Sen reality - 2. Teito Klein
Informace:
Jane s Lawem se ocitají v anime 07 Ghost. Ani jeden z nich ničemu nerozumí. Jane získává informace, že je sestrou Ayanamiho, největšího nepřítele a má přítele Mikageho. Teito nechce nikomu říct, své jméno, ale Frau ho vyprovokuje, že ho řekne. Jane všem oznámí, že je sestrou Ayanamiho. Najde se chvilka, kdy mluví Jane s Lawem osamotě. Ani jeden z nich netuší, proč tam jsou. Jenom za účelem zažít dobrodružství? Jedna výhoda to je. Jane varuje Lawa, kam má Teito namířeno, do jak pasti se to řítí.
2. Teito Klein
Ráno jsem se probudila brzo. Asi bylo pět hodin ráno. I Teito se pomalu probouzel. Posadila jsem se na posteli. Tak to nebyl sen. Pomyslela jsem si.
,,Jak ti je Jane?’’ zeptal se mě Teito.
,,Dobře a jak tobě?’’ zeptala jsem se taky Teita.
,,Skoro žádné bolesti.’’ přikývl Teito. ,,Půjdeme to tu omrknout ne?’’ zeptal se Teito. Přikývla jsem a oba jsme se postavili na nohy. Došli jsme ke dveřím a Teito otevřel. Všiml si něčeho, čeho jsem si po chvíli taky všimla. Všechny sestry z kostela pracovaly. Chvilku jsme je pozorovali. ,,Můžeme vám nějak pomoci?’’ zeptal se Teito.
,,Ale nechceme vás obtěžovat.’’ začala protestovat jedna ze sester.
,,Nás tím neobtěžujete.’’ souhlasila jsem s Teitem.
,,Dobrá.’’ souhlasila sestra a dala nám kýbl s vodou a smeták. Oba jsme se přesunuli a šli jsme pracovat. Vytírat podlahu.
Vytírali jsme v klidu, pomalu, aby nás nic nebolelo. Žebra mě trošku bolela, ale nedala jsem nic najevo. Byla jsem překvapena, jak jsem odvážná a nestěžuju si bolestí. Většinou jsem si vždy stěžovala, nebo naznačovala, jak trpím bolestí. Ale co tu dělám? Co tu dělá i Law? Proč tu jsme? Jestli máme změnit průběh děje, tak jak, protože já si to moc nepamatuju. Jen si na něco vzpomenu, když mi to ta situace nabídne. Tak proč tu kruci jsme? Ptala jsem se sama sebe. Ani jsem si nevšimla, že Teito komunikuje se starším stařečkem. Po chvíli, když jsem si ho všimla vzpomněla jsem si, co se stane.
,,Teito, já bych mu nevěřila.’’ zašeptala jsem mu do ucha. Nechtěla jsem nějak vysvětlovat, jak vím, že je to kor. Jak bych to vysvětlila? To mě nenapadalo. Teito, jako by mě nevnímal. U sebe jsem měla meč, který jsem měla u sebe už od začátku co tu jsem. Neuměla jsem s ním zacházet, ale mlčela jsem.
,,Dneska o půlnoci tady.’’ řekl stařec. Vstal a pomalu odešel. Věděla jsem,že Teito tam půjde. Když jsme to uklidili, tak jsme se vrátili.
Biskupové Frau, Castor, Labrador a Law, byli. Čekali na nás.
,,Kde se touláte?’’ zeptal se nás Frau.
,,To by tě tak zajímalo co?’’ řekl stroze Teito.
,,Uklízeli jsme.’’ odpověděla jsem místo Teita. Všichni se na mě podívali.
,,Měla by ses šetřit, máš naražená žebra.’’ promluvil tichým hláskem Labrador.
,,Není to tak strašné a jen tak nečině sedět a přihlížet, to není můj styl.’’ odpověděla jsem a překvapila jsem tím sama sebe. Poté ti čtyři odešli. Ani já a ani Teito jsme nepochopili, co tu chtěli a proč nás navštívili.
Teito poté nešel do pokoje, jak měl v plánu, ale namířil si to do knihovny. Já rovnou za ním. Nechápala jsem, co tu hledá. Na tuto scénu jsem si nevzpomínala.
,,Co tu chceme’’ zeptala jsem se Teita.
,,Chci vše zjistit o válce mezi Bargsburskou říší a královstvím Raggs.’’ odpověděl mi Teito. Oba jsme se dali do hledání knížky. Teito ji nakonec našel, ale nedošáhl na ni. V tom mu jině někdo, nebo spíš něco podalo. Teito se zděsil a pak ze žebříku dolů. K mé smůle rovnou na mě. Když v tom někdo mě víc přitlačil k zemi. Podívala jsem se, kdo to je. Byl to Law. Frau zase chytil Teita, takže na mě nikdo nespadl a Teito nedopadl na zem.
,,Nějak často padáš usmrkanče.’’ pronesl Frau k Teito.
,,Díky.’’ poděkovala jsem Lawovi za záchranu. Ten jenom přikývl.
,,Toto jsou mé loutky. Pomáhají mi..’’ řekl Castor, který sek nám přidal. S Teitem jsem se dívali na ty loutky. Měla jsem si vzpomenout a Law by mě nemusel zachraňovat. Říkala jsem si pro sebe. ,,Hledal jsi tuto knihu?’’ podával tu kniho Teitovi. Frau se zděsil a čapl Teita i s knihou a pádil pryč. Vzpomněla jsem s, na jeho lehké časopisy. Chtělo se mi smát. Law by mě pochopil, teda doufám, ale Castor asi ne. Všichni jsme je šli najít. Škoda, že jsem Teitův pohled neviděla zblízka, jak mu Frau ukazoval ten časopis. Určitě by to bylo k nezaplacení.
Po chvíli jsem se sešli venku. Frau dostal zavyučenou a teď jsme seděli před knihovnou.
,,Proč sis chtěl půjčit zrovna tuto knížku?’’ zeptal se Castor Teita.
,,Chci vše zjistit o té válce.’’ odpověděl stroze Teito.
,,Válka započala před čtrnácti lety a trvala do nedávna. Království Raggs zaniklo, protože král byl zajat a zabit. Neměl žádného následníka trůnu, tak království bylo zničeno.’’ vyprávěl Castor. Věděla jsem, že říká pravdu.
,,Jak mám vědět, že je to pravda?’’ zeptal se Teito Castora.
,,Hodně lidí toho navykládá. Věřit můžeš, ale nemusíš. To je na tobě.’’ odpověděl Frau Teitovi.
,,Zjistím si pravdu.’’ řekl odhodlaně Teito a začal odcházet.
,,Omluvte nás.’’ omluvila jsem nás a běžela i přes tu bolest žeber za Teitem.
Šli jsme do zahrady květinové. Tam jsme si všimli vznášejících se květin. A u nich biskupa. Jednalo se o Labradora. Labrador přešel k nám, aniž by něco řekl a dal Teitovi stříbrnou růži.
,,Ať tě vždy ochrání.’’ pronesl se slovy. Já i Teito jsme na něho zírali překvapeně. Vzpomněla jsem si, že to bude zapotřebí. S Teitem jsme šli do středu zahrady.
,,Chci ti tu Teito něco slíbit.’’ promluvila jsem do ticha. Teito se na mě podíval. ,,Slibuju ti, že ať se stane cokoliv, kam půjdeš ty, půjdu i já.’’ slíbila jsem Teitovi a nastavila ruku v pěst. Teito to mlčky přijal a slíbili jsme si, že se neopustíme ať se děje cokoliv.
,,Tak tady jste. Jde se jíst.’’ promluvil Frau za námi. Oba jsme se otočili. Byl tam Castor, Frau a Law.
,,Já nemám hlad.’’ pronesl Teito a v tom mu zakručelo v žaludku. Frau na nic nečekal a čapl Teita a táhl ho do jídelny. Já šla za nimi s Lawem a Castorem dobrovolně.
V jídelně se podával rybí guláš. Nebo aspoň v guláši plavali rybí oči. Nevěděla jsem, jak to chutná, ale není to špatné z toho anime co jsem viděla. Zavřela jsem oči a ochutnala jsem. Vážně to nebylo špatné. Teito dělal drahoty. Frau už se chystal sníst Teitovo sousto.
,,Když nic nejít, tak to s ním já. Aspoň nepovyrosteš.’’ pronesl škodolibě Frau. Teito se napřáhl a sousto snědl.
,,To je dobrý.’’ pronesl s plnou pusou. Musela jsem se nad tím pousmát. Najedli jsme se a s Teitem pak odešli do pokoje pro hosty.
Oba jsme si sedli na své postele. Chvíli panovalo ticho. Nevěděla jsem, co se Teitovi honí hlavou. Nemohla jsem si probůh vzpomenout, ale po chvíli mi to Teito připomněl.
,,Dneska chci odejít. Nechci být přítěží pro tento kostel a taky chci zachránit Mikageho.’’ promluvil do ticha Teito. Sledovala jsem ho.
,,A já ti slíbila, že půjdu s tebou kamkoliv a to platí. I já chci Mikageho zachránit.’’ přikývla jsem na souhlas. Jediné co jsem si pamatovala bylo to, že nás zachrání před tím kor. Tím starcem, který je kor posedlý. Namluvil Teitovi, že nemá rodinu, což pravda není. Ale nemohla jsem to nikomu říct. Věděla jsem, že nás zachrání a to bylo hlavní.
,,Vím, že ho chceš zachránit, když je to tvůj přítel.’’ řekl mi Teito. Tím mi vyrazil dech.
,,P...přítel?’’ dostala jsem ze sebe.
,,Ano vím, že spolu chodíte.’’ dodal Teito na vysvětlenou. Byla jsem hodně překvapena. Já a s Mikagem? Tomu nevěřím. Říkala jsem si pro sebe. Vždyť v anime se mi líbí Frau. I když i Mikage, ale víc Frau, i když co tu je Law, tak ten vede na celé čáře. Toho miluju. Uvažovala jsem nahlas. až jsem usnula.
Večer mě vzbudil Teito, kdy byl čas odchodu. Šli jsme mlčky. Já byla ještě rozespalá. Došli jsme k bráně, kde na nás čekal Frau. Vzpomněla jsem si, co Teita čeká. Teito se rozhodl pro boj. Věděla jsem, že Frau chce po Teitovi, aby řekl své jméno. Nic víc a nic míň. A taky, že ho chce ochránit. Ty dva začali proti sobě bojovat, Nebo spíš jenom Teito, Frau jenom uhýbal jeho ranám.
,,Nedáte si čaj?’’ zeptal se nás Labrador. Čaj jsem přijala.
,,Jestli se Frauvi povede z něho dostat jméno, tak vám řeknu kdo jsem doopravdy.’’ řekla jsem a dívala jsem se na Lawa.
,,NEJSEM USMRKANEC, JSEM TEITO KLEIN.’’ křikl Teito a já usrkla čaje a pousmála jsem se. Frau se zčista jasna objevil za Teitem a praštil ho do břicha. Tím ho omráčil. Přiblížil se s ním k nám.
,,Jsem Ayanamiho sestra Jane.’’ odpověděla jsem pravdu. Mno pravdu. V tomto anime světě to pravda byla. Jinak jsem měla ve svém reálném světě svou sestru. A ta zlá nebyla. ,,Ale nejradši bych jeho sestrou nebyla.’’ dodala jsem. Při tom říkání jsem sledovala Lawa. Muselo mu dojít, že lžu. Že to zcela pravda není. Frau odnesl Teita do pokoje.
Chvíli jsem byla u Teita a pak jsem vyšla ven. Chtěla jsem nějak najít Lawa a promluvit si s ním. Ale k mému překvapení ten tam na něm čekal.
,,Promluvme si.’’ promluvil Law. Přikývla jsem hlavou na souhlas. Šli jsem do zahrady.
Tam jsem se postavili naproti sobě. Chvíli jsem oba mlčeli.
,,Tak jak bych začala.’’ promluvila jsem. Pocházím z jiného světa, než je tento nebo ten tvůj svět. Jedná se o anime. Kreslený děj. Těžko se to vysvětluje. I ty jsi z anime, ale jiného. Toto anime se jmenuje 07 Ghost. Viděla jsem ho několikrát, přesto jsou tu pasáže, které si nevybavuju, nebo se kvůli tomu, že tu jsem jsou jinak. Dostala jsem se sem tak, že jsem si doma šla lehnout. V tom jsem se objevila v bílém prostoru a hlas mi řekl, že se dostanu někam, kde mi někdo pomůže. Víc neřekl a já se ocitla tady. Teda v armádě, při zachraňování Teita. Já i Teito jsem unikli a Mikage náš kamarád a v této situaci i můj přítel, což nechápu, jak je to možné, zůstal v armádě. S Teitem ho chceme zachránit. V této situaci Ayanami je můj bratr, ale jinak v anime bratra ani sestru nemá.’’ snažila jsem se to nějak vysvětlit. Přitom jsem sledovala Lawa. Ten chvíli mlčel a sledoval mě.
,,Taky tomu nerozumím. Byl jsem la lodi Mugiwari-ya a náhle jsem se ocitl v bílé plentě, nebo co to bylo a hlas mi řekl, že se svým společníkem zažiju různá dobrodružství. Pak jsem se ocitl na tom whisfiru, nebo co to je a viděli vás dva padat.’’ přiznal se mi Law.
,,Mno jsem zvědavá co nás bude tu čekat.’’ řekla jsem Lawovi.
,,To i já, ale ty máš výhodu, že to anime, nebo co to je znáš.’’ přikývl Law.
,,Pravda. Jedno ti řeknu, ale neříkej, že to víš ode mne. Já a Teito dneska o půlnoci máme sraz se starcem. Nevím kde teda, protože jsem stále s myšlenkami jinde, a to u toho, co tu dělám, jak jsem se tu ocitla atd...Ten stařec je kor.’’ řekla jsem Lawovi a sledovala jsem ho.
,,Díky za informaci, nějak se vás pokusíme najít.’’ souhlasil Law a pousmál se. Měl tak krásný úsměv. Hned jsem se zamilovala. Počkat, já ho už miluju. Říkala jsem si pro sebe a taky jsem na Lawa usmála. Pak mě Law doprovodil do pokoje, kde Teito ještě spal. Poté sám odešel.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
