Anime World CZ/SK - Příběhy

Hlavní postavy

Dívka Chlupatá Květina Rostoucí Na Vlaku - alias Chlupatá Květina

Chlapec U Pobřeží Na Západě Seděl Býk Se Zelenými Rohy - alias Býk

 

Příběh se odehrává v malé vesnici uprostřed lesa daleko od civilizace jménem List.

 

 Začínal nový den. První sluneční paprsky dopadly na střechy domů, zasvítily do oken a probudili těch pár obyvatel, kteří zde žili, do dalšího poklidného dne. I když zas tak poklidný nebyl, když uvážíme, že na vesnici zničeho nic spadla pantofle co vše zničila.

Býk byl známý tím, že nesnášel pantofle. Když se v jeho vesnici stalo to, co se stalo a on tu obrovskou pantofli uviděl, vzal nohy na ramena a utíkal slepě do lesa.

Chlupatá květina zpívala v rybníku, který byl kousek od vesnice. Pak najednou sluníčko zakryl veliký předmět. Vzhlédla a spatřila velkou pantofli. Vyjekla...  a se zájmem sledovala, jak dopadá na její dům. "ó ne, moje květiny!" zvolala a běžela se podívat, jakou spoušť pantofle napáchala.

Býk mezitím pořád prchal rychlostí 70km/h do lesa..

Chlupatá Květina se přiblížila k pantofli a zjistila, že je růžová! Celá byla růžová! *Jaká drzost! Někdo nám tu pohazuje růžové pantofle!* pomyslela si. Její dům byl zpláclý jako by ho přejel parní válec. "Tak a mám toho dost!" rozčílila se a rozhodla se, že půjde bydlet na nějakou dobu do lesa. Rozběhla se, ale zakopla o svůj chlupatý liščí ocas ...

Vzhledem k tomu, že běží Býk slepě kupředu, nevšiml si, že je les blíž než tušil a než se stihl rozhlédnout, narazil obrovskou rychlostí do stromu, který byl hned před ním. Byla to taková rána, že strom zlomil a ten začal padat. Byl to však strom vysoký 500 metrů a padal přímo na vesnici, která byla zničená pantoflí.
Býk mezitím omdlel.

Zrovna se chystala, že se zvedne, když tu zase něco zakrylo nebe. *Ó ne další pantofle! To už snad někdo nemyslí vážně!" Ale ještě než stačila vzhlédnout, dopadl vedle ní obří strom a zakryl ji větvemi. Jen s obtížemi se vyprostila ven. Rozhlédla se. Na jedné straně byla růžová pantofle, na druhé strom, který vypadal, že nikde nekončí. Rozhodla se jít až k jeho kořenům, aby zjistila, co jeho pád zapříčinilo. Šla dlouho a dlouho, když tu na zemi uviděla kluka. Byl jí povědomý. Měla pocit, že je z její vesnice. Ale nebyla si jistá. Nikdy se o další vesničany nezajímalo, bylo jí to ukradené. Se zaujetím ho pozorovala. Odhadovala, že je zhruba tak stejně starý jako ona. Nehýbal se. Snad spal? Pomalu se dotkla jeho tváře a pak rychle ucukla.

Býk byl navíc naprosto k nerozpoznání. Do stromu narazil totiž obličejem. Mezitím, co ležel v bezvědomí na zemi, celou hlavu měl červenou jak skutečný býk. Když se ho však Chlupatá Květina dotkla, Býk se probral. Pomalu otevřel oči, viděl dost rozmazaně, první co uviděl, byla jakási osoba stojící u něho. „Červená slepice, jsi to ty?“ vyšlo z jeho úst jako první.

Květina se urazila. Vždycky byla hodně narcistická a to, že jí někdo nazval Červenou slepicí, i když šlo jen o jméno, jí dopálilo. Udělala od něho krok dozadu. "Vypadám snad tak?" zeptala se podrážděně a její liščí ouška se útočně napřímila.

Býk byl zmaten. Byl si jist, že se jedná o Červenou slepici, neboť ta jediná se s ním ve vesnici bavila. Když však zaostří, zjišťuje, že je to Chlupatá Květina. Vidí, že se na něho šklebí, není divu, vždyť Červená Slepice byla ve vesnici ta nejošklivější holka. Býk se Květině omluvil, pomalu vstal a vydal se rovně k nejbližšímu rybníku utřít si obličej.

Když se jí omluvil, postupně se z ní začala vytrácet zlost a nahrazoval jí zájem o to, co tu vlastně ten kluk dělá. Snažila se vzpomenout si na jeho jméno. Och ano, on je přeci Býk! Jeden z mála kluků jejího věku, kteří ve vesnici žili. Stála jen tak na místě a sledovala, kam Býk míří. Když jí to došlo, vyjekla. "Počkej to je můj rybník!"

Býk jí naprosto ignoroval, neboť mu silně ještě bzučelo v hlavě. Pomalu neviděl na cestu a pořád sebou kymácel sem a tam. Nakonec, když se k rybníku konečně dostal, zakopl a spadl do něj z útesu.

Neodpovídal. *Ten je divný, už vím, proč jsem se s ním dosud nebavila,* pomyslela si. Stále mířil k rybníku a jí nezbývalo než ho následovat. "Počkej, mám tam vodní varhany!" zavolala na něj, ale už bylo pozdě. Býk neomaleně přímo na ty varhany spadl. Došla až k němu a dala si ruce v bok. "To snad nemyslíš vážně!" vykřikla.

Býk chvilku jen mlel blbosti, nakonec se ale vzpamatoval. Vstal, utřel si obličej a podíval se na Chlupatou Květinu. "Ou, to jsi ty, co se stalo?" odpovídá aniž by si byl vědom toho, co právě způsobil za škodu.

"Co se stalo? Co se stalo?" opakovala rozzlobeně. "Právě jsi rozbil mé vodní varhany! Na co teď budu hrát?!" ptala se ho zoufale. Začala upadat do deprese, když tu jí něco napadlo. Lišácky - jinak to ani nešlo, když je to liška - se na něj podívala. "Co sis zničil to si odehraješ! Teď budeš mými varhany ty! Doufám, že jejich tóny dokážeš napodobovat věrohodně nebo je s tebou ámen!" sdělila mu a zasmála se.

"To raději ne, já když se snažím něco napodobit, i ptáci se ode mě raději drží dál. Raději ti je opravím, když jsem ti je zničil, stejně nic jiného na práci teď nemám. Můžeš se zatím jít někam projít, do večera budou jako nové." odpovídá Býk, jako by se nic nedělo.

Udivoval jí jeho klid. Zajímalo by jí, co by dělal, kdyby třeba ona zničila něco, na čem mu záleželo. Ale pak jí došlo, že i ona sama se před chvílí zachovala divně. Když na její dům spadla ta osudná růžová pantofle, nehnula ani brvou, když zjistila, že je tam vše zničeno. Vydechla a bezmocně pokrčila rameny. "Tak tedy dobře, ale běda, jestli je neopravíš!" hrozila mu, ale na tváři jí zářil úsměv. Dělala, že odchází pryč, ale pak se rychle schovala za nejširší strom v nejbližším okolí a sledovala, co Býk dělá.

Býk se na Květinu chvíli díval, jak odchází. Pak vzal do ruky klacek, který plaval poblíž něj a začal si s ním máchat. Oddychoval si a pak se podíval na rozbité varhany. Přiblížil se k nim a v duchu si říkal, že to vypadá dost beznadějně. "Jestli tohle opravím, tak už bych mohl rovnou být náčelníkem. Ale slíbil jsem jí to, tak to alespoň zkusím." říkal si a vydal se do vesnice najít nějaké nářadí, provazy či látku, kterou by varhany mohl dát zase zpátky do kupy.

*Ten parchant mě zahnal pryč do lesa, aby on sám mohl zdrhnout od místa činu! No že se nestydí! A to přitom působil tak slušně! Dal mi své slovo a takhle ho porušuje!* pomyslela si Květina zoufale. *Nikomu se nedá věřit....nikomu...* Přesto ale nechtěla dělat ukvapené závěry, a tak na svou přítomnost radši neupozorňovala a vydala se potichoučku za Býkem. V duchu si připravovala, co mu pak vpálí do obličeje, až se Býk zastaví. Zrádce jeden.

Býk došel k vesnici List. Uviděl před sebou obrovskou růžovou pantofli, která všechno kolem zničila. Z počátku chtěl vzít pár provazů a látek, které našel na zemi, pak si však něco uvědomil. Uvědomil si, že ona pantofle nejen, že zničila celou vesnici. Ona taky všechny její obyvatele zabila. Najednou si uvědomil, že rozbité varhany jsou to nejmenší, o čem by se on a Chlupatá Květina měli zajímat.

Býk se zastavil, zíral na pantofli a pak se zahleděl na vesnici a pěknou chvíli se nehýbal. *Co má zase za problém?* ptala se sama sebe a jeho pohled sledovala. Zpod pantofle vykukovala čísi hlava. Zapomněla, že chtěla zůstat v utajení a rychle k té hlavě přiběhla. Toho člověka poznávala. Byl to její nejlepší přítel Orel. Pleskla mu rukou po tváři. Nereagoval. Přiložila ucho k jeho ústům. Nedýchal. Mávla nad tím rukou. "Orle tyhle tvé hry mě fakt nebaví! Jestli si myslíš, že takhle zaujmeš nějakou holku, tak jsi na pěkném omylu."

Zamyšlený Býk si všimne Chlupaté Květiny. Dívá se na ní, jak se marně snaží komunikovat se svým mrtvým kamarádem. "Květino, nech ho, nemá to cenu. Je mrtvý, stejně jako všichni ostatní. Už tu nejsou ani lovci, kteří by nám sháněli potravu a chránili nás v noci před divokou zvěří. Musíme něco vymyslet." povídá jí.

Nevěřícně se na něj podívá. "Jak můžeš něco takového říct? A co tu vůbec děláš? Neměl jsi mi opravovat varhany?" osupí se na něj a znovu začne hypnotizovat pohledem Orla. Moc živě nevypadal, ale to on vlastně, ani když byl živ. Že by byl mrtvý? Má Býk pravdu? Jasně že nemá. Jak by mohl, když jí lhal. Ale co kdyby přeci jen měl pravdu? Co když jsou tu všichni OPRAVDU mrtví? To by byl ovšem blbý vtip. Zadívala se na růžovou pantofli. "Proč jsi tohle udělala?" vyčítala pantofli. Oči jí začínaly slzet, tak si je skryla do dlaní.

Býk mlčel. Viděl, že to Květinu dost ranilo a že se s tím jen tak nesmíří. "Asi bude lepší, když jí nechám na pokoji a dodělám, co jsem slíbil." říká si Býk. Bere lano, látku a několik kusů dřeva a něčeho dalšího, co vidí na zemi. Hodí si vše na záda a jde směrem k rybníku. Celou dobu mlčí...

Hlavní krůpěj slz ustane. Otře si oči a smutně zamžourá. Dojde jí, že v okolí až moc velké ticho. Rozhlédne se. Býk je pryč. Kam ale zmizel? Teď jí to nezajímalo, chvíli o samotě uvítala. Pomalu se začala zvedat, v čemž jí ale bránily její příliš roztřesené nohy. "Uklidni se..." řekla potichu sama sobě a přinutila svoje nohy poslouchat. Nadechla se. Ucítila krásnou vůni lesa, mechu, trávy, hub...ale teď se v tom mísil i jistý měděný zápach. Krev. Udělalo se jí zle a chtěla z místa teroristického činu spáchaného růžovou pantoflí utéct. Přinutila sama sebe ale na místě zůstat. *Před pravdou se nemá utíkat,* opakovala si pořád dokola v mysli. Poté vykročila směrem do vesnice. Chtěla se ujistit, že jsou s Býkem opravdu pouze jediní přeživžší. Doufala, že tomu tak není.

Býk šel dál a dál. V hlavě přemýšlel o tom, co bude dělat potom, co varhany opraví. Když dorazí na místo, jeho ruce začnou pracovat. Jeho mozek to však nevnímá, pořád přemýšlí nad tím, že teď přežije. "Jsme tu, hluboko v lese někde vysoko v horách. Kolem se to hemží divokou a nebezpečnou zvěří. Naši lovci jsou mrtví. Naše domy jsou zničené. Budu si muset najít nějaký úkryt a naučit se lovit. Ale co Chlupatá Květina, ta tu sama určitě nepřežije, budu jí muset nějak přesvědčit, aby šla se mnou." říká si Býk v hlavě stále dokola mezitím, co jeho ruce automaticky opravovali varhany. Než se však stihl vzpamatovat ze svých myšlenek, varhany už byly opravené a vypadaly skutečně jako nové.

Květina pomalu kráčela vesnicí a prohlížela si všechnu tu spoušť. Krev, sutiny domů, prach, velké modré tkaničky zakrývající pár mrtvých těl. Zavřela oči. Nikdy předtím neviděla mrtvé zvíře, natožpak člověka. Nikdy předtím to neřešila. A proč taky? Ve svém světě se cítila dobře a nechtěla ho jen tak zničeho nic opustit. Ale musela. Znovu oči otevřela a dál si prohlížela spoušť, kterou panfotle zanechala. Začínala cítit úzkost. *Co s námi teď bude? Kde budete žít?...* v její mysly se rojily další a další otázky. Přinutila se začít logicky uvažovat a neřešit to, že jsou všichni okolo mrtví - alespoň pro teď ne. Co bude do budoucna potřebovat? Jídlo! A tak tedy začala hledat, jestli se tu někde nebudou povalovat třeba nějaké konzervy.

Býk dokončil opravu Květinných varhan. Zbyl mu nůž a delší kus lana. Rozhodl se vylézt ne vysoký strom, aby se porozhlédl, zda nenajde místo, ze kterého by si mohl udělat úkryt a kde by se mohl zabydlet. Když tak pomalu lezl po nejvyšším stromě, který jako první uviděl, uviděl v dálce ve své vesnici Květinu, jak se po něčem ohlíží. "Chudák holka, asi hledá další přeživší. Až najdu úkryt, budu jí muset nějak uklidnit. Jako správný chlap se o ní budu muset postarat!" říká si a leze dál..

Musela strávit už asi tak pět minut hledáním jídla, ale marně. Po jídle, jakoby se slehla zem. Pak na zemi spatřila bednu, o které věděla, že slouží jako nouzový sklad potravy. *Tam to určitě bude!" pomyslela si s úsměvem a bednu otevřela. Úsměv jí ale hned ochabl, když zjistila, že je bedna naprosto prázdná *Jak je to možné? Vždyť ještě dneska ráno tady to jídlo určitě bylo! Je to, jakoby to někdo snědl!* Podezřívavě se rozhlédla po okolí. *Je možné, že by tu byl ještě někdo další? Nebo někdo přežil a my si ho nevšimli? Nebo to jídlo vzal ještě před pádem pantofle někdo jiný?* ponořila se plně do svých úvah.

Býk je na stromě. Kolem ale vidí jen hory, a stromy. Žádnou skrýš, žádnou jeskyni, žádné místo úkrytu. Začal na něj foukat silný vítr. Býk ze stromu málem sletěl dolů. Naštěstí se přidržel lana, kterým se předtím obvázal kolem stromu. Když vítr utichne, Býk si všimne, že kolem něj poletuje obrovský dravec. Ani vteřinu neváhá, bere lano a na jeho konec přivazuje svůj nůž. Pevně se chytí větve, aby nespadl a jako cowboy s tím lanem začne rotovat. Po chvilce "vystřelí". Dravec na letící nůž nestihne reagovat a nůž se mu zabodne přímo do srdce. Býk si ho potom díky lanu přitáhne k sobě. "Tak a mám večeři, myslím, že přežiju." řekne si a sleze dolů..

Den se už dávno přehoupnul do odpoledne a ona stále od rána nic nejedla. Zafoukal vítr a ona sebou otřásla. Najednou se cítila hrozně sama, bezmocná. Na klidu jí ani nepřidával pocit, že touto pantoflí jejich trable asi ještě nekončí. Kdepak je asi pantofle druhá? Když spadla jedna, proč nespadla i ta další? A proč vůbec padají pantofle ze vzduchu? Nevěděla. Najednou si na zemi pod štosy papírů všimla malé plechovky s masem. Zvedla ji a pozorně si jí prohlédla. Nevypadalo to, že by byla nějak vadná. Dala si jí do kapsy. Znovu zavál vítr, tentokrát o dost silněji a mrazivěji, tak si stočila chlupatý ocas blíž k tělu, aby jí aspoň trochu hřál. Pokračovala v hledání jídla, ale nic dalšího se jí nepodařilo najít. Vzdala to a rozhodla se, že najde Býka. Doufala, že jí neutekl.

Konečně slezl Býk dolů. V ruce drží mrtvého dravce a jde do vesnice za Květinou. "Musím se jí omluvit za to, že jsem jí bez váhání řekl, že jsou všichni mrtví. Jsem vážně idiot." řekne si, hodí dravce na ramena a jde.

"Býku?" zavolá potichu a nejistě. "Býku!" zavolá už o něco hlasitěji, ale stále ho nikde nevidí. Něco ve křoví za pohne. Polekaně se otočí a ostražitě se na keř zadívá. Nic dalšího se ale naděje. Nemá odvahu se ke keři přiblížit a podívat se, jestli se tam něco neskrývá. Třeba to byl jen nějaký hlodavec, čert ví. Stejně ale radši pro jistotu sáhne do další kapsy a vytáhne malý černý nožík.

Když se Býk vydává směrem k vesnici, zjišťuje, že něco není v pořádku. Podívá se na zem a vidí stopy, které tam předtím neviděl. Vypadá to, že patří medvědovi. Velkému medvědovi. Býka se zmocní strach, začíná mít pocit, že je onen medvěd dosti blízko. Stopy jsou ještě čerstvé a vůně mrtvého dravce by ho mohla ještě víc přilákat. Dá se do běhu, utíká rychleji a rychleji směrem k vesnici až dovrší znovu rychlosti 70 km za hodinu.

Uslyšela jakési zabručení. "Býku, jsi to ty?" zeptala se. Následovalo další zabručení. *Ach jo, asi se mu nepovedlo opravit ty varhany a teď tu někde nespokojeně bručí. No, nevadí. Teď máme důležité věci, které musíme vyřešit.* "Býku! No tak pojď sem. Co tam děláš?" volá na Býka, nůž dá zpátky do kapsy a blíží se ke křoví. A najednou zašustí listí, křoví se rozestoupí a na Květinu se řítí obří hnědý medvěd.

Najednou se z lesa začne ozývat hlasité "Květino!! Květinooo!!". Hlas je pomalu hlasitější až z lesa vystřelí Býk s dravcem v ruce a obrovskou rychlostí běží ke Květině. V druhé ruce drží nůž a běží rychle k ní. Chce zařvat, že se v lese pohybuje medvěd, než to však stihne říct, všimne si, že ten medvěd stojí hned vedle květiny. Zalekne se tak moc, že mu hodí mrtvého dravce a aniž by zpomalil, chytí Květinu kolem pasu a utíká s ní od medvěda stejnou rychlostí co nejdál.

Všechno se seběhne tak rychle. V jednu chvíli nad ní stojí medvěd oblizující se až za ušima, že si jí slupne a v další se odkudsi přiřítí Býk, rychle jí popadne, po medvědovi mrští jakési maso a zachrání ji. Připadala si jako ve snu. Jenže bohužel nebyla. Běželi dál a dál a párkrát se ohlédla, jestli za nimi medvěd neběží. Nikde ho neviděla, takže předpokládala, že je už nepronásleduje. Podívala se na svého zachránce. Vypadal celkem sebejistě v této nejisté době. Trochu jí to dodalo odvahu. "Děkuji," špitla, "děkuji za záchranu."

Býk ji však nevnímal. Soustředil se hlavně na to utíkat a utíkat dokud to jde. Neuměl Květinu však správně držet, neviděl totiž na cestu. Najednou se přímo před nimi objevil obrovský strom.

Nic jí na to neodpověděl, tak si řekla, že na to pro teď zapomene a bude se soustředit víc na cestu. Přímo před nimi se objevil velký strom. Chytla Býkovu roku a pokusila se ho nějak ubrzdit, ale zdálo se, že to nedokážou a do stromu narazí. A tak ještě zrychlila a mocně co stromu udeřila pěstí a ocasem, což jim ve stromě udělalo jakýsi průchod, kterým mohli proběhnout, aniž by se nějak zranili.

Býk si okamžitě uvědomí co se stalo a hned zabrzdí. Položí Květinu na zem, otočí se zpátky za sebe a vidí jasně díru ve stromě, kterým právě teď proběhl. Otočí se zpátky na Květinu. "Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic?" ptá se jí starostlivě. Měl dojem, že jí zabil.

"Neboj, přežila jsem pád pantofle, zničení varhanů a útok hodně bručícího medvěda. Se stromem se ještě vypořádat umím," odpověděla mu nervle, ale v duchu byla ráda, že se o ní zajímá. Nikdy předtím si nevšimla, že by Býk byl až takhle hodný.

"Tak to jsem si oddychl, že ti nic není. Nemáš hlad? Našel jsem v lese jídlo pro nás oba, ale nakonec jsem ho obětoval tomu medvědovi." řekne Býk ještě udýchaně a stále se neklidně dívá za sebe a zpátky na ní, jestli nejde medvěd. Pak kolem sebe, jestli jsou v bezpečí. Nakonec i nahoru, jestli zase neuvidí něco k jídlu.

"Ach..." vydá ze sebe a je jí líto, že kvůli své vlastní blbosti, kdy si spletla madvěda s Býkem (což už samo o sobě bylo dost nepochopitelné), přišli o drahocenné jídlo. Pomalu šáhla do kapsy a vyndala malou konzervu. Začala ji Býkovi podávat.

Býk bez váhání vzal nůž a konzervu otevřel. "Děkuji ti, ale já nemám hlad. Jen si dej, já se zatím půjdu podívat po dalších dravcích na noc." odpověděl jí a vydal se znovu na strom. "Medvědi neumí lézt po stromech, raději vylez taky na nějakou větev než zjistím, kde je ten medvěd." dodá.

Hladově konzervu hypnotizovala. Ale pak jí něco došlo. Co když na tom v budoucnu budou mnohem hůř než teď a nebudou mít po ruce žádnou zveř, kterou by mohli ulovit? V té chvíli by se jim tahle konzerva hodila. Ale Býk už jí otevřel, tak se nedalo nic dělat. Poděkovala a pustila se do jídla. Mezitím se stále ohlížela, jestli někde ještě medvěda neuvidí, ale nebylo po něm ani památky. Když dojedla, velmi ekologicky zahodila konzervu kamsi na zem a začala šplhat po stromě. To jediné jí kromě zpěvu a hraní na vodní varhany, šlo.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.