Chci tě - 1. Zubař
Informace:
Omlouvám se za krátkost příběhu. :)
Jane musí k zubaři. Dostává se ji pomoci se zubem, ale musí podstoupit chirurgický zákrok. K jejímu překvapení ji vyzvedává bratr, který se musí o ni postarat tři dny.
1. Zubař
Blížilo se poledne soboty a já stále seděla na pohovce a brečela jsem. V tom někdo zazvonil u dveře. Usušila jsem se a šla jsem otevřít. Ve dveřích stála mamka s taťkou.
,,A...Jane, co se stalo?’’ nestačila pozdravit mamka a hned se zděsila na mým vzhledem.
,,Zase jste se pohádali?’’ zeptal se táta, kterému to došlo. Pustila jsem je dovnitř a zavřela jsem dveře.
,,Dáte si kávu?’’ zeptala jsem se jich.
,,Já ji udělám ty řekneš, co se stalo.’’ řekl táta a šel do mé kuchyně. S mamkou jsem si šla sednout obýváku.
V obýváku si mamka všimla vody po stole a linu a na televizi sáčku.
,,Proboha co se tu stalo?’’ zděsila se ještě víc mamka.
,,Nic vážného. Jak říkal taťka, pohádali jsme se. Law ze vzteku odešle a já ze vzteku hodila pytlík na televizi.’’ řekla jsem a nechtěla to víc rozebírat.
,,Co to máš s tváří? Jsi úplně nateklá.’’ zděsila se mamka a uklidila sáček z televize na stůl.
,,Musím k zubaři viklá se mi zub.’’ přiznala jsem. Hned jsem si vzpomněla, jak k tomu došlo.
,,O...on tě uhodil?’’ zděsila se mamka. Věděla jsem, že musím ohledně toho říct pravdu.
,,Jo, ale byla to nehoda. Chtěl praštit Zora a já do té rány vletěla a schytala to. V pondělí si zavolám k zubaři a objednám se.’’ přiznala jsem.
,,Jedeme do nemocnice hned teď.’’ rozhodla mamka. Vzala mě za ruku a táhla do chodby se obout. ,,Ty se o to postarej.’’ rozkázala ještě tátovi. Ten přikývl.
,,Mami, to je dobrý.’’ protestovala jsem.
,,Ne, nic není dobrý.’’ nesouhlasila mamka. ,,Jedeme na pohotovost. Nebudeš trpět tak dlouho.’’ trvala na svém mamka. Věděla jsem, že protestovat nemá cenu.
Šli jsme na autobus. Mamka řidičák neměla a sama mi nedovolila řídit. Za půl hodiny jsme byli na pohotovosti. Uvědomila jsem si, že jsem bez dokladů.
,,Mami, průšvih.’’ promluvila jsem v čekárně.
,,Co se zase děje?’’ ozvala se mamka.
,,Nemám u sebe doklady.’’ řekla jsem a zrovna vyšla sestřička.
,,Další prosím.’’ ozvala se sestřička.
,,Sestři, jsme tu jediné, ale máme problém. Dcera zapomněla doklady. Já ji je hned přivezu, jestli chcete přenechám tu doklady své.’’ vysvětlovala mamka sestřičce.
,,Sestři ať jdou dál.’’ ozval se doktor z ordinace.
,,Tak pojďte dál a vy přivezte její doklady.’’ nařídila sestřička. Byla jsem strachy bez sebe a vešla dál.
Usadila jsem se do křesla. Celá jsem se třásla strachy. Ze zubařů jsem měla vždy strach. Už jako malá.
,,Tak co vás trápí slečno.’’ zeptal se s úsměvem doktor, když si umyl ruce.
,,Viklá se mi zub. Tady dole.’’ řekla jsem a ukázala kde se mi zub viklá.
,,Tak se na to podívejme.’’ řekl doktor a já otevřela pusu. Doktor se na to podíval se svými nástroji. Jenom se dotkl zubu, myslela jsem, že vylítnu z kůže, jak to zabolelo. ,,Dáme anestezii. Ten zub musí ven.’’ řekl doktor. Sestřička šla připravit injekci. Poté si ji převzal doktor a píchl mi ji na třikrát. Na tři různá místa. Po chvíli jsem začínala pociťovat účinky injekce. ,,Co se přesně stalo?’’ zeptal se doktor. ,,Potřebujeme to zapsat do zprávy. V tom někdo zaklepal na dveře. Sestřička otevřela.
,,Tady jsou vaše doklady slečno.’’ řekla sestřička. Podala mi je a já vyndala kartičku pojišťovny.
,,Bratra se porval s kamarádem a já do jedné rány vpadla a schytala ji.’’ přiznala jsem pravdu jak to bylo. Doktor si něco zapsal a pak se vrhl na mou pusu. Začal viklat zubem, až ho vytrhl, jenže kořeny zůstaly v dásni.
,,Musíme řezat.’’ řekl doktor. Já se vyděsila. Sestřička podala skalpel doktorovi a ten mi rozřízl dáseň a pak vyndal kořeny. Všude byla krev. Pak mi tu ránu sešil. Když bylo vše za mnou oddychla jsem si. Nic mě nebolelo, ale věděla jsem, že jakmile to přijde k sobě bude to bolest veliká. ,,Dneska nic nejíst a pít přes brčko. Kdyby to bolelo,tak si vezměte prášek proti boleti. Za týden se objednejte k vlastnímu zubaři a domluvíte se co a jak dál. A ledovat.’’ doporučil mi doktor. Jenom jsem se pousmála, nebo jsem se o to pokusila, vzala doklady. Naštěstí jsem nic platiti nemusela. Vyšla jsem ven a zavřela jsem dveře. V čekárně na mě čekalo překvapení. Místo mamky, tam seděl bratr.
,,L...Lawe?’’ zašišlala jsem překvapeně.
,,Máma mi řekla co se stalo. Proč si nic neřekla?’’ řekl mírněji bratr.
,,Si mi pořádně nedal šanci.’’ připomněla jsem mu, jak po mně vyjel.
,,Jo...promiň….’’ vysoukal ze sebe.
,,Neřeš to. Teď chci domů.’’ řekla jsem. Bratr jenom přikývl. Byl autem, tak jsem nasedla do jeho auta a on mě odvezl domů.
Jeli jsme mlčky. Nikdo nic neříkal. Doma na nás čekali naši. Pusu jsem měla stále umrtvenou, tak se šišláním jsem řekla, co mi doktor dělal.
,,Lawe, za trest se o ni postaráš během tří dní.’’ rozhodla mamka.
,,COŽE?’’ vyhrkla jsem s Lawem najednou.
,,Ano, tři dny tu budeš a postaráš se o svou mladší sestru, když si jí to způsobil.’’ rozhodla mamka.
,,Ale mami, to není zapotřebí.’’ nesouhlasila jsem.
,,Žádné ale. Už jsem řekla.’’ rozhodla rázně mamka. Já i bratr jsem poznali, že to myslí smrtelně vážně. Poté se naši sebrali a odešli.
,,Jdu si lehnout.’’ řekla jsem a odešla do svého pokoje. Lehla jsem si na postel a rozbrečela jsem se. Otočená ke zdi. Až se mi podařilo usnout.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.