdu otevřít.’’ řeknu a Law jenom přikývne na souhlas.
Dojdu ke dveřím a aniž bych jsem se podívala kukátkem, kdo to je, otevřu. U dveří stojí naši. A nejsou moc nadšeni.
,,Mami, tati?’’ pronesu překvapeně.
,,Kdo to je?’’ zeptá se z kuchyně Law.
,,Smíme dál?’’ zeptá se nevrle mamka. Ustoupím stranou a pustím je dovnitř. Naši se vzují a odloží bundy a jdou do kuchyně.
Law se na ně otočí a překvapeně na ně zírá. Ani on nečekal jejich návštěvu.
,,Jídlo bude za chvíli hotové.’’ pronese Law a pousměje se. Ani mně není do smíchu. Obou je jasné, že o nás dvou ví vše. Že Mary se jim stěžovala.
,,Nepřišli jsme sem na oběd, ale popovídat si.’’ řekla tvrdým odhodlaným hlasem mamka. A jéje, je to tady.’’ Pomyslím si. Law vypne sporák, aby nic nepřipálil, nebo aby něco nechytlo. Obou nalije minerálku a všichni si jdeme sednout do obýváku.
Táta a já jdeme do křesla a Law s mamkou na pohovku. Všichni mlčíme. Já i Law tušíme co bude následovat.
,,Co to má všechno znamenat?’’ promluví do ticha mamka. Oba se na ni podíváme.
,,Není tu něco, co by jsi měla říct ty nám?’’ zeptám se mamky místo odpovědi. Mamka na mě civí, jako by mi nerozuměla. Po chvíli ticha se ozve táta.
,,Jak dlouho to spolu táhnete?’’ zeptá se v klidu.
,,Od léta.’’ odpoví tentokrát Law.
,,Tak dlouho? Víte, že je to trestné?’’ začínala se zlobit mamka. ,,Tak, Lawe ty si sbalíš věci a odejdeš s námi. Než si něco najdeš budeš žít u nás. A vy dva se budete stýkat jedině u nás. Dozvíme se, že tomu tak není, tak vás oba vydědíme a udáme na policii.’’ řekla rozhodně mamka. Dostala jsem vztek.
,,Vy nám nebudete nic přikazovat. A klidně si nás udejte. Mám důkaz, že náš vztah je beztrestný.’’ zvýším na mamku hlas.
,,Janey, jen klid.’’ snaží se mě uklidnit Law. Ale ani jedno neuděláme mami.’’ otočí se na mamku. Ta se otočí překvapeně na mě a pak na Lawa. Nerozumí tomu.
,,Vy to víte, že?’’ konstatuje, táta než aby se ptal.
,,Jo, víme.’’ odpovím stroze i naštvaně.
,,Jak dlouho?’’ zeptá se táta.
,,Nejradši bych řekla, že od léta, ale je to od včera.’’ přiznám pravdu.
,,Kdy jste se nám to chystali říct?’’ zeptal se Law.
,,Nikdy. Nechtěli jsme, aby jste to věděli.’’ přiznal táta.
,,Proč?’’ zeptala jsem se tentokrát já.
,,Protože jsme tě chtěli ušetřit trápení toho, jak tě rodiče opustili. Jak tě nechtěli.’’ vysvětlil mi, nebo spíš nám otec.
,,Klidně jste to říct mohli.’’ řekla jsem. ,,Víte, jaký šok to pro mě byl, když jsem zjistila, že jsem adoptovaná?’’ řekla jsem otázkou. Oba rodiče s na nás podívali. Ani jeden z nich si to nedokázal představit.
,,Když jsem ji našel v šoku, jak se celá třese, není schopna mluvit a jenom brečela, tak jsem si myslel, že nás někdo viděl a udal nás.’’ řekl Law. ,,Už to nechci zažít.’’ přiznal všem. ,,Teď bych měl dodělat oběd. Ještě jsme nejedli.’’ dodal a vstal z pohovky.
,,Najde se tam i jídlo pro nás dva?’’ zeptala se mamka, která za celou tu dobu mlčela.
,,Určitě jo.’’ usmál se Law.
,,Jak jste se to dozvěděli? Od Mary?’’ zeptala jsem se našich a zírala při tom před sebe do zdi, za tátu.
,,Dneska u nás byla a řekla nám co viděla.’’ přikývla mamka.
,,Byl s ní i ten váš kamarád. Zoro, myslím, že se jmenuje.’’ řekl otec. Já jsem jenom přikývla.
,,Proč jste se k sobě chovali tak strašně?’’ zeptala se mamka po chvíli. Podívala jsem se na Lawa.
,,Nechtěl jsem si připustit a taky chtěl zapomenout na Janey. Nechtěl jsem si připustit, že miluju svou sestřičku.’’ vysvětlil všem Law. I když mě to už vysvětloval.
,,Co hodláte dělat?’’ zeptala se mamka. S Lawem jsme se na sebe podívali.
,,Založit rodinu.’’ řekli jsme oba dva na stejno.
,,A co by jste dělali, kdyby jste byli opravdoví sourozenci?’’ zeptal se otec.
,,Teď by si pro nás přišla policie.’’ odpověděla jsem za nás oba. Law začal prostírat a nabírat jídlo na talíře. Po jídle jsme si znovu sedli do obýváku a vše v klidu probrali. Náš vztah vyšel najevo, ale vyšlo i tím najevo, že nejsme sourozenci. Všem se na jednu stranu ulevilo, že nemusí nás navštěvovat ve vězení, ale přesto v šoku byli. S Mary jsem nepromluvila už ani slovo. Nebo spíš, ona nechtěla mluvit se mnou. Zoro se s námi normálně bavil, ale bylo vidět, že ho to trochu štve, že jsme spolu mi dva. Dělal si nároky na to, že jednou budu já jeho. Po půl roce mě Law požádal o ruku a o další půlrok se konala svatba. Dva roky po svatbě se nám narodila holčička a za tři roky chlapeček. Od té doby jsme žili jako šťastná rodinka.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.