Chci tě - 3. Je to láska?
Informace:
Jane se probouzí v náručí svého bratra. Lituje toho co se stalo. Nemělo se to stát, honí se jí hlavou. Převleče se a jde do kuchyně, kde se po chvíli objeví Law. Oba zasednout ke snídani a povídají si. Nebo spíš Law se Jane vyznává ze své lásky k ní. Jane se snaží tuto lásku nepřijmout, ale je to pro ni těžké.
3. Je to láska
Ráno jsem se probudila v něčí náručí. Byla mi zima. Bylo to tím, že jsem byla nahá. Pomalu, ale jistě jsem si začínala na vše vzpomínat. Sakra, já se vyspala s bratrem. Se svým vlastním bratrem. Klela jsem a posadila jsem se. Ale víc jsem se přikryla. Nechtěla jsem ho budit, ale kdyby náhodou se probudil, tak aby už nic neviděl. Přeci byla jsem už žena. I když mě už viděl, přesto jsem si to nepřála. A taky jsem nechtěla být u toho, jak se probudí. Co asi bude říkat? Řvát na mě, jako vždy? Uvažovala jsem pro sebe. Měla jsem co dělat, abych jsem se nerozbrečela. Pomalu jsem vstala. Ozvalo se zamumlání, ale jinak nic se nedělo. Naštěstí. Vstala jsem a šla i s dekou do koupelny, kde jsem měla věci.
Byly pohozené všelijak na zemi. A nejen moje, ale i bratrovo. Můj prví sex a hned se svým bratrem. Sakra co jsem to jenom udělala? Nadávala jsem si pro sebe, když jsem se oblékala. Udělala jsem si hygienu rovnou a bratrovo oblečení i s dekou jsem odnesla do pokoje. Bratr stál spal. Odešla jsem pomalu.
Odešla jsem do kuchyně. Začala jsem vařit vodu na kávu. Po ránu kávu nikdy nepiju, ale tato situace to vyžadovala. Na jídlo jsem neměla ani pomyšlení. Bratr kávu pije, tak jsem mu ji udělala taky. I když jsem si později uvědomila, že je to zbytečné, že bude spát bůh ví, jak dlouho. Na snídani pro něho jsem kašlala.
,,Proč si mě nevzbudila. Udělal bych nám snídani sám.’’ ozvalo se za mnou. Otočila jsem se leknutím. U prahu stál bratra a usmíval se. Byl už oblečen aspoň do jedné půlky těla.
,,N...nechtěla jsem tě budit.’’ dostala jsem ze sebe. ,,Dáš si snídani?’’ zeptala jsem se ho a začala vyndavat chleba s chlebníku.
,,Dám si rád díky. Děje se něco?’’ zeptal se bratr, když si sedl ke stolu a já před něj položila kávu. I svoji. Ta jeho laskavost i starostlivost mi nahánělo hrůzu.
,,Ty si nic nepamatuješ?’’ zeptala jsem se bratra a otočila jsem se na něho.
,,Pamatuju a moc dobře.’’ přikývl bratr. ,,A nelituju toho.’’ dodal rozhodným hlasem. Věděla jsem, že to myslí vážně. Smrtelně vážně.
,,A..ale jsme sourozenci.’’ začala jsem protestovat a vysvětlit mu to.
,,Vím. Sice mě štve, že vztah musíme tajit, ale chci tě.’’ zase vysvětlil bratr mě.
,,Lawe….Nemůžeme spolu být. Je to zakázané.’’ nadále jsem protestovala.
,,Mno a? Nikdo a ani nic mi nezabrání být s tebou.’’ byl rozhodnutý bratr.
,,A co budeš dělat, když tě tu odmítám.’’ zeptala jsem se bratra.
,,I tak tě chci, a budeš má.’’ trval na svém bratr. ,,I za cenu že se budeš bránit, ale v noci to nevypadalo, že by ti to vadilo.’’ dodal rychle a ušklíbl se.
,,Ale byla jsem opilá.’’ začala jsem vinu svalovat na chlast.
,,Ale ne tolik, aby sis to nepamatovala.’’ nedal se bratr odbýt. ,,Ty ke mně taky něco cítíš. A je to víc, než jen sourozenecké pouto.’’ pokračoval ve vysvětlování.
,,Přesto si to nepřeju. Budeš v pokoji pro hosty, dokud si něco nenajdeš.’’ rozhodla jsem, že mezi námi k ničemu už nedojde.
,,To se šeredně pleteš. Dojde a bude to z tvé vlastní vůle.’’ nedal si pokoj bratr. Udělala jsem snídani a sedla si naproti bratrovi. Bratr se dal hned do jídla. Já popíjela kávu. ,,Od kdy piješ po ránu kávu?’’ zeptal se mě s plnou pusou.
,,Jen dneska výjimečný den.’’ pronesla jsem, aniž bych jsem se na bratra podívala.
,,To je pravda. Výjimečný je.’’ souhlasil se mnou bratr. Nerozuměla jsem mu. Co to všechno má znamenat? Proč je tak milý, příjemný, zdvořilý, i když tak trochu drzý? Ptala jsem se sama sebe. ,,Chtěl bych se ti za vše omluvit.’’ začal se omlouvat. To mě vytrhlo ze zamyšlení a podívala jsem se na bratra. ,,Jak jsem ti ubližovat, ale nesnesl jsem, že jsi má sestra a já se do tebe zamiloval. Snažil jsem se na tebe zapomenout. Ale nešlo to. Lituju všech ošklivých slov, co jsem ti řekl, a omlouvám se za to. Když jsem zjistil, že jsem ti i fyzicky ublížil, nemohl jsem si to odpustit. Uhodit člověka, kterého z celého srdce miluju. A není to sourozenecká láska, ale láska ze srdce, z citu. Proto jsem se s Mary rozešel. Chtěl jsem tebe a jenom tebe. Budu znít, jako parchant, ale když jsem s Mary provozoval sex, myslel jsem na tebe a představoval si, že jsi to ty. Jsem masochista vím, ale nemohl jsem si pomoci. Miluju tě Janey.’’ vyznal se m bratr. Byla jsem v šoku. Celou tu dobu jsem ho pozorovala a poslouchala jsem ho. Nepřerušila jsem ho ani jednou. Kávu jsem přitom nechala kávou a jenom držela jsem hrnek v ruce.
,,Ale je to nereálné. Byla to chyba se s tebou vyspat. Byla jsem opilá. Nemůžu tě milovat, tak jak si přeješ. Nejde to.’’ vzala jsem si proslov já. ,,Jsme sourozenci. Bratr a sestra.’’ pokračovala jsem. ,,Prostě to nejde. Smiř se s tím.’’ dodala jsem a napila se kávy.
,,Nevzdám se tě a přesvědčím tě, že i ty ke mně něco cítíš.’’ nedal se odbýt a vysvětlit si to bratr. Poté se ke mně naklonil. Už jsem chtěla ucouvnout, ale zachytil mě. ,,Miluju tě.’’ zašeptal mi do ucha a odtáhl se.
,,Promiň, jdu se projít.’’ řekla jsem nakonec. Kopla do sebe kávu, šla jsem se převléct a odešla jsem ven. Musela jsem se nadýchat čerstvého vzduchu.
Venku jsem se procházela. Šla jsem do parku a o všem jsem přemýšlela. Nevěděla jsem co mám dělat. Srdce mě bolelo, bušilo o závod a měla jsem ho až v krku. V břiše mravenčení a cítila jsem, jak se celá třesu. Lidé okolo s museli myslet, že jsem feťák, který potřebuje svoji denní dávku a nemá ji. Ale bylo mi to jedno. Takový pocit, jako jsem měla teď jsem mívala , při filmech s mým oblíbeným hercem. Je to láska?
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.