Disruption - Epilog
Informace:
Upřímně nikdy jsem nečekala, že tuhle povídku dopíšu. Mé delší povídky vždy skončily jako ,,POZASTAVENÉ" a nikdy jsem se k nim nevrátila. Disruption není vyjímkou. Chtěla jsem jej pozastavit, ale díky obrovské podpoře od Haki-chan jsem to zvládla a proto jí také tímto děkuji a také stálou podporu od váženého boha Freeho :D :D Snad se vám tahle série líbila a nebyla to pro vás ztráta času.
Děkuji všem kteří si to přečetli nebo napsali komentář. Podpora byla i z vaší strany :) Pokud má někdo nějaké otázky k sérii, tak je zodpovím :) ^^
Yuki vyšla z malého uzenářství a sedla si na dřevěnou lavičku, která byla umístěná kousek od malé kamenné kašny. Byl krásný letní den a slunce neuvěřitelně hřálo. Yuki položila tašku s nákupem mezi své nohy a pohodlně se opřela. Najednou uviděla malou holčičku, která seděla neprotější lavičce. Měla na sobě krásné modré šaty a velký slaměný klobouk. Zvedl se silnější studený vánek, který holčičce odvlál slaměný klobouk pryč. Holčička se najednou rozbrečela když najednou k ní přiběhl malý tmavě vlasý chlapec, který ji donesl slaměný klobouk. Yuki se lehce pousmála, ale do jejich očí se hrnuly slzy, které ji připomněly člověka, na kterého nikdy nezapomene. Uchopila tašku pevně za ucho a pomalým krokem se vydala domů. Yuki pomalu otevřela dveře od vily a vyzula své baleríny. Položila tašku s nákupem na kuchyňskou linku.
,,Dobré odpoledne paní. Dnes je venku 36 stupňů. Měla by jste dodržovat pitný režim." ozval se hlas systému RUT.
,,Neboj se. Budu na to myslet." usmála se Yuki a pomalým krokem vyšla zatočené schody do horního patra. Pomalu otevřela dveře do ložnice. Podívala se na velkou manželskou postel. Byla ustlaná. Yuki se smutně pousmála a opatrně dveře zase zavřela. ,,RUT. Na chvíli se jdu ještě projít ven." zvolala Yuki když si obouvala své černé baleríny.
,,Zajisté slečno." odpověděl hlas systému. Yuki se falešně pousmála a pomalu za sebou zavřela dveře. Slunce už zapadávalo a Yuki začínala být zima v letních, krátkých, bílých šatech.
,,Tak jsem tady. Zase." pousmála se smutně Yuki když se dívala na kamenný náhrobek. ,,Přála bych si, aby šel vrátit čas a nikdy se tahle věc nestala." špitla potichu Yuki a do očí se jí hrnuly slzy. ,,Můžu za to já! Nikdo jiný za to nemůže!" Yuki zabořila svou tvář do dlaní.
,,Slečno, nebojte se. Jednou se určitě znovu shledáte." ozval se mužský hlas vedle Yuki. Yuki odtáhla své dlaně a podívala se na muže, který stál vedle ní. Yuki opatrně přikývla a najednou ji na rty přistál teplý polibek. Yuki mu polibek oplatí a jeho usměv jí zahřeje na tváři.
,,Neboj se furt o mě." řekne s úsměvem na tváři Yuki. Muž si stoupne za Yuki a chytne jí kolem pasu. Políbí ji lehce do vlasů.
,,Já vím."
( Před pár měsíci )
Yuki seděla v čekárně na žlutých plastových židlí. Ruce měla zatnuté v pěst a její slzy se vsakovaly do modrých džín. Nevěděla kolik hodin tam sedí. Byla to jako nekonečná smyčka času. K Yuki si přisednul vysoký muž s krátkými černými vlasy. Byl to Kano. Otec Kaita.
,,Jak ještě dlouho?" zeptal se potichu muž.
,,Nevím." špitla smutně Yuki a utřela stékající slzu z líčka.
,,Dnes jsme chytili posledního komplice z pozůstalého projektu G3. Je již oficiálně zrušen." dodal Kano.
,,Bude o tom vědět společnost?" zeptala se potichu Yuki.
,,To bohužel nesmíme dopustit. Systém RUT bude dál pokračovat. Bude takový, jaký byl na počátku před projektem G3." dodal Kano potichu.
,,Pořád bude kontrolovat lidstvo." usoudila Yuki.
,,Lidstvo si bez něj už nedokáže představit chod společnosti. Je na systém závislé." řekl Kano a postavil se na nohy. Najednou muž v bílém plášti vstoupil do čekárny.
,,Operace byla dokončena." řekl vážným a klidným hlasem. Yuki se rychle postavila a upřeně sledovala muže v bílém plášti.
,,Jak to dopadlo?!" naléhal Kano.
,,Úspěšná. Už jej probouzíme." odpověděl s úsměvem na tváři muž s bílým pláštěm.
,,Můžeme ho vidět?" vyhrkla Yuki a z očí ji začaly stékat slzy štěstí. Muž přikývl a Yuki se rozběhla do dveří, ze kterých muž přišel. Yuki se zastavila u stěny, přes které mohla vidět do místnosti. Byl tam. Kaitova hruď se zvedala a jeho obličej byl narůžovělý. Yuki se hlasitě rozbečela štěstím. Najednou se Kaito pomalu otočil na okýnko ze kterého se dívala Yuki. Kaito se ze široka pousmál a kapička slzy se zatřpytila na jeho tváři.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
