Sen reality - 1. V anime světě
Informace:
Jane usíná doma, ale probouzí se v nějakém prostoru. Hlas jí řekne, že je v něčím mozku a ještě s někým musí splnit misi. Neví o koho jde, o jakou misi jde, co ji čeká. Je celá zmatená. K jejímu překvapení se objeví v anime 07 Ghost, kdy pomáhá při útěku Teitovi s Mikagem. I sama utíká a s Teitem se dostávají do kláštera k biskupům, se kterými tu zažijí dobrodružství.
1. V anime světě
Šla jsem spát. Byly tři hodiny ráno a já byla už unavena. Proto jsem zalehla do postele, zavřela oči a za chvilku jsem usnula.
Když jsem oči znovu otevřela, stála jsem v prostoru, který byl celý bílý. A já se vznášela. Nerozuměla jsem ničemu.
,,K...kde to jde?” dostala jsem ze sebe.
,,Jsi v mé hlavě. Přenesu tě do jiného světa. Nebudeš tam, ale sama. Bude tam s tebou ještě jeden člověk. Sama poznáš, o koho se jedná. Jen neztrácej trpělivost a intuici. I když se traníš, nic se ti nestane. Budeš cítit bolest, ale přesto tvé tělo trpět nebude.’’ promluvil čísi hlas, ale nikde nikdo vidět nebyl.
,,K...kdo jsi?’’ zeptala jsem se, když jsem se vzpamatovala.
,,Jsem tvůj průvodce. Hodně zdaru při tvé první misi.’’ popřál mi hlas a já začala propadat bůh ví kam. Nekřičela jsem. I když jsem stydlivý člověk, tak nikdy nekřičím, i když se bojím.
Přistála jsme ve tmě. Než jsem se stačila vzpamatovat, čekalo mě další překvapení. Někdo mě chytil za ústa.
,,Janey, to jsem jenom já.’’ ozval se hlas. Podle hlasu jsem poznala, ale nedokázala jsme ho přiřadit. Otočila jsem se, když ta dotyčná osoba sundala ruku z mé pusy. Hned jsem osobu poznala.
,,Mikage?’’ dostala jsem ze sebe překvapeně. V tom se otevřely dveře a v nich se objevil Teito. Byl odpoutaný a věznitelé omráčeni.
,,Mikage? Jane?’’ byl překvapený Teito. Ani nevím jak, ale někdo mě táhl. Nevnímala jsem. Putovala jsem ve svých myšlenkách.
Tak Mikage to asi nebude, protože mě zná i Teito. A jsme v anime 07 Ghost, ale co tu dělám? Proč tu jsem? A kdo je ta dotyčná osoba, která mi má pomoci? Uvažovala jsem pro sebe, když jsem zaslechla.
,,Rychle skoč.’’ byl to hlas Mikageho. Podívala jsem se na něho a na to, co se děje. Teito letěl dolů na whisfire. Já se spustila hned za ním. Dopadla jsem za Teita a Teito se rozjel po obloze. Jenže Něčí síla nás zasáhla. Teito ztratil vědomí a whisfire ztratil nad sebou kontrolu.
Přes Teita jsem převzala řízení, ale bylo to obtížné. K mému překvapení mi to, ale šlo. Aspoň udržet koordinaci. Ale vydržela jsem to až do rána. Pak jsem střemhlav nechala whisfire padat na zem a já s Teitem s ním. Co se pak odehrálo nevím.
Probral mě křik. Posadila jsem se na posteli. Teito ležel ve vedlejší posteli a probouzel se. V tom jako by ho popadl amok, nakopl člověka, za postelí a sám se vrhl z okna ven. Naštěstí ho stačili včas zachytit.
,,Chceš se snad zabít?’’ promluvil blonďatý biskup. Hned ale dostal po hlavě, protože nechtěl Teita hned vytáhnout. I když jsem věděla o koho jde,přesto jsem byla překvapena. Ničemu jsem nerozuměla. Teita přenesli zpátky do postele.
,,Já jsem Castor.’’ představil se brýlatý člověk.
,,A já Labrador.’’ představil se muž s dětskou tváří.
,,A to tento nebezpečný muž je Frau a nemluvka Law.’’ představil zbylé dva Castor. Jakmile Castor zmínil jméno Law, jsem se otočila na muže, který celou tu dobu stál za mnou. Došlo mi, že to on je ten, kdo mi má pomoc. Ale nedala jsem nic znát. ,,A vy jste kdo?’’ zeptal se nás. Podívala jsem se na Castora.
,,Jane…’’ řekla jsem své jméno a Teito mi skočil do řeči.
,,Nic jim neříkej.’’ řekl nedůvěřivě Teito.
,,Nevadí, až budete chtít, řeknete nám jména.’’ usmál se Castor.
,,Jsem Jane. Prostě Jane.’’ představila jsem se.
,,Dobrá. My půjdeme, vyspěte se dobře.’’ popřál nám Castor a všichni čtyři odešli pryč. Já a Teito jsme osamostatněli.
,,Proč si jim řekla své jméno? Když zjistí, že Ayanami je tvůj bratr, tak s tebou zatočí.’’ varoval mě Teito.
,,Stejné riziko hrozí tobě, až zjistí, že patříš k armádě.’’ nedala jsem se, až jsem byla překvapena, kde se ve mně bere ta odvaha. Nikdy jsem taková nebyla. Spíš strašpytel, šedá myška, jak se říká.
,,Já k armádě nepatřím.’’ odfrkl si Teito. Bylo mi jasné proč. Ayanami vlastně zabil otce Teita. Krále království Raggs.
,,Neboj víc jim neřeknu, dokud sám jim neřekneš víc o sobě.’’ slíbila jsem Teitovi. Ten přikývl na souhlas.
,,Co se takhle projít?’’ navrhl Teito.
,,A cítíš se na to?’’ zeptala jsem se Teita.
,,Jo, cítím.’’ přikývl Teito. Já taky jenom přikývla a slezli jsem z postelí. Mým tělem projela obrovská bolest. Došlo mi, že musím mít něco se žebry. ,,V pořádku?’’ zeptal se, když viděl, jak jsem ztuhla bolestí.
,,Jo...Asi jo.’’ přikývla jsem. ,,Můžeme jít.’’ souhlasila jsem. Teito došel ke dveřím a já za ním. Otevřel dveře. Jenže jak vyšel skácel se únavou, vyčerpáním i na svá zranění. Naštěstí u nás byly hned sestry. Vzaly Teita dovnitř a řekli, že se o něho postarají. Já se rozhodla čekat venku.
Chvilku jsem čekala a poslouchala, co se za dveřmi šustne. Když se v tom u mě objevila postava. Lekla jsem se.
,,Promiň, vylekat jsem tě nechtěl.’’ promluvil hlubokým hlasem Law.
,,V pohodě.’’ pousmála jsem se na něho.
,,Ty jsi ta, co tu je taky omylem, že?’’ zeptal se mě Law.
,,Jo, ty taky, že?’’ zeptala jsem se, i když odpověď jsem už znala.
,,Taky. Jen mě překvapilo, že mě tu všichni z kláštera znají.’’ řekl Law, co ho překvapilo.
,,To i mě, že tu znají mě. A jak si poznal, že sem nepatřím?’’ zeptala jsem se Lawa, jak on to poznal.
,,Nevěděl jsem to. Jen jsem měl intuici.’’ řekl stroze Law. ,,Teď není čas, ale až bude, tak si promluvíme víc.’’ dodal a pomalu odcházel pryč. Po chvíli se otevřely dveře a vyšly sestry.
,,Ty jsi v pořádku?’’ zeptala se jedna ze sester.
,,Jup, jsem. Jenom trochu bolí žebra.’’ přikývla jsem.
,,Naraženina žeber, je pěkně nebezpečná věc.’’ přikývla další sestra.
,,Měla by si taky odpočívat.’’ řekla třetí sestra. Jenom jsem přikývla a vešla do pokoje.
Opatrně jsem si lehla na postel. Teito ležel, ale byl při vědomí.
,,Klidně si tu mohla být.’’ řekl mi Teito. Podívala jsem se na něho. ,,Už si mě i Mikageho viděla nahého.’’ dodal, když si všiml mé tváře. Při tomto vyslovení jsem zrudla. Já je viděla nahé? Pomyslela jsem si. Ale pak jsem usoudila, že jenom do půl těla, jinak by nebyla možnost ani šance jak je vidět nahé celé. To jenom moje bujná fantazie začala pracovat na celé obrátky.
,,Vím, ale i tak jsi chlap a já hol….žena.’’ opravila jsem se na ženu, i když se za ní nepovažuju, tak jsem se nechtěla dohadovat. Proto jsem se hned opravila.
,,Nevadí. Příště zůstaň. Ale až budou ošetřovat tebe, tak to odejdu, neboj.’’ pousmál se Teito. ,,Se nezeptáš, co se stalo? Proč jsem to udělal?’’ zeptal se mě z čista jasna. Věděla jsem to, ale nechtěla jsem dát nic znát.
,,Zajímá mě to, ale promluvíš až budeš chtít sám.’’ řekla jsem jenom a lehla jsem si na záda.
,,Díky. Až zachráníme Mikageho, tak vám vše řeknu.’’ slíbil Teito. Jenom jsem přikývla. ,,Dobrou noc.’’ popřál mi.
,,Dobrou.’’ popřála jsem i já Teitovi, ale usnou jsem nemohla. Teito po chvíli usnul a spal. Já musela být ještě dobré dvě hodiny vzhůru a přemýšlela jsem, co tu dělám, proč tu jsem a proč je tu i Law. Po dvou hodinách přemýšlení jsem usnula a spala až do rána.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
